Menu

Vznik Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm iniciovali bratři Bohumír a Alois Jaroňkovi z Malenovic. Bohumír studoval v Novém Jičíně a při výletech do Štramberka jej zaujaly valašské roubenky. V roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, jejíž součástí byla „výstavní dědina“ se skupinou lidových staveb z Valašska dle návrhu Dušana Jurkoviče. V roce 1909 se bratři usazují v Rožnově. Alois navštívil tehdy vznikající muzeum v přírodě v Dánsku a poznal i první takové muzeum na světě, Skanzen u Stockholmu (slovem skanzen ale Švédové nazývali jen tohle muzeum, neboť ve švédštině označuje „hradby“, na jejichž místě bylo muzeum postaveno). V roce 1911 byl v Rožnově založen Muzejní spolek a v roce 1913 předložen první projekt muzea. K jeho výstavbě došlo až po první světové válce. Jaroňkové využili příznivé atmosféry příprav prvního valašského folklórního festivalu Valašský rok. Prosadili, aby se konal v areálu nově vznikajícího muzea. A tak v roce 1925 už na mýtině lázeňského parku stály dva velké domy – Rožnovská radnice a měšťanský Billův dům z poloviny 18. století – a několik drobných staveb. V roce 1928 přibyla Vaškova hospoda z 16. století. V roce 1933 se dostavěla kopie fojtství z Velkých Karlovic. Za druhé světové války vystavěla skupina tesařů mistra Michala Fabiána dřevěný kostel. Vycházeli přitom z plánové dokumentace kostela sv. Anny z Větřkovic u Příbora, jenž vyhořel v roce 1878. Areál muzea později dostal název Dřevěné městečko. V 50. letech vznikl projekt areálu Valašské dědiny, a v 60. letech byl zrealizován na rožnovské pasece Stráň. Ještě náročnější byla výstavba třetího areálu muzea – Mlýnské doliny, zpřístupněné v roce 1982. Nezůstalo jen u zajímavé technologie prací mlynářských, pilařských, valchařských a hamernických. Všechny technické objekty jsou organicky začleněny do vesnického urbanismu.
Hlavním rysem dění v muzeu je cílevědomé úsilí o oživení a zachování tradičních technik, lidového umění a obyčejů, obchodu i zábavy. Velká pozornost patří zemědělství. Na Matochově usedlosti mají všechny druhy na Valašsku chovaných hospodářských zvířat. Zastoupeny jsou i ovocnářství a pěstování okrasných květin. Obrovskou popularitu má folklór. Po celý rok se v muzeu konají folklorní akce. K největším patří Rožnovské slavnosti (co dva roky, nejbližší proběhnou v roce 2015) a Vánoční jarmark.

Valašské muzeum v přírodě v roce 2014

20. 03. 2014

S ředitelem Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Ing. Jindřichem Ondrušem se potkáváme 25. října 2013.
Pane řediteli, co jste připravili na turistickou sezonu roku 2014?
Čtyřicet šest pořadů Valašského roku. Loni jsme jich měli třiačtyřicet. Ve srovnání s řadou dalších muzeí na území Moravy, Slezska a Čech je Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm výjimečné množstvím kulturních, zvykoslovných, řemeslných a národopisných akcí a festivalů. Máme zjištěno, že ze zhruba čtvrt milionu našich návštěvníků ročně jich přibližně sto tisíc přijede právě kvůli programům. Loni byla završena jedna z etap činnosti muzea stanovených jeho střednědobým plánem. Zadali jsme proto Ústavu regionálního rozvoje Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně vypracování strategie na dalších deset let, kterou oponovali odborní pracovníci našeho muzea. Dnes tak máme souhrn kroků, cílů a odborných zdůvodnění, které činnosti je třeba realizovat, abychom muzeum dostali tam, kde ho chceme za deset a více let mít. Samozřejmě, v prvních fázích jsme si ujasňovali priority. Zazněly i hlasy, že příliš bohatá programová činnost narušuje odbornou, zejména výzkumnou práci muzea. Já se ale spíš přikláním ke konceptu, že muzeum v přírodě má být trvale navštěvovaným místem, kde se stále něco děje. Že nejsme jen vědeckým pracovištěm či souborem dřevěných staveb (máme tu vůbec nejstarší roubenou stavbu na Moravě z roku 1628) prezentujícím, jak se u nás na Valašsku žilo před desítkami a stovkami let, ale také významnou kulturní a osvětovou institucí a prvořadým turistickým a návštěvnickým magnetem regionu. Takže také proto je letošní Valašský rok co do akcí o něco bohatší než loňský, ačkoliv v něm nejsou třídenní Rožnovské slavnosti. Zato jsme do něj zařadili víc jednodenních akcí, včetně večerních prohlídek a programů jako jsou Svatojánský večer, Hravá dědina, Rozmarné léto na téma Vančurovy povídky v Mlýnské dolině aj.

Pane řediteli, oproti minulým letům daleko víc vycházíte vstříc rodinám s dětmi.
Ano, tomuto trendu jsme přizpůsobili nejen programovou nabídku. Kvůli těm nejmenším u nás přibudou kojicí koutky a přebalovací pulty. Zavedli jsme rodinné vstupné pro dva dospělé a až čtyři děti. Navíc nově zvýhodňujeme návštěvníky, kteří se nás rozhodnou navštívit na poslední dvě otevírací hodiny (prodloužili jsme totiž naši provozní dobu o hodinu, do devatenácti hodin). Ti teď mohou koupit vstupenky s padesátiprocentní slevou. Bereme to i tak, že těm, kdo obejdou všechny tři naše areály, což je samo o sobě náročné (byť tu máme rázovité valašské hospody, kde si lze odpočinout a občerstvit se), přijde vhod, že u nás mohou pobýt o hodinu déle. Současně jsme koncipovali program Regionpartner, v jehož rámci spolupracujeme s místními poskytovateli služeb. Program spočívá v dohodách (zejména) s ubytovateli, jejichž hosté mohou získat výhodnější cenu okružního vstupného do muzea oproti běžné „pultové“ ceně.

Pane inženýre, léta jste působil v komunální politice. V čem se vaše současná role podobá té předchozí?
Ty role jsou si dost podobné. Deset let jsem působil jako starosta valašské obce Nový Hrozenkov. (Pak jsem osm let pracoval jako radní a náměstek hejtmana pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch.) Pocházím ze samoty, z hospodářství, které hospodařilo v drsných horských podmínkách. K obdělávání půdy, na sena apod. jsme používali obdobné nástroje, jaké dnes ukazujeme v muzeu. Správa majetku obce a správa majetku, o který pečuje Valašské muzeum v přírodě, má velké množství styčných bodů. Nicméně, až když jsem vyjel do muzeí v přírodě v Německu, jsem si naplno uvědomil, jak koncentrovaný pohled do dané oblasti a její historie, a vůbec způsobu života, muzeum v přírodě podává. Pokud někam přijedete, jděte tam navštívit muzeum v přírodě. Dozvíte se osmdesát procent věcí z historie daného regionu. Zbývajících dvacet se vám pak poskládá z toho, co dalšího v dané zemi poznáte. Takže i u nás platí, chcete-li se co nejvíc dozvědět o Valašsku, přijeďte do Rožnova, do Valašského muzea v přírodě.

Vaše muzeum se ale věnuje i nedávné historii. Právě probíhající výstava o pětašedesátileté historii národního podniku Tesla Rožnov, nazvaná „(Ne)zapomenutá Tesla“, je věnovaná zdejšímu nástupu industrializace.
Uvědomili jsme si, že to, co bylo před Teslou Rožnov, je v našem Valašském muzeu v přírodě. Tím, co po ní – zaměstnávala téměř deset tisíc lidí – skončila minulá epocha. V tradiční valašské oblasti došlo k neuvěřitelně rychlé změně života obyvatel. Fenomén Tesly zasáhl i přes hranice tehdejšího Československa. Dřevěné stavby a způsob obdělávání půdy byly v podstatě dokladem chudoby našeho regionu. Dnes je tomu naopak. Předchozím generacím pracovníků Valašského muzea v přírodě i mým rovněž nesmírně obětavým stávajícím kolegům se podařilo soustředit nevyčíslitelné bohatství historických staveb, které každoročně přilákají na čtvrt milionů návštěvníků, což se pozitivně projevuje v mikroekonomice našeho města a celého regionu.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt