600 let Pražského orloje
11. 07. 2010
Praha si v letošním roce připomíná několik významných historických výročí. Bezpochyby tím nejdůležitějším je šestisté Staroměstského orloje –nejvýznamnější pražské památky, alespoň viděno očima turistů. Zkuste se zeptat kohokoli, kdo Prahu navštívil, co se mu líbilo nejvíc nebo nač si ještě dlouho po odjezdu vzpomene. Odpověď bude stejná. Staroměstský orloj. Někteří přidají ještě Karlův most a Pražský hrad. Ale 12 apoštolů, zvonění kostlivce a odbíjení času, to patří neodmyslitelně k návštěvě Prahy.
Kde to všechno začalo
V roce 1338 český král Jan Lucemburský povolil měšťanům Starého
Města pražského zřídit si sídlo městské samosprávy. Gotický dům
Volflina (či Velfa) od Kamene byl první částí vytvářeného radničního
domu, k němuž v roce 1364 přibyl zdaleka viditelný symbol radniční
věže. V radnici zasedal soud, a proto zde bylo vězení i kaple. První pro
provinilce, druhé spíš pro členy městské rady. Časem pak byly
přikupovány další kupecké domy. Dům tzv. Západní či Křížův,
Kožešníka Mikše, U kohouta a konečně poslední U minuty dnes poskytují
svědectví historického vývoje radnice, a to nejen zajímavými interiéry,
ale také detaily různých architektonických slohů, které jsou jasně
viditelné v exteriéru stavby. Na Volflinově domě je to zejména okno se
znakem města a bohatě zdobený gotický portál. Na sousedním kramáře
Kříže je krásným detailem trojdílné okno s renesanční mříží a
nápisem Praga caput regni či znaky městských korporací a konšelů.
Novorenesanční fasáda domu Kožešníka Mikše naopak skrývá mnohem
zajímavější interiér. Krásné figurální sgrafito vystupuje do náměstí
na renesanční fasádě domu U minuty, který byl připojen k městskému
úřadu teprve po spojení pražských měst v roce 1784.
Radniční věž
Důležitou součástí radnice se stala věž, jejíž výška dosahuje
69,5 metru. Původní potřeba požární a obranné ostrahy města se
postupně měnila. Nejprve byla postavena arkýřová kaple za účasti
Parléřovy huti, ale ještě ve 14. století byla věž opět vylepšena.
Tentokrát astronomickým a hodinovým strojem, jehož podoba byla mnohem
jednodušší než dnes obdivovaný orloj.
Z historie Staroměstského orloje
V roce 1410 vytvořil královský hodinář Mikuláš z Kadaně ojedinělý
hodinový stroj, který v multikulturním městě, jakým Praha bezesporu byla,
umožnil číst čas různými způsoby. To, co se nám zdá složité, bylo ve
své době srozumitelné jak pro měšťany německé, české, italské, tak
pro židovské obyvatelstvo či kupce ze Španělska, Francie a severu Evropy.
Mikuláš z Kadaně orloj vytvořil na základě propočtů mistra matematiky a
astronomie na pražské univerzitě Jana Ondřejů, zvaného Šindel, který byl
mj. osobním lékařem krále Václava IV. Dalším, kdo se zapsal do historie
Staroměstského orloje, byl v roce 1490 mistr Hanuš, tedy Jan Růže. Orloj
vylepšil a opatřil kalendářní deskou. Také v 16. století měl orloj
štěstí. Jan Táborský z Klokotské hory, kronikář a písař provozující
v Praze krasopiseckou dílnu, se nejen o orloj pečlivě staral jako mechanik,
ale zanechal i důležitou „Zprávu o orloji pražském“. Pro turisty tak
zajímavý kostlivec, nejstarší a nejpopulárnější figura Staroměstského
orloje, odbíjí čas právě od 16. století.
V polovině 17. století přibyla k astrolábu další sochařská výzdoba,
avšak udržování mechaniky nebylo jednoduché. Několikrát se ve své
historii orloj zastavil a hrozila mu likvidace. Zejména na konci 18. století,
po spojení pražských měst. Teprve v 60. letech 19. století došlo k jeho
zásadní opravě, na jejíž realizaci byla vyhlášena veřejná sbírka.
Vysokou částkou na ni přispěl také abdikovaný císař Ferdinand V.
Dobrotivý. Při této opravě bylo přidáno nové kalendárium, jehož autorem
byl Josef Mánes. Jedna z největších tragédií postihla Staroměstský
orloj na konci druhé světové války. To, co v květnu roku 1945 vypadalo
beznadějně, se podařilo uvést do téměř původní podoby. Již v roce
1948 byl chod orloje opět spuštěn, i když s novými figurami apoštolů
od Vojty Suchardy.
Orloj ukazuje čtyři druhy času
Základem orloje je velký orámovaný kruh, tzv. astroláb, který představuje
Zemi a pohled na oblohu. Většina lidí, kteří se dnes před orlojem
zastaví, porozumí pouze jednomu ze čtyř časů, které orloj ukazuje.
A nejenom to. Naši předkové také neznali současný tzv. letní čas. Proto
mají turisté někdy dojem, že čas na Staroměstském orloji vlastně ukazuje
špatně.
- Čas staroněmecký či středoevropský je značen zlacenými římskými číslicemi na obvodu sféry. Ukazuje ho sluneční ručička, která je výrazná a čas dobře srozumitelný.
- Staročeskému času, kdy nový den začínal západem Slunce, zase rozuměli naši předkové. Říkávalo se mu také italský. Vyznačují ho zlaté gotické číslice na vnějším, zvlášť ovládaném prstenci hodin. Polohu tohoto času ukazuje také zlatá ruka.
- Čas babylonský nebo také nestejný či arabský byl počítaný jen od východu do západu Slunce, což znamená, že v létě jsou jeho hodiny delší než v zimě. Čas je zobrazen jednoduchými černými arabskými číslicemi. Staroměstský orloj je jediný na světě, který babylonský čas zvládne měřit.
- Hvězdný čas, označovaný také jako siderický, je ukazován římskými číslicemi. Je odvozen od zdánlivého pohybu hvězd způsobeného rotací země. Hvězdný den je kratší než sluneční.
Po obou stranách astrolábu jsou pak kromě Smrtky ještě další populární figurky, zobrazující alegorie lidských vlastností. Lakomec s holí a měšcem, Marnivec vzhlížející se v zrcadle a Turek či Rozmařilec v podobě Turka s loutnou.
Kalendář
Ve spodní části orloje je měděná, kruhová kalendářní deska, která
byla vytvořena při velké opravě v šedesátých letech 19. století.
Pootočí se 365krát, tedy každý den v roce. Na kalendáriu naleznete
alegorie dvanácti měsíců a menší obrázky uvnitř znázorňují znamení
zvěrokruhu. Pozlacená střelka ukazuje, který den v roce právě je. Při
obvodu okruhu je dokonce tzv. cisioján – středověký kalendář,
představující svátky významných světců a světic, zapsaný ve verších.
Znak uprostřed patří Starému Městu pražskému. Z obou stran desky jsou
pak umístěny nepohyblivé dřevěné sošky, představující alegorie
Filosofie, Astronomie, Rétoriky, a archanděl Michael s plamenným mečem jako
obránce města.
Pražská informační služba
Pražská informační služba se rozhodla připomínat významné výročí
600 let orloje celoročně – pořádáním specializovaných přednášek,
vycházek a také soutěží. Jedním z důležitých poslání, které
Pražská informační služba má, je vzdělávání dětí a mládeže.
O Staroměstském orloji se dnes, bohužel, málo ví, a proto také Pražská
informační služba využila tohoto významného výročí k tomu, aby
v duchu programu poznávání a ochrany pražských památek vyhlásila
soutěž „Co víte o Staroměstském orloji?“. Byla určena kolektivům
žáků základních škol a víceletých gymnázií ve věku 6 až 15 let.
Jejím cílem bylo připomenout významné výročí tohoto světového unikátu
a podnítit zájem dětí o historické dědictví i ochranu památek. První
kategorie (děti 6 – 10 let) měla v rámci zadání „Namaluj orloj“
zobrazit jakýkoli motiv orloje či Staroměstské radnice na papír formátu A4
a zodpovědět vědomostní kvíz. Účastníci druhé kategorie (11 až
15 let) dostali zadání: „Napiš historickou povídku či pověst na téma
historické události“ a měli rovněž zodpovědět kvíz. Soutěž se
povedla. Vznikly krásné obrázky i originální povídky. Vítězné třídy
si převzaly ceny. A co dál? Už zbývá jen popřát oslavenci.