Menu

Univerzita Pardubice má sedm fakult: chemicko-technologickou; ekonomicko-správní; dopravní; filozofickou; restaurování; zdravotnických studií; elektrotechniky a informatiky. Nabízí bakalářské, magisterské a doktorské studium – přes šedesát programů s více než sto třiceti obory v širokém spektru, od technických a technologických přes přírodovědné, ekonomické, zdravotnické až po humanitní, společenské a umělecké. Na tříleté bakalářské studijní programy navazují dvouleté magisterské. Osmdesát procent studentů je zapsáno do prezenční formy studia. Některé programy lze studovat v kombinované formě. Vedle vzdělávání je pro univerzitu charakteristická bohatá vědecká a výzkumná činnost, kterou si získala mezinárodní respekt, a mezi českými vysokými školami se ve svém vědeckém výkonu řadí do první desítky. Moderně vybavený univerzitní kampus poskytuje ideální podmínky pro všestranný rozvoj mladých lidí, kteří se připravují pro kariéru a pracovní působení v široké škále profesí. Příjemné prostředí a bohaté možnosti sportovního i kulturního života studentů v kombinaci s kvalitními a náročnými studijními programy snesou srovnání s předními evropskými univerzitami na počátku 3. tisíciletí.

Univerzita Pardubice pro ty, kteří chtějí něčeho dosáhnout

25. 11. 2013

S rektorem Univerzity Pardubice prof. Ing. Miroslavem Ludwigem, CSc., se potkáváme 30. října 2013.
Pane rektore, dávno před tím, než se u nás začalo hovořit o informačních technologiích, byly Pardubice a blízké okolí jakýmsi českým „Silicon Valley“. A nadto městem s neméně špičkovým výzkumem a vývojem v oblasti chemie a chemického průmyslu.
Ano, vysoké školství v Pardubicích začalo v padesátých letech minulého století právě chemickými a příbuznými obory a reflektovalo potřebu výchovy vysokoškolsky vzdělaných odborníků hlavně pro chemický průmysl. V devadesátých letech pak čtyřicet let známá Vysoká škola chemicko-technologická přestala být jednooborovou a začaly vznikat a rozvíjet se další fakulty – ekonomicko-správní, dopravní, společensko-vědní, tedy dnešní filozofická, zdravotnická i restaurování. Ta nejmladší z našich sedmi, Fakulta elektrotechniky a informatiky, je postavena na vámi zmiňované tradici našeho regionu v oblasti elektrotechniky a informatiky. Takže spektrum nabízených oborů a pěstovaných vědních disciplín je nyní skutečně široké.

Díky Dopravní fakultě Jana Pernera je Univerzita Pardubice rovněž významným centrem dopravního vzdělávání. Ilustruje to i zmínka v minulém vydání Všudybylu věnovaná slavnostnímu otevření Výukového a výzkumného centra v dopravě, které se v rámci oslav 20. výročí vzniku této fakulty uskutečnilo 9. října 2013.
Dopravní fakulta Jana Pernera je jednou ze dvou dopravních fakult v České republice. Vznikla v roce 1993 po rozdělení Československa. Do Pardubic tehdy přišla řada odborníků a s nimi problematika, kterou zkoumali, i stovka studentů. Fakulta navázala i na to, že Pardubice a Česká Třebová jsou evropsky významné dopravní křižovatky.
Investice do nového Výukového a výzkumného centra v dopravě v dislokovaném areálu naší univerzity v Doubravicích činila dvě stě milionů korun. Z nich patnáct procent hradila Univerzita Pardubice a pětaosmdesát procent Evropská unie. Pro dopravní výzkum jsme vytvořili skutečně špičkové a moderní laboratorní zázemí, které fakultu významně posílí a posune dál, a to jak ve vzdělávací oblasti, tak ve výzkumu, v technic­kých a technologických oborech a materiálovém inženýrství. Navíc umožní užší spolupráci fakulty s praxí, dopravními a přepravními institucemi a společnostmi.

V šestém vydání Všudybylu 2013 viceprezident společnosti Microsoft Corporation pro Evropu Jan Mühlfeit říká: „Evropa je poměrně sofistikovanou ekonomikou. K tomu, aby rostla produktivita práce, se musí velmi výrazně zlepšit dovednosti lidí ve výrobním procesu. To vyžaduje zlepšit školní a vůbec vzdělávací proces. Uvedu příklad. Česká republika byla v roce 1995 v žebříčku OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development), který srovnává vzdělanost studentů v matematice, ve čtení a ve vlastivědě, na sedmém místě. V devadesátých letech jsme bývali druzí. Dnes jsme sedmadvacátí, a v každém dalším ročníku srovnání OECD se Česko dál propadá. Třetina českých studentů vůbec nerozumí textu – tomu, co čte. To je jedna z věcí, na kterou se investor zaměřuje. Česká ekonomika je malá, proto musí být otevřená. Postavená na zručné, kreativní, vzdělané a flexibilní pracovní síle. ‚Postup‘ v rámci žebříčku vzdělanostní úrovně OECD je velmi špatná zpráva, neboť za pět sedm let už v Česku nebude kvalitní pracovní síla“ (viz www.e-vsudybyl.cz, článek „Existují lidé, kteří si uvědomují tragickou situaci českého školství“).
Víte, ke statistikám, průzkumům a nejrůznějším žebříčkům se musí přistupovat s rozmyslem. Často je jejich význam přeceňován a informace jiného druhu nedoceněny. Navíc se mi zdá, že v Česku je zvykem říkat, co všechno a jak je špatně. Já si to nemyslím. Samozřejmě, že vzdělávací segment prošel a prochází nějakým vývojem. Nicméně se domnívám, že základ našeho školství je kvalitní, byť se ve snaze, aby všichni měli maturitu, udělaly chyby. K tomu se v uplynulém desetiletí přidával politický tlak na to, aby vysoké školy dramaticky navyšovaly počty studentů. Ale to všechno se dá reflektovat. Situace i ve vysokém školství se mění. Věřím, že se vrátíme k rozumným počtům vysokoškoláků, kteří získají kvalitní vzdělání a stanou se odborníky na svém místě. Kdo chce být úspěšný, stejně své vzdělávání nemůže skončit tím, že dokončí střední či vysokou školu. Musí na sobě pracovat po celý život.

České Slezsko, Morava a Čechy byly historicky průmyslově úspěšnými zeměmi s početnou řemeslně a technicky vzdělanou populací. Dnešní školy chrlí obrovská množství politologů a absolventů dalších obdobně zaměřených oborů, a to čím jsme dřív „válcovali svět“, se z našich regionů vytrácí. Univerzita Pardubice je tak jedním z ostrovů, které tato vlna ještě nespláchla.
Určitě došlo k velkému nárůstu humanitních a společenskovědních oborů. Ale i ony jsou pro rozvoj společnosti důležité. Samozřejmě, je třeba držet rozumný poměr mezi humanitními, technickými a přírodovědnými obory, u nás na univerzitě je těch dvou posledně jmenovaných více než polovina. Asi je pravda, že české vysoké školy produkují velké množství absolventů, kteří se tím, co vystudují, neuživí. Jenomže škola je „jen“ začátek pro jejich uplatnění. To, že někdo vystuduje management, ještě neznamená, že bude úspěšným manažerem. Pouze několik málo politologů se živí svým oborem. Neznamená to také, že budou všichni politologové zváni do televizních debat. Pouze ti nejlepší. Mladí lidé nad tím začínají víc přemýšlet, takže do budoucna nejsem pesimista.

Pane rektore, jste nejvyšším akademickým představitelem Univerzity Pardubice. Nicméně, krom pedagoga jste i světově uznávanou vědeckou kapacitou. Co vás vedlo k volbě věnovat se organické chemii?
Na gymnáziu jsem nebyl nějak vyhraněný. Když jsem měl podat přihlášku na vysokou školu, volil jsem mezi medicínou a chemií. Nakonec jsem se rozhodl pro chemii, avšak kdybych se rozhodl pro medicínu, asi bych toho také nelitoval. Chemie mi poskytla mnoho. Organická chemie v Česku je a vždy byla na špičkové úrovni. Je krásné, když se ve světě přesvědčujete, že to, co tu děláme, je na úrovni doby. Že badatelům z naší Fakulty chemicko-technologické otiskují články v nejprestižnějších časopisech v USA, Japonsku i jinde ve světě. Chemie je úžasně zajímavá disciplína, která mi přinesla spoustu zajímavých experimentů. Naučila mne přemýšlet. Volby rozhodně nelituji. Teď, když nějakou dobou působím v manažerských funkcích, nemám na vědu tolik času. Snažím se udržet si přednášky, být v kontaktu se studenty. Pro mě je to taková duševní hygiena a kotva, umožňující potřebnou sebereflexi.

V průběhu života jste měl nabídky pracovat v zahraničí. Proč jste zůstal věrný Pardubicím?
Sice jsem uvažoval, že bych mohl odejít, ale nebylo to pro mne prioritní. V chemii jsem experimenty dělat mohl. V devadesátých letech jsem se dostal i na dlouhodobější stáže. To už mne vůbec nenapadlo odejít, protože jsem to bral tak, že získám kontakty, něco se venku naučím a budu dál pracovat doma. Je pravda, že jsou státy, které „nakupují mozky“, jako např. Singapur, kde jsem navštívil ty nejprestižnější univerzity a výzkumné ústavy, potkával se s nejlepšími badateli ze severní Ameriky, Brazílie, Ruska, Evropy atd. To je pravda. Česko asi tolik finančních prostředků na vědu a výzkum v současné době nemá. Přesto není situace tak špatná. Některé programy a projektové soutěže, které jsou realizovány v současném plánovacím období (a budou doufám i v budoucím), poskytují finanční prostředky, které nám výrazně pomáhají posílit vědeckou a informační infrastrukturu i umožňují inovaci studijních programů a oborů tak, abychom přilákali vědce ze zahraniční, nabídli jim zajímavou práci i finanční ohodnocení. Nemyslím si, že lidé od nás budou jen odcházet pracovat jinam. Věřím, že se budou vracet a řada vědců z ciziny zakotví na některé z našich univerzit nebo na nějakém výzkumném pracovišti.

Není tajemstvím, že dochází k populačnímu zlomu v ročnících, které přicházejí na vysoké školy.
Ano, dochází k dramatickému poklesu, který za poslední tři roky činí zhruba třicet procent. Extenzivní rozvoj skončil, a budu rád, když Univerzita Pardubice bude mezi těmi, které udrží rozumný počet studentů, atraktivitu a kvalitu studijních programů i zázemí pro studium. Jsme moderní univerzitou, která má v současnosti přes deset tisíc studentů. Máme široké spektrum oborů, byť nejsme největší. Od technických a technologických přes přírodovědné, ekonomické, zdravotnické až po humanitní, společenské a umělecké. U nás si každý vybere. V Pardubicích je všechno dobře dostupné. Je tu rodinnější atmosféra než ve větších univerzitních centrech. Děláme špičkový výzkum. Univerzita Pardubice je pro ty, kteří chtějí něčeho dosáhnout.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo