Menu

Československý ústav zahraniční je občanské sdružení, které usiluje o udržování kontaktů se spolky a osobami žijícími v zahraničí, jejichž rody pocházejí z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, a o šíření českého a slovenského jazyka a kultury ve světě. Československý ústav zahraniční byl založen 20. prosince 1928 v rámci oslav 10. výročí vzniku Československa jako nezávislá státem podporovaná organizace. O jeho vznik se zasloužili prezident Tomáš Garrigue Masaryk a ministr Msgre. Jan Šrámek. Podíl na něm měla i tehdejší Národní rada československá a řada jejích spolupracovníků, zejména Jan Auerhan, který byl prvním předsedou spolku. Členy byla řada významných osobností, a zůstává to tak dodnes. Z někdejších členů uveďme alespoň následující jména: Alois Jirásek, Tomáš Baťa, Jan Baťa, Petr Zenkl, Jan Masaryk, Milada Horáková, Miloš Václav Kratochvíl, Josef Polišenský, oba českoslovenští nositelé Nobelovy ceny: Jaroslav Heyrovský a Jaroslav Seifert, biskup Jaroslav Škarvada a další.
V letech 1939–1945 byla činnost Československého ústavu zahraničního zakázána, řada jeho členů byla perzekuována. K obětem patřil Jan Auerhan, který byl popraven za heydrichiády, nebo šéfredaktor časopisu Československého ústavu zahraničního „Krajan“ Jan Týml, který zemřel na následky dlouholetého věznění v koncentračních táborech v květnu 1945.
V letech 1946–1949 se Československý ústav zahraniční významně podílel na reemigraci dvě stě dvaceti tisíc krajanů.
Po únoru 1948 nechal totalitní režim z řad členů a zaměstnanců Československého ústavu zahraničního vyloučit řadu svých odpůrců, mezi nimi osobnosti, jako byla Milada Horáková, Ivo Ducháček či Věnceslav Švihovský, první poválečný předseda ústavu a přítel prezidenta Edvarda Beneše. Prorežimní vedení měnilo Československý ústav zahraniční tak, že přestával být občanským sdružením. V roce 1962 se stal součástí Ministerstva zahraničních věcí ČSSR a jeho činnost se víceméně omezila na propagandu režimu.
V září 1989 se Československý ústav zahraniční vyčlenil z příslušnosti ke státnímu orgánu, než se však stačilo rozhodnout o jeho nové organizační podobě či podřízenosti, přišel listopad 1989. V březnu 1990 se spolek v plné šíři vrátil k původnímu poslání. Základy k tomu od roku 1980 pokládal jeho tehdejší předseda Miloš Václav Kratochvíl, na jehož práci od roku 1991 navázal současný předseda Jaromír Šlápota.

Sounáležitost Čechů a Slováků ve světě je pořád veliká

02. 11. 2012

S předsedou Československého ústavu zahraničního Jaromírem Šlápotou se potkáváme 27. září 2012 v pražském sídle ústavu ve Vrtbovském paláci v Karmelitské ulici. Pane předsedo, jaké je současné poslání Československého ústavu zahraničního?
Jsme pokračovateli cesty nastoupené v roce 1928. Českoslo­venský ústav zahraniční byl založen na přání prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Pokyn k tomu dostal tehdejší ministr sociálních věcí Msgre. Šrámek. Cílem bylo podporovat naše krajany ve světě, zejména ty, kteří se zasloužili o vznik Československa. T. G. Masaryk jim chtěl tímto krokem poděkovat za podporu v období, kdy pobýval v exilu mimo území Rakouska-Uherska. Československý ústav zahraniční v krátké době získal reprezentativní základnu z průmyslové, bankovní a obchodní sféry i z oblasti vědy, kultury a školství a politiky. Jeho prvním předsedou byl od roku 1928 do roku 1938 Jan Auerhan – předseda Československého statistického úřadu. Ten se krajanskou problematikou zabýval už za dob Rakouska-Uherska, kdy jezdil za našimi krajany a mapoval místa jejich pobytu.

V úvodníku tohoto vydání poukazuji na rostoucí počet českých ekonomických exulantů. Také konstatuji, že pokud se v té které zemi nedostává kupní síly, roste její zadlužování a hrozí hospodářská krize, a konstatuji, že se absence koupěschopné poptávky dá řešit dvojím způsobem: exportem, nebo cestovním ruchem, který do zemí přivádí spotřebitele a investory z vnějších ekonomických systémů. Podmínkou je, aby v těch cizích ekonomikách o dané zemi věděli a měla tam dobré renomé. Do zemí s žádnou nebo špatnou reputací se totiž nakupovat, resp. investovat peníze, příliš nejezdí. Výhodu proto mívají země, jejichž krajané se k nim hlásí. Čeští a slovenští krajané, kterých je obrovské kvantum, tak reprezentují velký potenciál pro šíření dobrého jména Česka a Slovenska v zahraničí, pro hájení a prosazování ekonomických zájmů našich zemí ve světě.
Určitě. I naše aktivity mezi krajany přispívají nejen k tomu, že sami navštěvují místa, kde se narodili jejich prarodiče, ale že k Česku a Slovensku obracejí pozornost obyvatel zemí, v nichž žijí. Po návratu k původnímu poslání Československého ústavu zahraničního jsme v roce 1991 do svých stanov zakotvili, že jsme organizací, která zdůrazňuje rasovou, náboženskou a politickou snášenlivost. Oslovujeme všechny krajany – i ty, kteří svoji vlast opouštějí v současnosti. Také mezi nimi je mnoho mladých vzdělaných lidí, kteří odcházejí za prací a za vzděláním nebo za životním partnerem. Zaměřujeme se zejména na vzdělávání dětí krajanů a podporu českých a slovenských školek a škol včetně vysokých, na nichž jsou katedry bohemistiky či slovakistiky. Spolupráce spočívá v rozmanitých záležitostech, jako je budování knihoven, podpora technického vybavení apod. Krajanům do knihoven a škol, kde se učí češtině, posíláme učebnice českého jazyka a knihy, do slovenských škol zase učebnice slovenského jazyka.

Vaše aktivity se týkají i hodně vzdálených zemí.
Ano, často přitom zdůrazňujeme symboliku. Spolupracujeme zejména s těmi, kdo nezapomínají na hroby svých předků, světců a králů. Kdo na minulost zapomene, stává se vykořeněným světoběžencem. Občas jsme proto krajany žádáni, abychom v místech, kde žijí, instalovali památníky J. A. Komenského, M. R. Štefánika a T. G. Masaryka, z čehož se stal jeden z největších projektů, které jsme v minulých letech realizovali. Památník T. G. Masaryka jsme odhalili i v hlavním městě Spojených států Mexických v Mexico City na náměstí, které se jmenuje Masarykovo a na které už osmdesát let ústí třída Tomáše Garrigua Masaryka. Zrovna tak na petrohradské univerzitě, kde Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1916 učil a byl čestným profesorem. Realizovali jsme jeho památník v Užhorodu. Památník Tomáše Garrigue Masaryka a Milana Rastislava Štefánika, zřejmě jediný společný památník těchto osobností, jsme instalovali i v Košicích. Je v místě, kde se setkávají ulice pojmenované po těchto státnících. Bustu T. G. Masaryka jsme věnovali kulturnímu domu v chorvatské Rijece. Pro zhruba dvě stě osmdesát členů krajanských souborů v Chorvatsku jsme nechali vyrobit taneční boty, nakoupili hudební nástroje atd. Zkrátka, podporujeme umělecké a sportovní aktivity krajanů.

Jak se na Československém ústavu zahraničním projevilo rozdělení Československa v roce 1993?
Tlaky, aby se československé spolky ve světě rozdělily na Čechy a Slováky, nějaké byly. Správně jsme však odhadli, že lidé, kteří spolu v zahraničí po generace žijí, to nebudou chtít měnit. Některé organizace se přejmenovaly z československého spolku na spolek Čechů a Slováků, ale jak vidíte, my jsme si ponechali název Československý ústav zahraniční. Sounáležitost Čechů a Slováků ve světě je totiž pořád veliká.



Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

for kids