Menu

Evropský parlament očima poslance

11. 07. 2010

Zdání klame
Soudě podle líčení některých publicistů, by šlo o variaci na Verneův román „Dva roky prázdnin“. Zdání klame. Evropský parlament je práce na plný úvazek, práce, která přináší nové zkušenosti a také nutnost řešit za pochodu úkoly, před které jsme nikdy před tím nebyli postaveni. Abych byl vůči čtenářům upřímný, původně jsem kandidovat nechtěl. Viděl jsem jednou jako pozorovatel situaci, kdy komise vyhlásila jako platnou normu, kterou Evropský parlament zamítl. Měl jsem pocit hořkosti: něco takového by se v národním parlamentu stát nemohlo! Dnes jsem vděčný Heleně Suché, která byla manažerkou mé volební kampaně 2004 a pak i v roce 2009, a dnes vede mou pražskou kancelář, že mne přesvědčila, abych do voleb šel. Výsledek mnou vedené kandidátky byl věcí, o které se v Bruselu a Štrasburku v roce 2004 hodně mluvilo a psalo. Jistě, mohlo to být ještě mnohem lepší (a to i v roce 2009), ale to už nezáviselo na té malé skupince, která volby realizovala.

Česká otázka jako evropská
Čtenáře Všudybylu ale spíše zajímají věci turistické. Jezdím často do Bruselu autem a část cesty sleduje trasu, kterou se ubíralo poselstvo, které do Evropy vyslal Jiří z Poděbrad. Češi vždy věděli to, co často vyslovoval Masaryk, že česká otázka má smysl jako otázka evropská, a proto se snažili o nové, spravedlivější, mírové uspořádání Evropy. Já i mí kolegové přistupujeme k evropské integraci i s vědomím těchto tradic. Husité nechtěli nechat svou při vtěsnat jen do úzkého národního rámce, věděli, že za těchto okolností by je čekala prohra. I myšlenka spravedlivé společnosti má dnes šance v širším, minimálně evropském měřítku.

Území Písně o Nibelunzích
Při cestě do Bruselu i Štrasburku přejíždím Rýn. Území, o která vedli Němci a Francouzi nespočet válek, území, kde se odehrával historický základ děje Písně o Nibelunzích. V tomto vinorodém kraji se narodil Karel Marx; v Trevíru slavnostně 8. 6. 2005 otevřeli novou expozici v jeho rodném domě, naproti domu moselských vín. Jeho rodina ostatně měla vinice a on sám víno zbožňoval. Toto území bylo nejen místem střetávání armád, ale také výměny myšlenek. Marx byl ztělesněním otevřenosti pro všechno to nejprogresivnější, co v té době bylo k dispozici, a schopnosti vytvořit novou myšlenkovou konstrukci. Jeho by nepřekvapila ani globalizace, ani evropská integrace. Myslím si, že jeho koncepce je tak velkorysá, že unese i naděje a obavy dnešní doby.

Budovat Evropu zdola
Přejíždím-li most přes Rýn u Kolína (což je také město spojené s Marxovou publicistickou a politickou činností), vzpomínám na to, že integrace začala právě kolem sporů o Rýn. Rýnská komise je možná první evropskou institucí. Trvá už od roku 1816. Přes hranice, o které se vedly války, se dnes valí proud zboží i lidí. Mohlo by to být ještě lepší a účinnější, kdyby evropské spolupráci a integraci nepřekážely instituce a zájmy privilegovaných byrokratických elit. Moje představa Evropy vychází z toho, že by evropské uspořádání mělo stavět na reálných zájmech lidí, občanů, Evropa by měla být viděna a budována zdola. Nedávné problémy kolem Evropské ústavní smlouvy (a dnes Reformní smlouvy, což byl pokus zachránit obsah Evropské ústavní smlouvy pomocí nepodstatných ústupků) ilustrují hlubokou pravdu Marxovy myšlenky, že idea, která se odtrhla od zájmu, vždy utrpěla ostudu. A naopak největší potíž veliké a správné myšlenky nastává, jestliže se ztotožní s institucí, která si ji podřídí. Já i mí kolegové tuto zkušenost máme z minulosti, stoupenci evropské integrace ji právě teď prožívají.

Taková menší Paříž
Brusel sám (nedá mi, abych nepřipomněl Marxův pobyt zde a jeho přednášky o svobodném obchodu, ale i mou generací milovaného zpěváka Jacquesa Brela) jako sídlo evropských orgánů a institucí je předmětem sporů. Někteří o něm mluví s odporem: prý je to hnusné, špinavé a chaotické město. Já mám Brusel rád a žertem jsem prohlásil, že je obrazem mé duše plné rozporů. Je to město vytvořené Vlámy, kde dnes většinou slyšíte francouzštinu. Taková intimnější a menší Paříž. Ale nizozemsky (vlámsky) mluvící část si nelze odmyslet. Kolem Bruselu je vlámská část Belgie a Brusel je dvojjazyčný. Na kultuře, kuchyni, stylu života je vlámský vliv vidět. Připomínám si vždy De Costerovu knihu Legenda o Uylenspiegelovi, která je psaná s hlubokým vlámským cítěním, a přitom francouzsky.

Belgii bude 180 let
Brusel není jen chaos: za ním je hlubší řád. Belgie trpěla více rozpory než minulé Československo. Vlámové a Valoni mají naprosto odlišné jazyky a celebrity popkultury v obou komunitách těm druhým nic neříkají. A přece Belgie žije, zatímco Československo se rozpadlo. Protože tu mají politickou kulturu kompromisu a jednání. Nevede je jenom skvělá gastronomie (lepší než francouzská), ale vědomí, že škody mohou být nevratné. Belgii bude v září 2010 již 180 let.

Město dvou kultur
Štrasburk je v něčem podobný: je to původem německé město, které ale už dlouho patří Francii. V okolí (ale občas i ve Štrasburku samém) je slyšet rozkošná alsasština (elsaesser Ditsch), dialekt, který je pádný i měkký zároveň. Je to město, kde je přítomná francouzská i německá kultura. Dalo Francii řadu generálů a francouzských vlastenců, poprvé tu zazněla Marseillaisa, dnešní francouzská hymna, ale je to také svaté město reformace. Významný reformátor Martin Bucer byl nesmírně otevřený a tolerantní a měl krásný vztah i s českou bratrskou jednotou. Na německé i francouzské straně přispívá k duchu pohody i vynikající víno, které zde pěstují. Já sám mám rád vína z oblasti Durbachu na německé straně, ve Schwarzwaldu. Tradice této vinařské kultury tu sahá do roku 1782 a produkují tu 500 druhů vín, z nichž ctěný je zejména Riesling Klingerberger, místní varianta rýnského ryzlinku.

Evropský parlament
Duch obou měst jako by předznamenal to, co je na Evropském parlamentu nejcennější: toleranci a nutnost naslouchat tomu druhému, chápat ho a vnímat, aniž bych slevoval ze svých vlastních postojů. V Evropském parlamentu je po přijetí Bulharska a Rumunska 785 poslanců a poslankyň z 27 zemí, kteří mluví více než dvěma desítkami oficiálních jazyků užívaných v EU (těch neoficiálních a polooficiálních je ještě mnohem víc. Třeba Katalánci – jako bývalý předseda Evropského parlamentu Josep Borell – mluví španělsky, protože katalánština má v Evropské unii teprve od konce minulého parlamentu statut oficiálního jazyka, stejně jako keltská irština). Jednací řád musí být hodně zformalizovaný, všechno se předjednává na konferencích předsedů frakcí i výborů a hodně času potřebuje neformální komunikace v kuloárech.

Jiný než v národním parlamentu
Vliv v Evropském parlamentu (podobně jako třeba v OSN) nezávisí jen na početní síle, kterou za sebou máte. Odráží i schopnost komunikovat, přesvědčovat, užívat správných argumentů na správném místě. To je jiný styl práce, než je v národním parlamentu. Já mám to štěstí, že pracuji ve výboru, který je řízen velice racionálně a odráží spíše středoevropskou, západoevropskou a severskou mentalitu než jihoevropskou. Neboť všichni jsme svým způsobem zajatci svých tradic, dějin a kultury. Lessing kdesi pravil, že kultura je více než krev, a má pravdu. Náš výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (patří tam i informační technologie) obhospodařuje pole čtyř komisařů a má značný vliv. Jsem tu prvním místopředsedou (předsedou byl dva a půl roku konzervativec Gilles Bryan Chichester, pak ho vedla poslankyně z Bavorska Angelika Nieblerová, nyní Herbert Reul z CDU) a mám po dlouhé době pocit racionálně tráveného času se solidními výsledky. Kolega Vladimír Remek, kterého si tu jako prvního evropského (tedy nesovětského) kosmonauta hodně považují v intergrupě pro kosmonautiku. Kéž by nám to vydrželo až do konce našeho mandátu.

Přežití Evropy závisí na toleranci
Léta strávená zatím v Evropském parlamentu pro nás byla školou, kdy jsme si zvykali na nový styl práce. Regulace chemického průmyslu, dopravní balíčky, druhá energetická směrnice, třetí energetický balíček, povinné zásoby ropy, spolehlivost dodávek plynu, sedmý rámcový program, směrnice o pracovní době a směrnice o službách, nové směrnice k auditu firem, regulace roamingu, finanční perspektiva 2007–2013, vyřizování notifikačních řízení a mnoho, mnoho dalších věcí tvořily náplň naší práce. Mnohé z toho jsem se pokusil vylíčit v knize Věk nejistoty Energie – chléb i meč i v další publikaci Ekonomika pro člověka. Málo z toho se objevilo v českém tisku, ale věřte, že jsou záležitosti ovlivňující život každého. Ověřili jsme si, že slušný a pracovitý styl platí víc než hlučná rétorika a tvrdá gesta. Každý europoslanec má své potíže i úspěchy, ale úspěchy doposud pocitově převažovaly. Našli jsme svou pozici a o naše místo na slunci se zde nebojíme. A české poslance tu nezatracují: šovinismus je v Evropském parlamentu směšný, neboť přežití Evropy závisí na schopnosti kompromisu, vyjednávání a na toleranci. Hlas českých poslanců je pro hledání východisek nezastupitelný.


Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new