Menu

Země, kde řádí mariachi

25. 11. 2013

Sněžka, výrobní družstvo Náchod, má ve svém názvu jméno města, odkud začala svou expanzi. Výrobky Sněžka Group najdeme téměř ve všech automobilech vyráběných v Evropě, včetně BMW a mercedesů. Družstvo dodává pro automobilky Škoda, Ford, Rover, Opel, Mitsubishi, Peugeot a další. S předsedou jeho představenstva Ing. Miloslavem Čermákem se potkáváme 12. listopadu 2013 v Náchodě.
Pane předsedo, ředitel komunikace a mluvčí České národní banky Marek Petruš poskytl 7. listopadu 2013 médiím tiskovou zprávu s názvem „ČNB ponechává úrokové sazby beze změny, rozhodla o intervencích“, v níž se mj. uvádí: „ČNB bude intervenovat na devizovém trhu na oslabení kurzu koruny tak, aby udržovala kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 CZK/EUR.“ Nakolik intervence proti koruně pomůže exportérům? Jak se projeví na chodu a hospodářském výsledku jednoho z nejúspěšnějších evropských producentů šitých dílů pro automobilový průmysl – vaší české firmy, jež odvádí daně českému státu?
Jestliže si od intervence ČNB někdo sliboval, že rozběhne ekonomiku, tak to se bohužel asi nenaplní. A pomoc exportérům? V dlouhodobém horizontu možná, ale to by ČNB musela intervenovat víc než rok, protože všichni dobří exportéři využívají zajištění kurzů na půl roku až rok dopředu. I my máme zajištěn kurz eura na 25,90 Kč, takže teď kupujeme řadu služeb a polotovary o korunu dráž, ale bohužel inkasujeme v zajištěném kurzu. Z toho vyplývá, že snížíme hospodářský výsledek a neodvedeme státu tolik na daních, anebo propustíme nějaké zaměstnance, abychom výsledky udrželi. Ani tak, ani tak to státu nepřinese žádný benefit. A lidem? Už vůbec ne. Jestliže se všechno dovozové zboží zdraží, o to méně budou nakupovat. Ekonomika se pomocí tohoto opatření nerozběhne. Možná, že si ČNB vyřeší svůj letitý problém se záporným vlastním kapitálem, protože na kurzu koruny k euru dlouhou dobu prodělávala. Nevím, co si od toho bankéři slibují. Možná nějaké teorie. Ale poslední dobou jich hodně selhává. Mě ve škole ještě učili, že peníze se netisknou, ale dnes, když je třeba zahladit nějaký průšvih, se potiskne papír. Státní systém žití na dluh totiž sází na to, že pořád bude nějaká inflace. Čím vyšší, tím méně se pak z dluhu fakticky po X letech zaplatí. Jestliže nám hrozila deflace, chápu, že v ČNB znervózněli, ale pokud ty peníze chtějí tisknout a pouštět do oběhu, musí to být nadlouho. Ne na měsíc nebo dva. Minimálně na rok. Zkrátka, firmě to v prvním roce nepomůže. Možná po roce se trochu zlepší konkurenceschop­nost, avšak já nejsem příznivcem toho, zlepšovat ji směnným kurzem. Tohle je takový švindl. Konkurenceschopnost se musí zlepšovat produktivitou práce. Vyrábět kvalitněji a levněji. V dohledné době se intervence pravděpodobně vymstí. Zrovna tak jako „lití“ oběživa do ekonomiky. V dlouhodobém horizontu to je špatně.

Pane předsedo, nedávno jste se vrátil z Mexika a Guatemaly. Když tam v květnu 1846 odplul vládnout bratr císaře Františka Josefa I., císařský princ a arcivévoda rakouský, korunní princ uherský a český Ferdinand Maxmilián Josef (6. 6. 1832 – 19. 6. 1867), sice dopadl špatně, ale jeho zásluhou se v Mexiku a v dalších zemích střední jižní a jižní Ameriky pozvedla úroveň průmyslu a rozšířila obliba žesťových dechových hudebních nástrojů. Přivedl s sebou totiž spousty českých zámečníků a dalších řemeslníků a také vojenských muzikantů. Takže kromě toho, že se tam Slezané, Moravané a Češi přičinili o rozvoj industrie, naučili Latinskou Ameriku hrát na žesťové nástroje.
Kdysi, coby rocker, jsem si myslel, že Mexiko je pouze záležitost kytar, ale je pravda, že tam mariachi „řádí“. Předvádějí se na náměstích, a když někdo potřebuje muziku, tak si je najme. A pokud chce někdo pořádnou kapelu, tak tam ty „plechy“ zkrátka musí být. Ano, je to odkaz našich šikovných lidí, které s sebou Maxmilián do Mexika přivezl. Sám sice nedopadl dobře, ale když se historikové zamýšlejí, jestli Mexiku pomohl, jednoznačně říkají, že tam přinesl kvalitní řemeslo a muziku. Když v Mexico City vyrazíte do ulic, na mariachi určitě narazíte. A je to paráda! Pro mne, muzikanta – basáka, o to víc! Když vidíte obrovitou akustickou basovou kytaru. A jak tam ta muzika frčí! Jak to prožívají! To má grády!

Využíváte služeb cestovních kanceláří?
Cestuji tak, že si sám vymyslím program. Většinou trošku jinak, než nabízejí cestovní kanceláře. A když to mám vymyšlené, na internetu zjistím, kdo tam létá, vyberu hotely a vím, jaké jsou místní možnosti, seženu si nějakého partnera, který pro mě na místě vše zařídí. Kdo se v té zemi postará o VIP klientelu (tedy přátele, co cestují se mnou), aby všechno během našeho pobytu klapalo tak, jak jsem to vymyslel.

Latinská Amerika je perspektivní nejen z hlediska turismu, ale jak už prokázaly československé firmy, např. Baťa, Škoda nebo ČKD, i coby odbytiště českých výrobků.
Dodnes tam jsou obchody s nápisy „Baťa“. I v zapadlých vesničkách. Potkával jsem je i v Guatemale. Co se týče cestovního ruchu, ve střední Americe je toho k vidění nesmírně mnoho. V Mexiku jsem byl poprvé před pětadvaceti lety. Pak jsem se tam vydal ještě dvakrát. Nejdřív jsem chtěl vidět mayské památky na Yucatanu. Nějak se mi tam ale nedařilo dostat, povedlo se až při mém třetím výletu do Mexika. Chtěl jsem vidět vrcholy mayské civilizace. A nejen nové mayské říše, i té staré, tedy Palenque, Copan a Tikal, které jsou mimo území Mexika. Proto jsem si naplánoval tuto zatím poslední cestu, abych vylezl na tamní pyramidy. A když už jsem byl v Guatemale, nevynechal jsem ani návštěvu bývalého hlavního města, Antigui. Je to tam nádhera! Obzvlášť před Velikonocemi, kdy městem prochází spousty procesí. Vidíte, jak moc to tamní katolíci prožívají. S tím se setkáte pouze v těchhle zemích, kde mají své náboženské události opepřeny místním koloritem. Je co poslouchat, na co se dívat. Guatemala je zemí sopek. Má na tři stovky vulkánů. Vytýčil jsem si, že na jeden z nich vylezu. Bohužel, láva netekla, což mě mrzelo.

No, kdyby tekla, mohlo to být obráceně. Už by vás nic nemrzelo…
No, tak jsem se netrefil. Pacaya je sopka, která je činná často a mívá období, kdy z ní láva vytéká po několik měsíců. Vyšel jsem téměř až na vrchol. Byl to nesmírně pozitivní zážitek. Guatemala je nádherná země! I její obyvatelé. Mají jiné priority než my. Netrpí blbou náladou, obavami, co bude za měsíc, za dva: „Dneska je krásně a mám práci. Jsem na plantáži, sbírám kávové boby. Je to dobrý, protože za to budou peníze. Tak co dnes večer?“ My tady jsme postiženi sběratelstvím. Celý život hromadíme majetek. Chceme něco vlastnit. To tam není. Oni žijí. Mají radost, že je pěkně, že se něco děje. Že bude zábava. Úplně jiný svět. Hned to na vás dýchne, a máte chuť taky něco utratit. Naladit se na stejnou vlnovou délku pohody. Takže nejen mayské památky, kvůli kterým jsem tam jel, ale objevil jsem tam ještě další krásu: radost lidí ze života.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo