Menu

Dnes už řada ostatních krajů Ústeckému závidí

20. 02. 2015

S ředitelem Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy Teplice Mgr. Jiřím Nekudou se potkáváme v Teplicích 12. ledna 2015, krátce před brněnským finále soutěže Gastro Junior, do něhož se žáci této školy probojovali ve všech třech kategoriích.
Pane řediteli, člověk se rodí jako možnost lidského. K tomu, aby se jedinec živočišného druhu Homo Sapiens Sapiens stal člověkem, se musí včas a téměř všechno učit od jiných lidí. Není se tedy co divit, pokud například vyrůstá v rodině, v níž už kolikátou generaci nikdo nepracuje, že i pro něj bude samozřejmostí nechodit do práce a zůstat na podpoře. Obdobné to je u školního vzdělávání. I jeho úroveň se odvíjí od toho, jaké vzory žáky a studenty v reálném životě obklopují.
Pokud to vztáhnu na hotelovky, začal bych tím, že čas od času se někdo nechá slyšet, že příčinou špatné gastronomie v Česku jsou školy, které produkují špatné absolventy. Avšak jaké vzory jejich žákům skýtá reálný život? Od koho mohou co „odkoukávat“? Rád naslouchám vyprávění staré gardy hotelových manažerů, mistrů kuchařů a číšníků, kdo je učil, jak a co je učil. Kdo jim byl vzorem. Jak ilustruje třeba soutěž Gastro Junior, dnes jsou žáci některých českých hotelových škol mnohdy na daleko vyšší úrovni než zaměstnanci provozoven, kam chodí na praxi, některé čtyřhvězdičkové hotely nevyjímaje. A to je špatně. Další věcí jsou médii uměle vyrobené vzory české gastronomie. Televizními pořady vytvářený věhlas „gastronomického umu“ režisérek, herců a zpěváků. Kritiků a znalců oboru je hodně, ale mnozí z nich nemají o problémech školství ani ponětí.

Nicméně účast žáků Hotelové školy Teplice ve finále Gastro Junior napovídá, že kvalitní vzory mají.
Bohužel někdy nestačilo ani to. Musím přiznat, že několik let jsme se této soutěže nezúčastňovali kvůli jejímu tehdejšímu stavu. Sice není nutné pokaždé vyhrát, ale ani vždycky dělat stafáž. Pravidla soutěže se změnila k lepšímu, a tak už samotná účast ve finále je pro jeho účastníky opět velkým zážitkem. Jsem moc rád, že pan Kubec, prezident Asociace kuchařů a cukrářů ČR, akceptoval některé připomínky a zasadil se o změnu, o to, že dnešní soutěžící musejí předvést podstatně více kreativity, než tomu bylo dříve.

V jednom ze svých skečů Vodňanský & Skoumal mentorují: „Je dobré znát Archimédův zákon a umět jej tvůrčím způsobem uplat­ňovat. Přesto se ale napřed nauč plavat.“
Jako učitel odborných předmětů není pro děti nic lepšího než profesionál, jenž výuku aplikuje na požadavky a trendy praxe, kterou důvěrně zná. Bohužel lidé, kteří v oborech gastronomie a hotelnictví toto kritérium splňují, mnohdy nebývají držiteli vysokoškolských diplomů, byť zabezpečují chod a řízení více než padesáti procent všech hotelů a gastronomických provozů. Určitě ne na úkor konkurenceschop­nosti firem, které využívají jejich služeb! V roce 2015 vstoupil v platnost zákon o pedagogických pracovnících, a tak i na naší škole nastal problém, že z pěti učitelů odborných předmětů se s námi jeden profesionál rozloučil a čtyři zbývající zahájili vysokoškolské studium. Učitel, který opustil pedagogický sbor Hotelové školy Teplice, předtím dvacet let pracoval jako provozní a F&B manažer vysoce renomovaného čtyřhvězdičkového hotelu. Bohužel stávající pravidla inklinují k tomu, aby žáky odborných škol učili vysokoškoláci bez praxe. Jenomže děti nejsou hloupé. Rychle zjistí, když před nimi stojí člověk, který jim vykládá o něčem, čím sám neprošel.

Minulé vydání Všudybylu přineslo report z konference Asociace hotelů a restaurací České republiky, na níž vedoucí gastronomického provozu Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy v Teplicích Milan Nemrava řídil druhou sekci „Gastronomie“, která řešila otázku „Quo Vadis, česká restaurace?“, a předával i jednu z prestižních výročních cen Asociace (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „9. výroční konference Asociace hotelů a restaurací České republiky“).
Silnou stránkou naší školy je odborně zdatný stabilní pedagogický sbor. Když nám loni do důchodu odešla kolegyně Walterová, podařilo se nám získat další skvělou kolegyni, naši absolventku a absolventku Vysoké školy hotelové, která pět let pracovala v Top Hotelu Praha. Takže nejen že zná naši školu a má teoretické znalosti, ale prošla i veskrze náročnou praxí. Ale nejen takhle propojujeme teorii s praxí. Máme širokou doplňkovou činnost, což má pro žáky i školu dva zásadní přínosy. Umožňuje nám vydělávat peníze na další rozvoj a testovat ty, které pouštíme do praxe. Doplňková činnost je totiž z velké části realizována učiteli za pomoci žáků. Loni jsme tak uvařili více než čtvrt milionu jídel, což nás řadí (pokud nepočítáme nadnárodní řetězce) mezi největší regionální výrobce Ústeckého kraje. Zabezpečujeme akce pro AGC pro pět set šest set účastníků. Dál pokračujeme ve spolupráci s Pražským hradem. Loni jsme tam předvedli um našich žáků dvakrát, za týden tam budeme obsluhovat prezidenta Mongolska. Českého prezidenta jsme obsluhovali a za pár dní budeme znovu i v rámci jeho návštěvy Ústeckého kraje.

Pane řediteli, vaše škola je páteřní školou Ústeckého kraje.
Ano, Ústecký kraj v roce 2011 prošel náročnou etapou. Nebál se sáhnout do struktury svých škol. Došlo ke sloučení a propojení řady z nich – a tento krok sklízí ovoce. Dnes už řada ostatních krajů Ústeckému závidí. Díky tomu patříme mezi největší školy našeho kraje, nemáme problém s pedagogy a jsme i ekonomicky zdravým, silným subjektem, který investuje do svého zázemí a odborného růstu pedagogů.

Gastronomie je oborem, jehož absolventi mají uplatnění v zahraničí.
Bezesporu. Nejen profesní dovednost, ale i jazyky jsou proto základem úspěchu. Ilustrují to poptávky z příhraničí, ze Saska. S tamními hotely dlouhodobě systematicky spolupracujeme. Ročně nám do Německa vyjede až na tříměsíční praxe na sto dvacet žáků. Řada z nich se tam natolik úspěšně etabluje, že tam jezdí i nad rámec povinné praxe a po absolutoriu nastupuje do stálého zaměstnání. Letos připravujeme novinku. Dostali jsme možnost ucházet se o praxi ve Švýcarsku, na niž navazuje stáž na École hôteli?re de Lausanne, nejstarší a nejprestižnější hotelové škole světa.

Četl jsem váš článek „Naše školství je nemocné, ale uzdravuje se…“. Co je podle vás největším problémem školství?
Často slyším peníze, ale já si to nemyslím. Tím nechci říct, že jich je dost. Podstatně větším a dle mého zásadním problémem je však efektivita, jak s nimi nakládáme. Máme přebujelou síť středních škol nabízející pomalu dvojnásobnou kapacitu, než je žáků v devátých třídách. V nich obory, které trh nepotřebuje. A v tomto systému se pohybuje řada mladých lidí, klidně šest až osm let, kteří ho opouštějí se základním vzděláním. Bohužel vysoké školství je na tom podobně, jen se o tom začne teprve více mluvit, až klesající populační křivka proběhne i vysokými školami.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt