Kdybychom dovedli čerpat z evangelia
02. 11. 2012
Podzimní festival duchovní hudby patří mezi nejvýznamnější
projekty duchovní hudby v našich zemích. Jeho zakladatelem a organizátorem
je umělecká agentura ARS VIVA, pořadatelem občanské sdružení Musica Viva,
jako spolupořadatelé se na něm podílejí statutární město Olomouc a
Olomoucký kraj. Záštitu nad festivalem má od počátku arcibiskup olomoucký
a metropolita moravský Mons. Jan Graubner, jehož jsem v sobotu 13. října
2012 po závěrečném koncertu devatenáctého ročníku požádal
na olomouckém arcibiskupství o pár slov.
Letošní Podzimní festival duchovní hudby sice dnešním koncertem
v nádherném akusticky a duchovně působivém prostředí barokního
skvostu – olomouckého kostela Panny Marie Sněžné – vyvrcholil, ale už
se těšíme na příští dvacátý ročník. Před dvaceti lety, kdy se
myšlenka festivalu začala, zejména díky jeho ředitelce Dobromile Hamplové,
uskutečňovat, jsme si uvědomili, že je do této nové doby třeba vrátit
to, co bylo dlouhou dobu zanedbáváno. Duchovní hudba se dnes v chrámech
běžně nehraje, byť byla komponována pro bohoslužby. Pro formování lidí
je ale potřebné, aby dostávali i tyto impulsy. Aby jim bylo umožněno
čerpat z pokladů duchovní hudby a kulturně se pozvednout. I dnešní
pátý festivalový koncert, kde zazněly Mše G dur Franze Schuberta a Requiem
Andrewa Lloyda Webbera v podání Moravské filharmonie Olomouc řízené
dirigentem Jaromírem Kryglem a Českého filharmonického souboru Brno v čele
se sbormistrem Petrem Fialou a sólisty, byl obrovským zážitkem.
Ve vašem prvním interview pro Všudybyl, nazvaném „Dobré
srdce se chce rozdělit s druhými“ (viz stejnojmenné heslo pro textový
vyhledávač www.e-vsudybyl.cz),
konstatujete: „Olomoucké biskupství nemá žádnou zřizovací listinu,
protože v roce 1063 šlo jen o znovuobsazení Moravského biskupství,
které bylo zřízeno v 9. století, když zde byl velkomoravským a panonským
arcibiskupem jmenován sv. Metoděj.“ Příští rok bude nejen jubilejním
dvacátým Podzimního festivalu duchovní hudby, ale i jedenáctistým
padesátým příchodu věrozvěstů Cyrila a Matoděje na Velkou
Moravu.
Ano,
připravujeme se na oslavy 1150. výročí příchodu svatých bratří
soluňských. Máme jim být za co vděčni. Mám radost, že dnes u mnoha
lidí vidím, že jsou schopni vnímat jejich přínos nejen pro život
církevní a náboženský, ale i pro vzdělanost a kulturní včlenění
našeho národa do Evropy. Cyril a Metoděj přinesli písmo a položili základ
nejen literatuře, ale také právu. Metoděj připravil první občanský
zákoník na našem území. Jistě, jeho jádro přenesl z Byzance a upravil
pro zdejší poměry. Myslím ale, že by stálo za to, kdyby si někdo dal tu
práci a porovnal, do jakého prostředí přišel, jak vypadalo právo našich
předků se všemi krutostmi. A i když se nám Metodějův zákoník zdá
dosti přísný, jsem si jistý, že by z takového srovnání vyplynulo, jak
svou reformou práva pozvedal zdejší zvyklosti. Když bratři přišli hlásat
evangelium, šlo jim o to, aby jeho duchem pronikli kulturu, politiku,
soudnictví, zkrátka všechny oblasti. Jejich přínos je potřeba vnímat
v této celistvosti. Když oslavujeme jejich příchod a díváme se zpátky,
je dobře si to připomenout a učit se od nich. Dnešní kultura je asi mnohem
vyvinutější, ale některé její projevy cítíme jako velký problém. Jsem
přesvědčen, že by s nimi šlo něco dělat, kdybychom dovedli jako tito dva
bratři čerpat z evangelia.
