Vlaďka Příhodová šéfkuchařkou Grandhotelu Pupp*****

S šéfkuchařkou Grandhotelu Pupp Karlovy Vary Vlaďkou Příhodovou se potkávám 6. listopadu 2009 pár hodin poté, co jsem v hotelu Inter.Continental v Praze navštívil jejího kolegu šéfkuchaře a prezidenta Asociace kuchařů a cukrářů ČR Miroslava Kubece. Než jsem se s ním rozloučil, dal mi na ni skvělé reference a požádal mne, abych ji pozdravoval.
Takže, paní šéfkuchařko, prý jste nejen vynikajícím profesionálem, ale i jedinou ženou, která šéfuje kuchyni pětihvězdičkového hotelu v Česku.
Zřejmě. Dozvěděla jsem se to od kolegů šéfkuchařů až poté, co jsem do této funkce nastoupila. Ostatně málo obvyklé je to i v zahraničí. V neděli jsem se vrátila z dovolené z Turecka, kde jsem se seznámila s šéfkuchařem hotelu, v němž jsme byli ubytováni. Když jsem mu dala svoji vizitku, nevěřícně běžel do kanceláře, aby na internetu vyhledal pětihvězdičkový hotel, jehož kuchyni šéfuje žena.

Jaká byla vaše cesta na toto místo?
Geograficky žádná. Do Grandhotelu Pupp jsem nastoupila do učení před dvaceti lety v roce 1989 a zůstala mu věrná i přes svá tovaryšská léta. Po vyučení jsem prošla veškerými zdejšími gastronomickými provozy. Patřila mezi ně i dnes už neexistující hotelová restaurace Přátelství, v níž jsem začínala. Následující sezonu jsem šla do Parkhotelu (dnes First Class). Pak jsem procházela a la cartovými provozy a poté přešla na větší banketové akce. Tam jsem začala dělat zástupce banketového kuchaře a následně šéfku banketu. Poslední dva roky jsem pracovala jako zástupce šéfkuchaře Jana Pípala, po jehož odchodu jsem nastoupila do této funkce. Takže především Grandhotelu Pupp jsem vděčná za to, co ze mne a pro mne udělal. Prakticky za všechno, co umím. A samozřejmě se mu to (i v této funkci) snažím vracet. Ani ve snu mne totiž nenapadlo, že bych tu mohla pracovat jako šéfkuchař. Ne proto, že bych si nevěřila, ale především proto, že jsem všechny své šéfkuchaře považovala (a doteď považuji) za výrazné vynikající osobnosti.

Některé z nich tak populární, že je zná celý svět. Ostatně kolik vašich kolegů může říct, že jim v kuchyni šéfoval Gerard Depardieau?
Mimo jiné! Byla s ním neskutečná legrace. Když tu v roce 2005 američtí filmaři z Paramount Pictures natáčeli film z hotelového prostředí „Last Holiday“, jehož děj se zčásti odehrává v Grandhotelu Pupp a v Karlových Varech, jež ve filmu figurují pod svými jmény, přes den jsme v naší kuchyni zajišťovali běžný kuchyňský provoz. Kuchyně, které vládl Gerard Depardieau, se z ní stávala až v noci, kdy se přeměnila v kuchyni filmovou. Gerard Depardieau je vynikající sommeliér a nesmírně charismatický člověk. V té době už byl majitelem dvou pařížských restaurací. Jídlu a gastronomii vůbec rozumí a má ji rád. Ostatně, je to na něm vidět.

Vzhledem k tomu, že to byla filmová kuchyně… Jaká byla gumová kuřata?
Nebyla. Filmaři si dováželi čerstvá z Francie. Všechno jsme dělali z čerstvých surovin, aby vynikla barevnost jídel. Nic gumového tu nebylo. Rovněž tak, když se v Grandhotelu Pupp před lety natáčel film „Prsten“ s Nastasjou Kinsky. I pro ten jsme dělali catering, který si „zahrál“ ve filmu. A rovněž jsme jej zajišťovali z čerstvých surovin. Všechno muselo zářit. Ta doba, která dala vzniknout přísloví „měl hlad jako herec“, a kdy se jako rekvizity používala gumová kuřata, ta je pryč. To by musel být hodně, hodně nízkorozpočtový film.
Catering, to je záležitost, na které jsem začínala. Na banketové kuchyni. Mistrem odborného výcviku, který mne naučil spoustu věcí, tu byl otec současného karlovarského primátora a našeho někdejšího kolegy z Grandhotelu Pupp Ing. Wernera Hauptmanna. Do dneška se stýkáme. Musím podotknout, že catering je oblastí, kterou mám nesmírně ráda. Vzhledem k tomu, že jsem Blíženec, mám ráda změny. Každý catering je specifický. Vždy do toho vstupuje něco nového. Mohou to být i prostory, s nimiž se musíte vyrovnat. Např. vás přivezou na louku, kde není elektrický proud. Lidé si na kvalitní catering natolik zvykli, že jim mnohdy není cizí pozvat si, pokud něco slaví, cateringovou firmu na svoji zahradu na rodinnou akci.

Vzhledem k tomu, že láska prochází žaludkem, je mi jasné, proč u vás tak rády natáčí zahraniční filmové štáby, jejichž velkofilmy pak výrazně zviditelňují nejen Karlovy Vary a váš hotel ve světě, ale nezřídka i Českou republiku vůbec.
Určitě to není jenom kvůli týmu kuchařů a cukrářů Grandhotelu Pupp. Nicméně právě jim patří velký dík za práci, kterou v kuchyni, a nejen pro filmaře, odvádějí. Tvoříme šikovný kompaktní tým. Velice si proto cením šance, kterou mi generální ředitelka Grandhotelu Pupp Ing. Andrea Pfeffer-Ferklová dala, pracovat jako jejich šéfka. Jako šéfkuchař jednoho z nejrenomova­nějších pětihvězdičkových evropských hotelů, už proto, že ona pro náš hotel doslova žije. Ona je tou vůdčí osobností, která dokáže lidi zorganizovat tak, abychom podávali maximální výkon. Nesmírně si jí vážím.

Má česká gastronomie na to, uplatnit se v zahraniční konkurenci?
Určitě. Nejen proto, že je vynikající, ale i kreativní. V naší republice je spousta regionálních a lokálních specialit a šikovných kuchařů, kteří těmto českým jídlům umí dát jiskru. Mýty, že česká kuchyně je tučná, nezdravá, opovrhuji. Vždy záleží na přístupu kuchaře. Prostor pro kreativitu v české gastronomii je obrovský. A já se ho ve prospěch našich hostů snažím maximálně využívat. Mám totiž ráda změnu a nerada se opakuji, už proto, že hosté, zejména pak naši zahraniční, vyžadují česká tradiční jídla, např. svíčkovou nebo kachnu, ale v moderním pojetí. To základní – chuť a původ pokrmu – zůstává.

• www.pupp.cz