Menu

Vîlcan, Retezat a Tulişa 5

20. 03. 2014

Čtvrtek 15. srpna 2013 07.40 Ó, jak nechtělo se mi! Otevírat oči, vylézat ze spacáku ze stanu a vařit. Ó, jak nechtělo se mi do všudypřítomného mokra. 08.10 Mám uvařeno. A už zase hřmí, nebe zatažené. 10.00 Vyhlédám ze stanu. Amíci jsou pryč, i stany ostatních. Besídka je prázdná. Vnáším do ní věci ze stanu a balím ho mokrý. Ostatně všechno je mokré nebo vlhké. 10.47 Odcházím hledat stezku. Nechávám si goretexy. Každou chvíli prší. Někdy i leje. 12.40 Jsem u jezera Bucura a obědvám. Tady i cestou spousty rumunských rodin a několik skupin maďarské mládeže – asi na putovním táboře. 13.00 Po modré a poté po žluté značce kolem zvědavých koní jdu za občasného pršení do kopce a mlhy. 14.00 Jsem u nějakého plesa. Možná Tău Portii (2230). Hledám příhodné místo pro stan. Zvolil jsem vyvýšeninu mezi skalami. Stan stavím za prudkého lijavce a hrozně u toho nadávám, protože zatéká pod tropiko. Přichází chvíle papírových kapesníků. Dosucha vytírám louže vody, která tam napršela při jeho stavbě. Pak do něj házím bágl a pak sebe. Zouvám boty, svlékám mokré goretexy, nafukuji karimatku, vyndávám spacák a zaléhám. Mobil je celý zarosený. Suším jej na těle. 15.30 Déšť střídají průtrže mračen. A to jsem se ve vedru a úpalu na Vîlcanu rouhal, jaké by to bylo fajn zalehnout ve stanu a čekat, až se umoudří počasí. A je to tady! Takže, aniž bych kamkoliv šel, jdu si zdřímnout. 17.00 Vařím v zavřeném stanu. Bujon, čaj a hrách. 17.20 Přestalo pršet. Vysvitlo slunéčko a hned zapadlo za skály. Malebná inverze. Mraky jsou pode mnou. Ze skalního amfiteátru nad plesem mi nadávají kamzíci. Romantika! Díky solární nabíječce vychutnávám písně Jaromíra Nohavici z mobilu. 20.15 Polykám dva paraleny. 21.40 Duté vlákno, ze kterého je spacák, prý má hřát i vlhké. Oblékám si kalhoty. 23.20 Prsty na nohou mám jak z ledárny. Beru si čisté, téměř suché ponožky. Lůžko mám hrbolaté. Téměř celý „polštář“ jsem si oblékl, a abych mohl spát na boku, dávám si pod hlavu pohorku.

Pátek 16. srpna 2013 06.20 Kolem kdosi prochází. Uvnitř stanu je 14° C. 07.30 Povylézám ze spacáku a otevírám. Mlha. Vařím snídani. Horký čaj přelévám do PET flašky, a tu si dávám do nohou. 08.15 „Sluníčko, kde jsi?“ Takhle nejen že nic neusuším, ale ani nic neuvidím. 10.40 Přepadla mě mlsná. V tak malém stanu není kam utéct. Zbaštil jsem obědové tyčky a stroužek česneku. 12.00 Mlhou prosvítá slunéčko. Začínám balit na cestu. 13.01 Odcházím za pískotu svišťů. Padesát výškových metrů, a slunce už opravdu je. Otevírá se nádherné vysokohorské panorama ze sedla Poarta Bucurei (2280). 14.10 Jsem v sedle Şaua de iarnă (2297). Jsou tu rumunští turisté a telefonují. Zkouším to také, ale mobil ani ťuk. 14.44 Pokračuji. 15.08 Jsem v sedle Şaua Retezatului. Rozhoduji se, zda dolu k plesům nebo na Vf. Retezat, kam se za totáče nesmělo. Po jistém váhání a odvolávání toho, co jsem odvolal, vyrážím vzhůru. Noha mi uklouzla po šutru pokrytém nacucaným lišejníkem. Tím pádem, umocněným báglem, se ocitám vklíněn mezi balvany, a zvedám se hodně těžce. 16.10 Jsem na Vf. Retezat (2485). Zkouším rozchodit mobil. Marně. Kolkolem mlha, jen na vrcholku slunečno. 17.02 Strmý sestup po žluté značce. V sedle Şaua Lolaia (2215) směrovka červené značky Valea Valereasca. Chvíli se rozmýšlím, a pak vzpomenu na pleso, které jsem viděl z vrcholu Retezatu. Chvíli sestupuji po značce, pak nabírám směr kuloár s plesem. Paráda! Na velkém plochém balvanu těsně vedle Lacul Ştevia (2060) stavím gemmičku a ze všech stran kotvím provázky se zavěšenými kameny. Scenérie jak za odměnu. A to jsem si vyčítal, že jsem si s sebou na Vf. Retezat nevzal dva litry vody a nenocoval tam! Počasí rovněž parádní. Jasno, 12°C. Vařím bujon, čaj a brkaši. 20.40 Dopisuji deník. Nádherná suchá hvězdnatá noc.



Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2019
03/2019 číst aktuální číslo
Restaurace Novoměstský pivovar
Czech specials new