Menu

Fado Henrique
(Jindřich Mořeplavec)

Slabost svou chci změnit v sílu,
cizí lidi pozvu k dílu,
abych mořím všem dal pána,
ta práce bude vykonána,
ale já ji nikdy nespatřím.

Klíč k Východu teď mají jiní
a příkoří nám rádi činí;
plachty lodí nám dají křídla,
svobodu, jež v bohatství se zhlídla,
již neznal ani starý Řím.

Ráj už není třeba hledat v dáli,
v sobě ho nese muž moří znalý,
štěstí je nové cesty objevit,
za něčím novým stále jít
a věřit vlastním nadějím.

Já budu mrtev celá léta,
když promění se mapa světa,
na muži se jen vůle cení,
odvaha, co osud zemí mění
a vzdoruje všem silám zlým.

Znovu vymyslet Evropu

29. 11. 2015

Evropa se nám ztrácí
Některý čtenář si řekne, že jsem se zbláznil. Evropa tu přece je. Jenomže se nám ta Evropa, kterou jsme znali, ztrácí před očima. Evropu charakterizovat pionýrský, průkopnický duch. Dnes už ne. Faustovský duch, víra v čin. Dnes už ne. Evropa kapitálových špiček a eurobyrokratů to vše ubíjí. Vše, co vzejde z rukou Evropské komise, má být smart, ambitious, challenging (chytré, ambiciózní, v podobě výzvy), ale nic se nedotáhne. Ani Lisabonská strategie, ani Strategie Evropa 2020. Evropu řídí úředníci, funkcionáři velkých mas kapitálu, ale nikoli lidé, kteří by měli vizi, strategii, schopnost myslet dopředu. Evropa se tak pro mnohé postupně mění ve výhrůžku a ve svěrací kazajku. Ale změna možná je. Abych to dokázal, napsal jsem sérii úvah o evropských zemích, kterou Všudybyl postupně vydal. Je tam i tento příběh.

Když znovu vymysleli Dánsko
Když bylo Dánsko na lopatkách po napoleonských válkách, kdy přišlo o Norsko, o loďstvo, kdy Angličané zničili Kodaň, kdy zemi pustošil státní bankrot, nebyl to konec. Dánsko našlo sílu ke změně. Mělo dva chytré muže (krále a arcibiskupa Grundtvigka) a ti znovu vymysleli Dánsko. Rozhlédli se a zjistili, že v Evropě rostou města. Dánsko sice nemělo suroviny, ale mělo půdu vhodnou k intenzivní produkci potravin. Pro ona rychle rostoucí města tu byla šance vyvážet konzervy. Arcibiskup začal budovat odborné školství pro tento účel, pro zemědělství a potravinářství. Nebyly tu velké kapitály, tak se v Dánsku začala zakládat a rozvíjet družstva. Dodnes je řada těch velkých podniků – byť jen třeba formálně – družstvy. Pivovary začaly vyvážet pivo v objemech, o nichž my můžeme jen snít. A podnikatelská kultura prosadila myšlenku, že nabytý majetek není jen výsada, ale také závazek. A tak dánští podnikatelé dávali peníze na školy, vědu, výzkum i kulturu. Na muzea a kulturně-vzdělávací instituce.

Finové uskutečnili nové Finsko
Že je to dávno? Dobrá, vraťme se do devadesátých let, do časů po rozpadu SSSR. To není tak vzdálená doba. Ve Finsku, které tehdy ztratilo východní trhy, dosáhla nezaměstnanost až 24 %. Co udělali Finové? Změnili strukturu národního hospodářství. Jestliže na začátku devadesátých let minulého století byl podíl dřeva a papíru 70 %, dnes je to jen 30 %. Dalších třicet procent činí strojírenství, necelou třetinu pak elektrotechnika. Nezaměstnanost klesla na třetinu. Prostě Finové vymysleli a uskutečnili nové Finsko.

Princip, který provází Evropu
Ale to není výsada jednotlivých zemí a osob. To je princip, který provází Evropu po staletí. Když Turci a další muslimové ovládli obchodní cesty asijského zboží a neskutečně zvyšovali ceny těchto komodit, Evropa měla problémy. Řešení se našlo. Evropané hledali a našli cestu do Indie kolem Afriky (Vasco da Gama, 1498). Daleko na západě Evropy, na zámku Sagres, žil princ Jindřich Mořeplavec (Enrique o Navegador), který sice zemřel roku 1460 a skutečně velkých zámořských objevů se nedožil, ale žil pro ně. Shromažďoval mapy a kartografy. Naproti tomu Čína se své šance vzdala. Za císaře mingské dynastie jménem Ču Ti Číňané postavili flotily složené z lodí, které vysoce převyšovaly to, co tehdy stavěli Evropané. Objevitelské cesty spojené se jménem admirála Čeng Che umožnily Číňanům celkový pohled na svět, který se zobrazil v jejich mapách. Ale čínská vládnoucí elita se rozhodla Říši středu uzavřít, protože styky se světem mohly být destabilizující. Číňané, přesvědčeni o své nadřazenosti, usoudili, že jim svět nemá co nabídnout. Došlo ke zničení lodí, ke spálení map, aby nezůstala ani vzpomínka na námořní slávu.

Jiný svět a jiná Evropa
A tak se iniciativy chopila Evropa. Kontinent ničený válkami a epidemiemi, stejně jako klimatickými změnami. Evropané si otevřeli cesty přes oceány k velkému bohatství dalších světadílů. Vznikl jiný svět a jiná Evropa. Tímto překvapivým tahem vzali evropští křesťané muslimům půdu pod nohama. Protože ti stavěli na zprostředkování mezi Východem a Západem a z toho bohatli. Nyní už je Evropané k ničemu nepotřebovali. A hlavní tepna světového obchodu se přesunula na trasu Atlantik–Balt. Středozemní moře začalo ztrácet své pozice.

Věda a technika budou­cností Evropy
Dnes jsou také podobná rozcestí. Například jaderné technologie. Bez elektřiny z jaderných elektráren se mnoho věcí vůbec udělat nedá, například nástup elektromobilů, odsolování mořské vody v zájmu zajištění pitné vody atd. Jaderné elektrárny má Francie, mají je i další evropské země, ale také Japonsko, Spojené státy (ty vůbec nejvíc – 104). Jádro je nezbytné i proto, abychom snížili závislost na vývozcích ropy a plynu a nakonec ji zrušili úplně. Byl by to manévr podobný zámořským objevům. Neuděláme-li to, chopí se iniciativy jiní. V Evropském parlamentu vidím, jak zelení aktivisté ekonomicky odzbrojují Evropu. Chápu, proč je Greenpeace tak sympatické arabským šejkům. Ale rozum zvítězí a jaderné technologie nezmizí. Nezmizí nanotechnologie, biotechnologie atd. Věda a technika jsou spojené s budoucností Evropy. Přijde nová, dlouhá vlna, která přinese novou formu industrializace Evropy.

Politika sladké izolace
Ale vraťme k oné historické analogii s císařskou Čínou. Čína pokračovala i za Čchingů v politice sladké izolace. Ještě 1793, když Angličané poslali ke dvoru čínského císaře svou komisi, která měla Číňany seznámit s výsledky evropské vědy, setkala se jen s urážkami a ponižováním. K žádnému navázání spolupráce nedošlo, Číňané se soustředili jen na to, aby „hosté“ vzdali císaři povinnou úctu tím, že se před něj položí na zem. Krach této mise kontrastuje s tím, co se stalo za opiové války. Roku 1842 početně slabá (jen 20 tisíc mužů) britská armáda rozdrtila daleko početnější armádu čínskou a obsadila Peking. Sladká izolace se zhroutila.

Krize politického vůdcovství
Dnes je to Evropa, kterou ohrožují stereotypy a strnulost kapitálových špiček a byrokratů. A je třeba znovu vymyslet Evropu. Dát jí nové směřování a nový dějinný prostor. Novou koncepci společenské racionality. Evropská komise to neumí a Evropanům ve zvládnutí jejich úkolu brání krize politického vůdcovství. Bude třeba asi začít zde.
Uvádím báseň ze sbírky Portugalské imprese. Je věnována tomu, kdo v patnáctém století připravoval tehdejší nové vymyšlení Evropy. Tím mužem je Jindřich Mořeplavec.
Miloslav Ransdorf


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt