21. výročí chodžalské tragedie

S velvyslancem Ázerbájdžánské republiky Jeho Excelencí panem Tahirem T. Tagizadem se potkáváme v půlce února 2013.
Pane velvyslanče, Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky svým usnesením ze 7. února 2013 odsoudil veškeré případy etnických čistek, masakrů a genocidy bez ohledu na to, kdy a kde byly spáchány. Apeluje v něm na důsledné vymáhání rezolucí Organizace spojených národů odsuzujících takové činy. V tomto kontextu připomněl i 21. výročí masakru v Chodžalech a vyjádřil soustrast ázerbájdžánskému lidu. Co se tam tehdy událo?
Arménsko-ázerbájdžánský konflikt v Náhorním Karabachu je z hlediska dodržování lidských práv nesmírně tvrdý, avšak masakr v Chodžalech z něho dramaticky vyčnívá. Samozřejmě, máme i jiné případy statisíců Ázerbájdžánců vyhnaných z Arménské republiky a veškerého nearménského obyvatelstva, tedy i Rusů, Kurdů, Gruzínců, Židů atd., vypovězených z Náhorního Karabachu a zón kolem něj, ale Chodžaly jsou i na tomto pozadí výjimečně kruté a tragické. Arménské ozbrojené jednotky se snažily dosáhnout toho, co arménská strana vždy tvrdila: že Karabach není převážně, ale výhradně arménský. A právě Chodžaly nebyly pro toto tvrzení žádoucím příkladem. Městečko Chodžaly mělo totiž výhradně ázerbájdžánské obyvatelstvo. Když už bylo zjevné, že bude dobyto a obsazeno a že je jeho další obrana marná, nabídl 366. motostřelecký pluk Sovětské armády zbylému obyvatelstvu bezpečný odchod střeženým humanitárním koridorem. Stala se ale nečekaně krutá věc. Když obyvatelé Chodžalů vyšli z města a vzdálili se od něho, takže už neměli šanci se vrátit, sovětský pluk své vojáky, do té doby rozestavěné podél trasy, stáhl a odjel. Přestal tak existovat jakýkoliv humanitární koridor, a 613 osob, převážně dětí, žen a starých lidí bylo během jediné noci bestiálním způsobem povražděno. Způsobem, který nemá místo a ani analogii v novodobých dějinách, snad kromě druhé světové války.
Celou dobu, co v Praze funguje Ázerbájdžánská ambasáda, a ještě předtím, konkrétně od roku 2005, organizuje Sdružení Ázerbájdžánců žijících v České republice vzpomínková setkání. Probíhají na výročí masakru v Lidicích, jež jsou jakousi paralelou Chodžalů, a v Praze. Letos v Praze účastníci uctili památku obětí, jež byly před jedenadvaceti lety nelidsky zmasakrovány a zohaveny, na dvou místech – na náměstí Republiky a na náměstí Míru. V České republice má tato neblahá událost své rezonance, protože obdobné krutosti zažily Lidice a Ležáky. Avšak brutální zvěrstva na civilistech z Chodžalů nebyla spáchána za druhé světové války! Hovořím o události, která není historicky vzdálená – došlo k ní 26. února 1992. Proto usnesení Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vítáme. Především uvádí věci na pravou míru, a navíc ukazuje, že incident, při kterém byli povražděni obyvatelé Chodžalů, jimž byl zaručen bezpečný odchod, není Evropě lhostejný a že bezuzdné masakrování civilního obyvatelstva nemá v mezinárodním společenství místo. Usnesení svým způsobem může přispět k perspektivám mírového řešení této otázky v budoucnu.

Čím především?
Je zapotřebí si uvědomit, že čím déle zůstává tento incident nevyřešený, tím víc zejména mladých lidí nezná nic jiného než nenávist vůči té druhé straně. Vyřešení může oba národy povzbudit. Dát jim impuls k závažným rozhodnutím. Za prvé, prozkoumat historii svých vztahů v nedávné minulosti a připravit se k tomu, aby se tento konflikt nějakým způsobem narovnal. A za druhé, ukázat světu, že nám tato věc není lhostejná a že ji nechceme přehlížet stejným způsobem, jako se to dělo v rámci blízkovýchodního střetu nebo konfliktů na Balkáně. Ázerbájdžán spor neviděl a nevidí jako situaci, ve které někdo vyhrává, a někdo nutně musí prohrát. Vyhrát mohou obě strany tím, že se postarají o normální fungování mezistátních vztahů a lepší budoucnost pro nastupující generace. Velký význam má i to, že pokud se konflikt vyřeší, lidé začnou víc věřit, že pravda má opravdu šanci zvítězit nad lží a nenávistí – mám-li použít Havlovu rétoriku. Usnesení vašeho Zahraničního výboru není něčím, co by podněcovalo další vzájemné obviňování. Je to pouze konstatování, co se událo v minulosti. Záblesk naděje na to, že se do budoucna, dokud arménsko-ázerbájdžánský konflikt nebude vyřešen mírovým způsobem – což je pro vedení Ázerbájdžánské republiky velká priorita – bude Světové společenství národů této otázce dál věnovat.

Vážený pane velvyslanče, dovolte mi poděkovat za rozhovor a za redakci Všudybylu vyjádřit soustrast nad oběťmi chodžalské tragedie.

• www.azembassyprague.az