Všudybylí toulky

Krušné hory

Tak přejeli hory a pláně, až třetího dne ráno se blížili k dědině mezi stráněmi, kraj úzkého dolu, jímž řeka tekla.
(Alois Jirásek, Staré pověsti české, O Přemyslovi)

Do výšin Závojového vodopádu

V červnu 1998 jsem byl s tehdy pětiletým synem Martinem ve Slovenském ráji. Ušil jsem mu pro tu příležitost horolezecký sedací úvazek.

Caliman

„Sirné hory. Obrovský zarostlý vulkán bez jediné turistické chaty, supi se vznášejí vysoko na bledém nebi. Na okrajích kráteru divoké rozeklané skály, vyvřelí apoštolové. Pod nimi zběsilí psi u strakatých stád. Obklíčí poutníky, zuby cvakají blízko. Marně se oháníš klackem, psy to jen rozběsňuje.“ Miloslav Nevrlý

Veľká Fatra

Svoj prvý prechod Veľkej Fatry som absolvoval v lete 1980 s Deanom Valáškom, teda v zostave ABU & Pýša.

Tarcu nebo Godeanu?

Stan stavím v úbočí morény nad plesem. Do plesa, na němž tkví kus ledového příkrovu, se mi nechce. Suším, fotím a kochám se. Celým tělem hltám horský vzduch i horské slunce.

Tuná sa kúri a oblôk otvorený!

Pamatujete jaká byla před šestnácti lety v únoru zima? Na sníh asi ne taková jako letos. Zato nádhernější o minus šestnáct let.

Rodna & Suhard

Po dvou letech opět odjíždím rychlíkem Pannonia do hor, které začínají nad Bratislavou Malými Karpatami, postupují Českem Bílými Karpatami a končí v Rumunsku pohořím Banát u Železných vrat. Ani se tak netěším, jako spíš obávám, co mne v Rumunsku čeká.

Ve znamení Kozoroha

V roce 1987 se stal zázrak. Získal jsem devizový příslib a se třemi kamarády jel do slovinských Julských Alp. O sedmnáct let později jsem je, bez cestovního pasu – pouze na „občanku“, navštívil podruhé. Tentokrát na italské straně.

Jaké to bylo na Slovenském Rudohorí

Slovenské Rudohorie má jedinečné kouzlo i v zimě. Ocitnete se tam v jiné dimenzi. Daleko od lidí a jejich sporů. Uprostřed hor, lesů a opuštěných chotárů… Malebná krajina.

Na Retezat

Záhy na koníkovi přijíždí asi desetiletý chlapec. Chce si povídat. Jenomže neumí česky a já rumunsky. Nabízí se, že mi vezme bágl na koně. S díky odmítám. Rád bych mu vysvětlil, že jsem tu právě proto, abych se tu s ním vláčel. Pak se mne zeptal, kam jdu, odpověděl jsem, že na Retezat. Kroutil hlavou a naznačoval, že tudy se jde úplně, ale úplně někam jinam.

Rumunské pastorále

Rumunské hory vůbec nejsou pusté. Snad proto jsem své vyprávění nazval Rumunské pastorále jako poděkování těm, kteří ke mně byli na mých toulkách laskaví.

Od Zborova na Veľký Choč

Slovensko je pro pěší a výkonnostní turistiku zaslíbenou zemí. Možná že i Vám se právě zde podaří najít nejen nádherné přírodní scenérie, ale že zde potkáte i sebe sama, jako se to podařilo v říjnu 2000 na Veľkém Choči mně.

Rumunské magistrále

V roce 1998 jsem se vydal na Piatra Craiului a Fagaraş. Nepřízeň počasí včetně sněhové vichřice mne tehdy pár dní držely v sedle Zirna, odkud jsem přes cabanu Urela utekl z Fagarašské magistrály, abych se pak toulal cestou necestou. Čtyři roky nato jsem jel na Fagaraş opět.

Pozdrav z Londýna

K Britskému společenství národů se stále hlásí půlka světa, ačkoliv se k oněm národům, v té které době, ostrované vysoce pravděpodobně zachovali pokud ne, tak jako k nám v roce 1938, pak ještě hůře.

Malinô Brdóóó, namaž si lyžéééé…

Čím je mám mazat? Na Malinô Brdóóó…Kdo na běžkách nesjížděl kopec s báglem na zádech, o hodně přišel. Bez něj se dá občas padat i s hlavou vztyčenou.