Čtyřmi pohořími 6
31. 03. 2010
Unde Petrosani?
Pondělí 24. srpna 2009 08.20 Vstávám. Poslední rumunský poridge.
Z potravin mám už jen: 4 pytlíky čaje; 2 pytle brkaše; 2 kostky bujonu;
1 müsli tyčinku; 2 stroužky česneku, patku chleba a salámu. Čas vyrazit
do civilizace. 09.15 Jsem po snídani. Stan balím tak, jak je, vlhký.
09.50 Opouštím stanoviště za bukem. Přechod říčky s ranní
hygienou.10.12 Pokračuji po silnici. Vede soutěskou. 10.45 Ve skalách
jsou vyskobované lezecké cesty a vprostřed stěny, jako orlí hnízdo,
horolezecká klubovna. Kdo chce dovnitř, musí mít nejen klíče, ale vylézt
tam čtyřkovou či pětkovou cestou. Skaliska jsou provrtána štolami.
S rozsvícenou čelovkou jdu na průzkum. Co jsem si odnesl? Červené
blátíčko na pohorkách. 11.10 Pokračuji kolem hydroelektrárny a vodárny.
12.00 Na začátku Petrily na plácku stavím a suším stan a větrám
spacák. Dojídám česnek, salám a patku doteď vynikajícího, ač čtrnáct
dní starého, michelského chleba. 13.00 Pokračuji podél říčky. 13.50 Za
křižovatkou opět mašíruji jinam. Tedy, než jsem se kolemjdoucí dívky
zeptal: „Unde Petrosani?“ a zjistil, že opačným směrem. Prošel jsem
dlouhatánské Pietrele. 15.20. Prolezl a nafotil železniční depo
v Petrosani. 17.10 V koupelně velmi slušného dvouhvězdičkového hotelu
ONYX ze sebe smývám prach čtyř rumunských pohoří. Kdoví, zda ještě
někdy…
Úterý
25. srpna 2009 08.10 Probouzím se v hotelovém pokoji. 09.00 Jdu utratit
poslední leie. 10.17 rumunského času nastupuji do rychlíku. Z jeho okna
mává Petr Varga (průvodčí JLV), který mne převezl, na cestě do Rumunska.
Příjemné setkání. Další den ráno před půl sedmou jsem v Praze.
