Menu

Univerzita Jana Amose Komenského Praha byla založena roku 2001. Je členkou českých i mezinárodních univerzitních asociací a grémií. Má zastoupení v předsednictvu Rady vysokých škol České republiky a je členkou Evropské univerzitní asociace (EUA). Její rektor, Luboš Chaloupka, je členem a emeritním místopředsedou České konference rektorů. Je první soukromou univerzitou v polistopadovém Česku, počtem posluchačů největší z tuzemských soukromých vysokých škol. Zabezpečuje ucelený systém univerzitního vzdělávání, založený na vzájemně prostupných studijních programech bakalářských a magisterských a na programu doktorském, včetně oprávnění konat rigorózní řízení. Umožňuje získání všech typů univerzitních titulů (Bc., Mgr., Ing., PhDr., Ph.D.) a profesního titulu MBA. Oborově je zaměřena na humanitní a sociální vědy, na studia pedagogická, ekonomicko-správní a právní, mediální, manažerská včetně managementu cestovního ruchu a bezpečnostní. Má 9 akreditovaných bakalářských oborů, 5 oborů magisterských a 2 obory doktorské. Je oprávněna udělovat titul PhDr. a současně nabízí možnost studovat v programu Master of Business Administration se zaměřením na rozvoj lidských zdrojů a Evropskou unii a získat titul MBA (mezinárodní akreditace FIBAA Bonn). Umožňuje studovat prezenčně i kombinovanou formou. Provozuje vlastní univerzitní audiovizuální pracoviště zahrnující profesionální televizní a rozhlasové studio, digitální střižny, fotoateliér a další komponenty. Charakteristické pro ni je rozsáhlé působení v oblasti celoživotního vzdělávání, kvalifikačních a rekvalifikačních kursů, jazykových kursů včetně oprávnění udělovat mezinárodně uznávané jazykové eurocertifikáty TELC. V kursech celoživotního vzdělávání umožňuje získat studijní kredity započitatelné ve vysokoškolských programech školy. Zahraniční spolupráci uskutečňuje v součinnosti se smluvními partnery – univerzitami v Evropské unii i mimo ni. Například v Dánsku, Finsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Německu, Norsku, Skotsku, na Slovensku, v Turecku, Kazachstánu či Číně. Od roku 2010 má postavení výzkumné organizace a je zařazena v registru subjektů Informačního systému výzkumu a vývoje mezi výzkumné organizace ve smyslu Rámce Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací. Její studijní programy i programy celoživotního vzdělávání vznikají v součinnosti se zaměstnavateli tak, aby korespondovaly s poptávkou na trhu práce.

Otevírat se daleko víc zahraničním studentům

20. 02. 2015

S prorektorem pro rozvoj, vědu a zahraniční styky Univerzity Jana Amose Komenského Praha doc. RNDr. Petrem Kolářem, CSc., se potkáváme 19. ledna 2015.
Pane prorektore, Univerzita Jana Amose Komenského Praha má za sebou úspěšnou historii. Pochopitelně, nejen katedra cestovního ruchu, jehož problematice a souvztažnostem se Všudybyl věnuje především. Jaký byl pro Univerzitu Jana Amose Komenského Praha loňský rok a jaké má plány do budoucna?
Rok 2014 byl z hlediska jejího příštího směřování zásadní. Stanovili jsme v něm dlouhodobé cíle a vypracovali strategii, jak jich dosáhnout. Stabilizovali jsme funkce univerzity a její zázemí. Na rozdíl od řady soukromých vzdělávacích institucí totiž učíme ve vlastních prostorách. Systematicky budujeme náš univerzitní kampus na Žižkově. Postupně jej rozšiřujeme o další a další budovy kolem původního jádra, do kterých masivně investujeme. Nekompromisně klademe důraz na špičkové vybavení poslucháren a pracovišť a na zabezpečení chodu školy obecně. Na vytváření uživatelsky přátelského, motivujícího prostředí pro studenty. Na kvalitu výuky a výzkumu a jejich sepětí s praxí. Tedy na racionální využívání zdrojů, jimiž Univerzita Jana Amose Komenského Praha disponuje.

Krátce před naším setkáním jsem byl přijat jedním z velvyslanců, jehož dcera, ač Američanka, tady v Česku studuje na soukromé škole v češtině.
Rozvoj zahraničních styků dlouhodobě považujeme za stěžejní. Západoevropská demografie včetně vývoje vysokoškolského sektoru v Česku nenasvědčuje, že by pro extenzivní růst bylo možné čerpat z vnitřních zdrojů Evropské unie, tím méně z vnitřních zdrojů Česka. S tím souvisí již zmíněná strategie Univerzity Jana Amose Komenského Praha, jejíž součástí je snaha otevírat se daleko víc zahraničním studentům. Ke koncipování tohoto požadavku výrazně přispěly naše zkušenosti s programy Erasmus a Erasmus Plus. Jsme dlouholetí držitelé licence Erasmus University Charter (EUC), jež stanovuje obecný rámec pro všechny formy evropské spolupráce a činnosti, které může vysoká škola provádět v rámci programu Erasmus. I s mimoevropským záběrem, který se teď rozšiřuje. Univerzita Jana Amose Komenského Praha tak zahraničním studentům, kteří by studovali buď v českém, nebo cizím jazyce, může nabídnout, aby jejím prostřednictvím dosáhli českého diplomu. Svou otevřenost a vstřícnost vůči zahraničním studentům nejen deklarujeme, ale vytváříme pro ni i reálné podmínky: máme vlastní systém jazykových kurzů včetně češtiny pro cizince, máme zajímavé vlastní ubytovací možnosti i atraktivní studijní obory akreditované v angličtině.

Jako byste, pane docente, reagoval na apel, který bude obsahovat úvodník tohohle vydání Všudybylu: umožnit snazší přístup ke vzdělání těm, kdo si studium v Česku chtějí zaplatit. Tedy nejen zájemcům ze zemí Evropské unie, kteří na českých veřejných školách studují na náklady naší země v češtině.
Velmi jsme zvažovali, máme-li se obrátit směrem do Indie, do Spojených států amerických, do Ruska, Číny či Vietnamu. Po zkušenostech, které jsme během existence naší univerzity získali, jsme usoudili, že studentům ze zemí Společenství nezávislých států je české vysokoškolské prostředí kulturně, jazykově, oborově bližší než studentům většiny ostatních zemí. Samozřejmě, vůbec to nevylučuje naše aktivity k získávání studentů odjinud. Naše spolupráce se úspěšně rozvíjí s Tureckem, Vietnamem, Čínou aj. Nicméně máme pocit, že zejména ruští studenti jsou nejlépe disponováni pro studium v češtině, přičemž mají dostatečnou motivaci i pro studium v cizích jazycích. Ostatně, málokterá česká univerzita má uzavřenu spolupráci s nejprestižnější ruskou univerzitou – Lomonosovovou – jako my.

V minulém roce 2014 Univerzita Jana Amose Komenského Praha intenzivně spolupracovala na chystaných proměnách vysokoškolské legislativy.
Ano, podíleli jsme se na koncipování a realizaci projektů, které mají na tuto oblast dopad, což byl třeba projekt Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR „Q-Ram“, který nově vymezoval vzdělávací oblasti pro vysoké školy, nebo v současnosti národní projekt „Kredo“ (Kvalita, Relevance, Efektivita, Diverzifikace & Otevřenost). I předtím jsme působili v projektech, které měly dopad na systém vysokoškolského vzdělávání. Mantinely stávajícího vysokoškolské prostředí, které mu vytváří česká legislativa, je třeba víc otevřít. V rámci Evropy i světa. Internacionalizace je v globálním světě, jakkoliv už tento pojem ztratil lesk, modus vivendi středních a vysokých škol.

„Česká republika byla v roce 1995 v žebříčku OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development), který srovnává vzdělanost studentů v matematice, čtení a vlastivědě, na sedmém místě. V devadesátých letech jsme bývali druzí. Dnes jsme sedmadvacátí a v každém další ročníku srovnání OECD se Česko dál propadá. Třetina českých studentů vůbec nerozumí textu, tomu, co čte,“ řekl v roce 2013 pro Všudybyl Jan Mühlfeit (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Existují lidé, kteří si uvědomují tragickou situaci českého školství“).
Pane prorektore, kam kráčí české školství?

K velkému kruhovému objezdu, z něhož vede spousta cest, z toho nevyjímaje ani cestu zpátky. Na spadnutí je masivní novela vysokoškolského zákona, která se připravuje posledních pět let. Teď je v legislativní radě vlády. Po projednání vládou se dostane do Parlamentu. Její předkladatel avizuje, že by mohla být účinná od nového akademického roku. Samozřejmě, záleží na tom, jak finální verze a na ni vázané vyhlášky budou vypadat a jak s nimi bude nakládáno. Odtud ta idea kruhového objezdu. Víme, že se blížíme k jeho možnému opuštění, ale nejsme si jisti, kam nás odbočení zavede. Základní principy této novely jsou zdravé! Podporují rozumný vývoj českého vysokého školství jako celku. Kladou větší a explicitnější nároky na vysokoškolské instituce. Na druhou stranu jim dávají o něco větší svobodu. Jsem přesvědčen, že některé cesty z onoho kruhového objezdu vedou velice zajímavými směry a že se po nich české vysoké školy, ať už veřejné, nebo soukromé, budou moci vydat. Nejsem bezbřehým optimistou, ale vítám každý takový pohyb, kterým se vysokoškolský rámec proměňuje. Neboť ten stávající nekoresponduje s vývojem evropského a světového školství.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt