Menu

Karel Heřmánek: Příběh jednoho kluka
Strečno 1945. Tady někde zplodili malého Vilíka. Statečná Ludyše Zajícová, která zachránila život stovkám francouzských partyzánů, a Viliam Sivek, otec. A tak se rok po válce narodil Viliam Sivek junior. V roce 1948 se Ludyše vrací z Francie s důvěrou a malým Vilíkem do Československa s příslibem, že se jí nic nestane. Ale tady ji zavřou coby politickou vězenkyni. Vilík tak zůstává s tátou a babičkou. Záhy již jen s babičkou, ve sklepě v Jablonném nad Orlicí. Dělá klukoviny jako každý kluk. Je to hubeňour, který ví, co je hlad, ale neví, co je nuda. A protože z klukovin se ještě žádný kluk neuživil, tak se spolu s babičkou, která brzy umírá na tuberkulózu, musí pořádně otáčet. O nedělích chodí do kamenolomu a tam maká. I když je kluk ulice, má dobré srdce a to vidí i dost sousedek. Ta přilepší chlebem se sádlem, ta upeče buchtu. Jiná zase podstrojí kyselou okurkou. Vilík jde světem dál, roste a sílí a máma, profesorka jazyků a držitelka nejvyšších francouzských a československých válečných vyznamenání, mu z vězení drží palce. Když ji propustí, Vilda už je velký kluk. Ve 14 letech padá rozhodnutí, že půjde fárat do dolů. Těžká práce 800 metrů pod zemí. Vydržel a rubal uhlí. Jednou mu však felčar řekl: „Musíš se vrátit na zem. V podzemí to tvé plíce neunesou.“ Nějaký čas házel uhlí pod kotel parní lokomotivy a poznával svět v místech, kudy vedla železnice.
Někdo vysoko nahoře, snad i Pán Bůh v nebi, usoudil, že je třeba hrdinku druhé světové války vyjmout z kletby a rehabilitovat. Nastal zlom, a jako když mávne kouzelnou hůlkou: z topiče se stal ředitel. Viliam může studovat a dělat to, na co má. A tak se jednou objeví v Praze u obrovské jámy na Břevnově. Úkol zní: „Postav největší hotel v zemi. Když to splníš, budeš dál ředitel.“ Splnil a řídil hotel, který vyrostl z jámy, než se nějaký chytrák podíval na kádrový profil jeho maminky Ludyše a honem to všem oznámil. A Vilda byl opět bez práce.
Psal se rok 1987. Viliam pomáhal připravovat do provozu hotely na Slovensku, kde se v Trnavě narodil. Přichází revoluce. Má zkušenosti s cestovním ruchem a s vedením hotelu, a tak se mu otevírá cesta. První hotel, první počítače… Jeho hotely opanovaly Václavské náměstí a další místa v Praze a v naší zemi. Rozšířily se i na Slovensko. Přežil těžké chvíle včetně dvou povodní. Usedá i na druhou židli a řídí hokejový klub Sparta Praha. Ta dva roky po sobě vyhrává extraligu. Přichází obchodní nabídka: prodává největší hotelovou společnost v Česku a jde dál. Tentokrát cestou rodinné firmy SIVEK HOTELS. Zakládá i incomingovou a eventovou agenturu a vrhá se do velkých mezinárodních sportovních akcí včetně mistrovství světa v ledním hokeji…

Často vzpomíná na hubeného kluka, který měl hlad, a hledá cestu, jak pomoci jiným klukům a holkám, jako byl on sám. Nevidomé i jinak postižené děti by mohly potvrdit, že do toho šel. Před 18 lety potkává svou ženu Kateřinu. Věří její vizi terapeutického centra Modré dveře a začnou budovat zázemí. Pomáhají dalším holkám a klukům, jejich rodičům, dospělým i starým lidem, aby mohli být šťastnější, a někdy dokonce aby vůbec mohli být. Tím končí zatím poslední kapitola příběhu podnikatele, vizionáře, filantropa, motorkáře, mořeplavce, pilota se srdcem na správném místě.

30 let samostatného podnikání Viliama Siveka

03. 01. 2020

V hotelu Kampa – Stará zbrojnice se 21. listopadu konal slavnostní happening „30 let samostatného podnikání Viliama Siveka“. V jeho úvodu byl promítnut Alexem Dovisem umělecky pojatý dokument „Viliam Sivek, příběh jednoho kluka“, vyprávěný tvým kamarádem, hercem Karlem Heřmánkem, z něhož jsem si dovolil volně citovat.
Vildo, film pravděpodobně vynechal některé z kapitol tvého života. Třeba tu, kdy jsme byli kolegové. Já ředitelem kulturního domu v Litvínově a ty v Novém Městě nad Metují, kde jsi založil dodnes fungující festival české filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu, jehož už 42. ročník se tam bude v září 2020 konat.

Ono je to těžké si na všecky ty věci vzpomenout: na cestu, kterou člověk musel projít, na překážky a výzvy, které musel překonávat. Když jsi vzpomněl kulturáky, tehdy to byla odborová zařízení. Před 35 lety za mnou přijel papaláš z Ústřední rady odborů: „Nechceš postavit a zprovoznit největší hotel v Československu?“ A já do toho šel. Vzal jsem rodinu, dvě malé děti a přijeli jsme do Prahy na Břevnov. Tam nás čekalo překvapení: ubytování ve stavebních unimobuňkách. A přede mnou zela ta ve filmu zmiňovaná obrovská díra. Byl jsem z toho docela vyjevený. Tak jsem si k sobě přizval odborníky – tenkrát to mj. byli František Srkala z Interhotelů Praha a světově proslulý barman Bohumil Pavlíček – a začali jsme prosazovat v té době nezvyklé metody a připravovat hotel do provozu. Rád bych připomněl ještě jedno jméno, na které se nedá nevzpomenout, a to mého tehdejšího provozního náměstka JUDr. Vláďu Dolejše, současného předsedu Asociace cestovních kanceláří České republiky. Je to můj kamarád a moc mi v té době pomohl. Tenkrát mi říkali: „Když ten hotel postavíš, budeš jeho ředitel.“ Hotel jsem postavil a dva roky řediteloval. Nesl název Ústřední dům rekreace – nyní OREA hotel Pyramida. Jezdili tam hosté z celého světa. Pak se někdo začal hrabat v kádrových materiálech mojí maminky a já byl bez práce. Práci mi nabídl tehdejší generální ředitel CKM Mikuláš Šutka a já do provozu připravoval hotely v Tatrách. Včetně hotelu v Jasné pod Chopkom a pražského hotelu na Roztylech – nynějšího Glóbusu.
Pak přišlo zvonění. Využil jsem zkušeností a pronajal si první hotel, tenkrát ubytovnu Konírnu, pak Selský dvůr (ten mám dodnes a je hodnocen jako jeden z nejlepších hotelů v České republice v kategorii 4 hvězdy). A protože byl hlad po ubytovacích kapacitách, šel jsem touhle cestou dál. Třetí hotel, čtvrtý hotel, incomingová agentura, abych nebyl odkázán na druhé. Měl jsem i vlastní dopravu. Až jsem těch hotelů, restaurací a kaváren měl v řetězci třiapadesát. Pak přišla obchodní nabídka na odkup řetězce.

A abys toho neměl málo, stal ses prezidentem Asociace cestovních kanceláří České republiky a generálním manažerem a prezidentem hokejové Sparty.
Každý by měl něco odvést pro to, co ho živí, angažovat se ve prospěch svého cechu. A tak jsem (tuším dvě tři volební období) byl i předsedou ACK ČR. A protože můj bývalý tajemník Michal Veber přišel v roce 2014 s nápadem založit největší podnikatelské sdružení v odvětví cestovního ruchu, Fórum cestovního ruchu, šel jsem do toho. Poté co jsem prodal hotelový řetězec, jsme se vydali cestou rodinné firmy SIVEK HOTELS, v níž spolu s dalšími kolegy pracuje šest mých rodinných příslušníků.

Často jsi inspiroval kolegy a konkurenci k zavádění inovací. Minulé vydání Všudybylu přineslo interview se světově uznávaným brněnským vynálezcem Radkem Božkem, držitelem mnoha mezinárodních patentů, jehož patent byl coby výstavní exponát součástí českého pavilonu na zatím poslední světové výstavě Expo 2015 v Miláně.
V letech 2017 a 2018 jsme v pěti hotelích řetězce SIVEK HOTELS nechali nainstalovat jeho patentované šetřiče vody WATERSAVERS na vodovodní baterie a sprchy. Pravidelným vyhodnocováním jsme zjistili úsporu asi čtyřicet až padesát procent spotřebované vody, a to bez sníženého komfortu pro naše hosty. Současně s tím jsme dosáhli velkých úspor u ohřevu vody. Ve čtyřech našich hotelích pak byla zprovozněna služba VodaOnline (rovněž patent pana Božka), která monitoruje spotřebu vody v jednotlivých objektech, zaznamenává ji do přehledných grafů a upozorňuje hodinu po hodině na nežádoucí spotřebu, netěsnosti v systému. Pokud by snad nastala havárie vody, služba VodaOnline by nás okamžitě alarmovala. Tento systém nám dává ucelené informace o spotřebě a umožňuje reagovat na ojedinělé události, o kterých jsme dříve nevěděli, respektive věděli, až když došlo ke škodě na majetku nebo k revizi zařízení. Na systému VodaOnline oceňuji, že jsme s to efektivně zasáhnout a upravit firemní procesy týkající se kontroly hospodaření s vodou. Produkty WATERSAVERS i službu VodaOnline mohu jen doporučit. Už nám ušetřily spoustu peněz, aniž by jakkoli snížily komfort hostů.

SIVEK HOTELS a zejména Selský dvůr jsou vyhlášené i gastronomií a zaváděním nemodernějších gastronomických technologií.
Přesvědčil jsem se ale také, jak je někdy obchodně dobré držet se tradičních technologií. Existuje slovenská obec Slovenský Grob. Mají tam hromadu hospod a všechny jsou proslulé husími specialitami. A my na to vsadili, když děláme „Československý husí pochod“. Byli jsme tam na návštěvě a také jsme si k nám do Prahy pozvali majitelku té v Grobu zřejmě nejvyhlášenější restaurace, paní Annu Jajcayovou, a ona nás to naučila. Potřebuješ k tomu obyčejnou selskou pec. Ne kovový pekáč, ale hliněnou mísu, která je odrátovaná. A hlavně recept, který rodina Jajcayových uchovává po čtyři generace. A ty husy? Ty jsou excelentní!

Modré dveře.
To je srdeční projekt. Celých třicet let jsme se ve firmě snažili pomáhat. Já jsem měl nějaké dětství, které mně nepřišlo tenkrát až tak hrozné. Nicméně jako kluk jsem míval velký hlad a krmila mě ulice díky tomu, co se u nás v rodině odehrávalo. A tohle ve mně zůstalo. Když jsem začal podnikat, vždycky jsem dával nějaké peníze – sto dvě stě tisíc – na dobročinnost. Ať to byl Jedličkův ústav, nebo Ústav pro matku dítě, nevidomým dětem aj. V roce 2011 přišla moje žena Kateřina, která je vynikající krizový intervent a psycholog, s projektem Modré dveře. Koupili jsme jeden dům, druhý, třetí… a dneska Modré dveře pomáhají stovkám lidí s duševním onemocněním a lidem v krizi. Mají na padesát zaměstnanců a v kategorii Velká nezisková organizace roku 2018 byly vyhodnoceny jako nejlepší v České republice.

Hokejová Sparta je v současné době v extralize v čele tabulky, což nutně nemusí znamenat další extraligový titul. Co já pamatuji, tak za tvého prezidentování vybojovala titul dvakrát, a to i v ročníku, kdy málem neprošla do play off.
To bylo, tuším, v roce 2006, kdy byla ještě v lednu třináctá. Letos v srpnu za mnou přišla generální manažerka Sparty Bára Snopková Haberová, jestli bych nebyl patronem Sparty pro sezónu 2019/2020. Měli jsme spolu spoustu brífinků. Říkal jsem, jak jsem to tenkrát dělal, a Bára to chce dělat ještě lépe. A daří se jí to. Ten, kdo zná hokej, ví, že to, jestli jsme v současné době v tabulce první, nic neznamená. Důležité je dostat se do play off. Sparta je moje srdce a já věřím, že se to podaří. Dali dohromady úžasný tým. Mají vyprodaná utkání, kdy na ně chodí až 15 tisíc lidí. No a taky mají heslo, kterým jsem se v podnikání řídil: „Nic nás nezastaví.“ To heslo přišlo samo a já jim držím palce. Chodím na hokej a mám radost společně s nimi.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czech specials new