Menu

Čtyřmi pohořími 3

29. 12. 2009

Curmatura Oltetului
Úterý 18. srpna 2009 05.06 Ke stanu mi cosi přišel vysvětlovat nějaký pes. Bafal a hafal, až jsem z toho usnul. 06.10 Vstávám. Zpoza kopců vychází slunce. 07.10 Dosnídávám poridge. Přichází bača. Ptá se, kam jdu. Říkám, že na Oltetului. Doporučuje mi sestoupit dolů a jít údolím. 08.25 Vyrážím vzhůru přes Micaiu. Nádherný den. 09.00 Mažu se proti slunci. 09.20 Našel jsem značku. 10.00 Dvě stě metrů nad curmaturou Oltetului svačím s výhledem na meteorologickou stanici, v níž jsme byli kdysi na památném čundru s Julkou, Rahanem a Jitkou vlídně přijati Kornelem, jenž se tam uklidil z bukurešťské univerzity před Causescovým režimem.

Tábořím uprostřed potoka
11.02 V sedle fotím oslíky a koně. 11.55 Po slušné cestě do dalšího sedla, kde obědvám. 13.10 Odbočku z hřebenovky na modrý bod jsem kupodivu našel. V protisměru míjím česáče s kanystry borůvek a modrými ústy. Cesta schází serpentinami k vápencové hoře a přes ní nahoru, dolů… Pak už jen dolů. 15.20 Potkávám roubené domky, piknikující lidi a pózující oslíky. Jdu nabrat vodu nad napajedlo. Ale i tam to čpí koňskou močí. Žíznivý pokračuji kamsi dolů. 15.57 Potok přes cestu. Páchám hygienu. Vodu k pití beru z bočního vývěru. Je mi blaze. 16.25 Pokračuji. Cesta mne svedla do údolí. Jdu podél bystřiny po drum no modernizata. 16.48 Plosky chodidel pálí jako blázen. Hledám místo na stan. 17.40 Moc vhodné není. Zato romantické. Tábořím na štěrkovišti uprostřed potoka. Vysbírávám ostré kamínky a slupky od bukvic, aby neproděravěly podlážku. Vzývám duchy hor. Servané břehy a rozryté koryto varují, že přijít průtrž, nemusel bych to rozchodit. 18.10 Vařím šunkofleky. Po pětačtyřiceti letech vidím žluté „pantoflíčky“, co za mého dětství rostly kolem Sezimova Ústí. Kde jsem? Nevím. Do stanu zalézám v 845 m n.m.

V tomhle vedřisku?
Středa 19. srpna 2009 06.53 Probouzím se. Je nádherný den. Dík mé troufalosti mi (v kaňonu samá zatáčka) slunce svítí přímo na stan. 07.10 Vstávám. Ranní rituál, jako vždycky. Jenže tentokrát stan balím suchý. 08.45 Opouštím ostrov. 09.45 Docházím na začátek obce Ciunget. Asfaltka a sluce pálí jak ďas. 10.00 Pramének u silnice. Dávám sváču a pokračuji úpalem podél řeky. 10.45 Jsem na soutoku a na křižovatce. Na ukazateli Voineasa 12 km. No to mě podrž! 2 hodiny chůze po asfaltu v tomhle vedřisku? Na doporučení jakési paní stopuji. Zastavuje Dacia s valníkem, na který házím bágl a hůlky. Přisedám k pánovi s malým synem. Domlouváme se, že chci na Lotru. Projíždíme Voineasou kamsi do kopců. 11.30 Vysazují mne (podle patníku) 16 km za ní ve 1245 m n.m. Vnucuji řidiči 5 €. Pokračuji po silnici. 13.00 Jsem o 7 km dál a 350 m výš v sedle. U stánku kupuji od bačů ovčí sýr kaš a konečně obědvám. Dle schématu pánů Balatky a Čížka nejsem s to určit, kde jsem. Vyrážím po žluté značce na kopec. Třeba se tam najdu.

Lotru po pravici, Lotru po levici
14.20 Došel jsem na vrchol (1720 m n.m.) k vysílačům GSM. Kam teď? Cindrel je přes údolí. Snad…? Rozhodl jsem se jít na západ po dávno nepoužívané hřebenové cestě zarostlé stromy. Co chvíli visíc na větvi, mám jasno: Lotru po pravici, Lotru po levici. 16.20 Konec prodírání. Paseky. Průsekem pod elektrickým vedením (i tady už je ČEZ). Došel jsem k rekreačnímu areálu u polonapuštěné přehrady Vidra. 16.40 Po krátké exkurzi pokračuji po silnici směr cabana Lotru. 17.30 Už toho mám plné pohorky. Odbočuji na lesní cestu k potoku. Po 100 metrech ostrůvek sotva na stan. Opět mám bydlení s koupelnou. 19.15 Večeře: rumunské houby v českém bujonu a bramborové kaši od Vitany. 20.00 Dopisuji deník a celý bolavý padám za vlast.



Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001