Menu

Být takoví, jací chceme být

26. 02. 2005

Když člověk dělá, co vždycky dělával,

dostane to, co vždycky dostával.

přísloví z NLP

Howard Rokofsky se narodil v New Yorku v Brooklynu v roce 1966, k čemuž dodává: „Podle čínského kalendáře v roce Ohnivého koně. Vyhledejte si to, jste-li zvědaví.“ V osmnácti letech se rozhodl odejít na státní univerzitu SUNY-Binghamton. A protože prý na střední škole nebyl příliš snaživým studentem, musel absolvovat martýrium přijímacích zkoušek. U nich však dosáhl nejlepších hodnocení. Profesoři nerozuměli, proč Howard (nic moc středoškolský student) má tak skvělé výsledky. SUNY-Binghamton je prestižní univerzitou, o niž je každoročně mnohonásobně větší zájem, než může pokrýt. Proto si Howarda pozvali na pohovor a teprve poté ho přijali. A jak to bylo dál, vám poví sám Howard Rokofsky.
Vůbec jsem nevěděl, na co se budu chtít specializovat. Studoval jsem od všeho něco. Statistiku, psychologii, filozofii, jazyky, historii. Spočítal jsem si, kolik mám z kterého předmětu bodů. Nejvíce jich bylo z literatury, a tak jsem si jako hlavní obor vybral právě ji. Hodně bodů jsem nasbíral z filozofie. Tu jsem zvolil jako druhý předmět. Bavilo mě to, ale naštěstí už nefilozofuji. Studium bych dokončil v roce 1988, ale chtěl jsem cestovat. Zapojil jsem se proto do studentského výměnného programu, odložil diplomové zkoušky a odjel do Londýna. Potom do Holandska, protože bylo nejlevnější z nejbližších zemí. Prožil jsem tam v jednom malém městě zimu. Jen tak, abych nezahájil cestu po Evropě v zimě. Učil jsem se holandsky, dobrovolně pracoval v studentském klubu a měl pohodové časy. Na své rozlučkové party jsem neřekl ani slovo anglicky, pouze holandsky. Pak jsem cestoval po Evropě a do Ameriky se vrátil den před svou promocí. Chtěl jsem dál studovat, ale ne v Americe. Vrátil jsem se do Evropy a navštívil řadu velkých univerzit, abych si jednu z nich vybral. Nastoupil jsem magisterské studium na Universiteit van Amsterdam, protože tam měli nejvíce anglických knih. Přijímací zkoušky jsem ale skládal v holandštině. I tady byla mým hlavním oborem anglická literatura. Nebyl to sice můj původní záměr, ale zůstal jsem v Amsterodamu a vydržel v něm následujících šest let. Tedy dohromady osm let, než jsem se v roce 1999 přestěhoval do Prahy.

Proč sis vybral zrovna Česko?
Českou republiku jsem předtím několikrát navštívil jako turista. Líbilo se mi tu, a při jedné z návštěv mi známý řekl, že hledá spolubydlícího. Já mu ale opáčil: „Ne, já už mám bydlení.“ (V centru Amsterodamu.) Nicméně jsem se šel podívat. Byt se mi líbil. Řekl jsem si, že je to osud. Asi všeho, čeho jsem mohl dosáhnout v Holandsku, jsem už dosáhl. Našel jsem tam, čím se chci živit (jako pedagog) a naučil se pár jazyků. Měl jsem nějaké úspory, a tak jsem se sbalil a vydal do Prahy.

Teď se tady zabýváš čím?
Podle svých dvou živnostenských listů „učením jazyků“ a „poradenstvím osobního rozvoje“. Vzdor tomu, že učení je asi to jediné, co jsem podle diplomu mohl dělat, dlouho jsem se mu vyhýbal. Tedy, než jsem to zkusil v Holandsku. Okamžitě se mi to moc líbilo a začal jsem učit angličtinu metodou sugestopedie, která má cosi společného s alfa vlnou. A když jsou lidé v alfa stavu, „nakrmím“ jejich paměť slovíčky a frázemi. To je velmi delikátní metoda. Kvůli ní jsem sám pro sebe sestudoval věci o komunikaci. Metody jak zlepšit komunikaci byly vždy mým koníčkem. Už v pubertě. Hrdinou většiny amerických puberťáků jsou basebaloví hráči, zpěváci nebo mafiózové. Mým byl člověk, který dělal půlnoční rozhovory v rádiu. Četl jsem jeho knihu a další knihy o komunikaci od Dale Carnegie a ostatních autorů. Při stěhování do Prahy mne ani nenapadlo, že budu něčím víc než učitelem angličtiny. Ale díky tomu, že jsem se celý život věnoval komunikaci, jsem posléze zjistil, že mám dar komunikační dovednosti nejenom používat, ale také učit. Kamarád mě přesvědčil, abych vedl seminář komunikace u Fiata, kde pracoval jako marketing manager. Prošlo mi to, a proto jsem skončil jako učitel komunikačních dovedností. V naší branži se říká: „management trainer“, což mi přijde omezující. Raději bych trénoval každého. Nejen manažery. Účastníky mých kursů jsou však především oni. A nejsou to pouze komunikační tréninky jak zacházet s lidmi, vyjednávat, jak někoho přesvědčit, ale také prezentační dovednosti, projevy před publikem, asertivita a mé oblíbené: jak motivovat sama sebe. K tomu jsem přidal časový management, rychločtení, rozšíření paměti. Mým koníčkem totiž je, jak efektivně používat mozek. Dovednosti jsem vstřebával sám kvůli sobě. Netušil jsem, že by o to mohli mít ostatní lidé zájem, a je čistá náhoda, a to mě opravdu těší, že je mám možnost učit. Dělám to nadšeně. Ručím za každou lekci. Pokud nebudeš spokojen, dostaneš peníze zpátky.

A jak efektivně používat mozek?
Vždy se mi líbilo sebezlepšování. Do rukou se mi dostala kniha plná testů jak zjistit, jaký kdo je. Toto téma mne zcela pohltilo. Nevím, jak jsem narazil na NLP – neurolingvistické programování, což je hodně moderní psychologie, u níž jde o sebemotivaci v autohypnóze. O využití fantazie ke zdokonalování sebe sama. Opravdu, hned od prvopočátku (v roce 1995) mne tato metoda zaujala. NLP používám poměrně často, v práci, když učím, i v osobním životě, když chci na sobě něco změnit. Když mi na mně něco vadí. To je přece můj problém, a záleží na mně, na nastavení úhlu mého pohledu. Někdo se domnívá, že NLP je pouze o tom, jak přesvědčovat lidi, ale ono je to daleko víc. V prvé řadě je o tom, jak přesvědčovat sám sebe – být lepší. Být takovým, jakým chci být. Při současném studiu psychologie se nesetkáš s NLP, protože ohrožuje celý obor psychoanalýzy. S NLP se snadno mění člověk téměř okamžitě, ne po dlouhodobé terapii. Byl jsem z této metody unesen a začal ji propagovat mezi kamarády. NLP při své práci používám jako základ. Ale nepoužívám ji v intimním životě, to by bylo amorální. To si ale piš, že sedím-li před úředníkem, nebo zastaví-li mne policista, že mi to projde. Ne proto, že fňukám jako bezradný člověk, ale protože používám triky, které jsem se naučil díky NLP.

Jaká je podle tebe úroveň komunikace v Česku?
To, jak tu jeden s druhým jednáte, je často „na facku“. Může to ale být úplně jinak. Jakmile si člověk uvědomí, jak malá změna je k tomu potřeba, už je to hračka. Moji kamarádi se vždycky diví, proč se ke mně v prodejnách při nákupech prodavači chovají tak vstřícně. A přitom je to velmi prosté: Prosím vás, buďte k sobě navzájem trochu hodní! Snažte se pochopit, že to, co říkáte, není jenom to, co říkáte, ale to, co v daném vzkazu slyší druhý člověk. Rád cituji svůj oblíbený citát: „Když člověk dělá, co vždycky dělával, dostane to, co vždycky dostával.“





Rokofsky Communication Training

mobil: 607 862 273

e-mail:

info@rokofsky.com




www.rokofsky.com

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo