Menu

Stejná pravidla hry aneb Elektronické mýtné

06. 10. 2004

V červenci a srpnu jsem hodně cestoval po Evropské unii, a tak mohu srovnávat a konstatovat, že ihned po vstupu Česko s vysokou pravděpodobností v rámci zemí Evropské unie získalo čelní místo v hustotě kamionové přepravy. Navíc si jej podrželo v četnosti přetížených souprav. Ruku v ruce s tím se výrazně zvýšila amortizace silnic a dálnic. Rozhovor s ředitelem Státního fondu dopravní infrastruktury Ing. Pavlem Švagrem, CSc. jsem proto zahájil konstatováním, že je třeba rychle v život uvést cosi, co by umělo zvýšený zájem o tranzitní kamionovou přepravu Českem zhodnocovat a vytvářet ekonomické zdroje, které by bylo možné investovat do dopravní infrastruktury.
Pokud jste cestoval Evropskou unií, určitě jste zjistil, že tam vybírání mýtného s klasickými mýtnicemi není ničím neobvyklým. To, že má Evropa zavedeny mýtné systémy, jenom deklaruje, že financování výstavby a údržby silnic je všude kolem nás komplikované, že je prostě potřeba mít dostatek finančních prostředků. Dopravní infrastruktura je investičně mimořádně náročným oborem. Pociťujeme to i v České republice. Víme, jaké máme priority. Co chceme vybudovat. Ale také víme, že na ně není k dispozici dostatek finančních zdrojů. Čili první cíl je, aby ti, kdo dopravní síť využívají, více než dosud přispívali na její výstavbu a obnovu. V podtextu je i harmonizace dopravy, zejména vztahu mezi silnicí a železnicí. Mýtné je jednoznačně spravedlivým systémem. Kolik ujedu kilometrů, tolik si zaplatím. Je ale i citlivou záležitostí pro ty, kteří zpoplatněné české komunikace budou užívat. Tyto uživatele je možné rozdělit do dvou skupin. Jednu tvoří tuzemští účastníci a druhou tranzitující. Směrnice Evropské unie říkají, že pro všechny musí platit rovné podmínky. Ano, je zcela zřejmé, že po našem vstupu do Evropské unie se na našich dálnicích četnost kamionů zvýšila a že toto navýšení způsobují především zahraniční soupravy. Otázka zpoplatnění těžkých vozidel je velmi aktuální už proto, že průjezd jednoho kamionu opotřebovává komunikaci daleko více, než průjezd desítek tisíc osobních vozů.

Umíte si představit, že by vznikl požadavek na zpoplatnění všech uživatelů dopravních cest? Nebo paušální daň od uživatelů komunikací?
Je třeba si říci, kdo jakou formou přispívá do systému dopravní infrastruktury. Jednak to jsou uživatelé dálnic dálničními kupony; jednak ti, kteří vozidla používají k podnikání silniční daní; a dalším inkasem je dvacet procent ze spotřební daně z minerálních olejů. Varianta paušálního poplatku je sice možná a přinesla by další miliardy, nicméně je to především politický a ekonomický problém, aby zátěž občanů byla rozumná. Jde vlastně o shodu, které priority budeme z našich kapes hradit. Pokud bude všeobecná shoda na potřebě rychlé a kvalitní dopravní infrastruktury, může být diskuse o tomto požadavku zajímavá. Na druhé straně nejde jenom o peníze, ale také o to, abychom drželi důkladně priority výstavby, hlídali náklady apod.

Obrovské navýšení nákladní tranzitní silniční dopravy českým územím nasvědčuje, že je to pro speditéry ekonomicky výhodné. Obávám se však, že ne tak pro náš stát v systému dálničních kuponů.
Dálniční kupony? To je prakticky jednorázová časová záležitost, která, zejména u intenzivně tranzitujících těžkých kamionů, zdaleka nepokrývá náklady na eliminaci opotřebení komunikací, které způsobují. V letošním roce chceme do dálnic alokovat zhruba třináct miliard korun. Kamiony nad dvanáct tun se na inkasu z dálničních známek, které celkově tvoří 2,2 mld. korun, podílí částkou necelých osmi set milionů korun. Nepoměr mezi opotřebováváním, investicemi a inkasem od těch, kteří dopravní infrastrukturu nejvíce zatěžují, je zřejmý. Pravidla Evropské unie směřují stále více k tomu, že systém má mít příjmy, aby pokryl svoji údržbu a provoz. V podmínkách České republiky zřejmě není možné inkasovat tolik, kolik dálniční síť potřebuje, už proto, že není dobudovaná a takto stanovené mýtné by zřejmě překročilo ekonomické možnosti. Zvýšení spoluúčasti těch, kteří užívají naše dálnice a hlavní silnice, není také nelogickým. Pokud se podíváme na své západní sousedy, elektronické mýtné od letošního roku na cca dvou tisících kilometrech komunikací rozhodujícího typu zavedlo Rakousko. Německo jej letos rovněž chtělo zavést, ale pro technické problémy jeho spuštění oddálilo. Podle informací, které máme, bude elektronický mýtní systém v Německu zaveden od 1.1.2005. Evropským trendem je, že přímé daně klesají a nepřímé a poplatky rostou. Koneckonců je to spravedlivější. Jednodenní dálniční kupon stojí 250 Kč – podle směrnice Evropské unie 8 €. A za den se dá za jistých předpokladů Česko projet. Odpovídá to zhruba 40 km ve zpoplatněném rakouském elektronickém systému. Takže, musíme se podívat do sousedních zemí a uvést v život ekonomické principy a samozřejmě také respektovat naši specifickou situaci. Čím dříve se nám to povede, tím lépe pro nás všechny.

Česko je zemí, která je v sevření obou těchto sousedů. Nebudeme-li elektronickým mýtným disponovat, opět se zřejmě zvýší tlak na naši silniční a dálniční síť.
My o elektronickém mýtném velmi intenzivně uvažujeme. Předpokládáme jeho zavedení od roku 2006. V dané chvíli nehovoříme o technologii. Jestli volba padne na tzv. německý systém, tzn. satelitní monitoring projíždějících vozidel, nebo na rakouský, mikrovlnný, kdy jsou na dopravní infrastruktuře monitorovací brány. Hovoříme o tom, že budeme volit systém pro Českou republiku nejsnáze zaveditelný, který bude splňovat v první fázi možnost pokrytí až tří tisíc kilometrů komunikací. Systém, který bude z pohledu uživatelů komfortní a z pohledu státu ekonomický. Kdy procento provize, kterou stát dává za to, že nějaká firma provozuje mýtní systém, bude co nejnižší.

Elektronické mýtné je jednou z priorit programového prohlášení vlády České republiky.
Ano, vláda rozhodla a Státní fond dopravní infrastruktury je v danou chvíli institucí, která se v Česku zavedením elektronického mýtného zabývá nejvíce. V uvozovkách se dá říci, že čas je náš největší nepřítel. Pokud totiž chceme mýtné zavést od 1.1. 2006, mnoho času nám nezbývá. Čím více se do tohoto problému ponoříte, tím více úkolů před sebou vidíte, prostě nic jednoduchého. A také svět nás poučuje, že nejkratší aplikace byla za 18 měsíců, ale to již ve chvíli, kdy byla jasná legislativa. Do data zavedení mýtného u nás je potřeba zvládnout nejenom legislativu tak, aby bylo možné mýtné v České republice legitimně zavést, ale i technickoeko­nomické parametry projektu. Vědět, které komunikace zpoplatnit a v jaké sazbě se budeme pohybovat, a to za situace, kdy uvažujeme o zpoplatnění vozidel nad 12 tun v první fázi a nad 13,5 tun ve druhé. Zároveň se snažíme si zmapovat situaci budoucího provozovatele z hlediska jeho právní formy. Tzn., zda jím bude státní podnik nebo privátní akciová společnost nebo společný podnik – stát plus privát. Příprava zavedení mýtného je složitý úkol. V Rakousku i Německu na tom po dlouhé období pracovaly kombinované týmy špičkových expertů ze státního i soukromého sektoru. Pokud to Česko zvládne do roku 2006, bude to obrovský úspěch. Předpokládáme, že na něm budou pracovat nejenom stát a úředníci Státního fondu dopravní infrastruktury, ale že se do přípravy zapojí i poradenské organizace. Určitě se blíží okamžik, kdy budeme vypisovat výběrové řízení na poradce státu pro elektronické mýtné. Úplně optimistická předpověď by byla, mít na konci letošního roku v hrubých rysech zpracované parametry výběrového řízení, ale to lze pouze za předpokladu, že budeme znát základní legislativní normy.





www.sfdi.cz

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

Česká chuťovka
ahr - volba