Žatecké Chmelařské muzeum, živoucí paměť chmelařů

S manažerem žateckého Chmelařského muzea Vladimírem Valešem se potkáváme v době, kdy v Žatci probíhá populární dočesná, kterou rok co rok navštěvují desetitisíce lidí.
Dočesnou vnímám jako vítaný prostor k setkávání. I já sám si rád povídám s pivovarskými, kteří tu čepují pivo, a lidmi u jejich stánků na téma, co pijí a proč to pijí…

Chmelařské muzeum v Žatci je jedním z pěti muzeí chmelařství na světě.
Máme to štěstí, že jsme umístěni v autentických prostorách bývalých balíren a skladů chmele. Když sem přijde návštěvník, zpočátku, když ho informujeme, že ho čekají čtyři tisíce metrů čtverečních, se možná bude tvářit rozpačitě, že to třeba ani neprojde. A když od nás po absolvování prohlídky odchází, vidíme z jeho reakcí, že ho expozice zaujaly. Jsem přesvědčen, že je to duchem tohoto podmanivého místa. Energií dob provoněných chmelem, kdy objekt sloužil původním účelům. Rádi nás navštěvují lidé, kteří zažili éru „starců na chmelu“ – studentských chmelových brigád. Vracejí se tu do svého mládí, a když z Chmelařského muzea odcházejí, všichni se usmívají. Takže my jsme vlastně i taková ozdravovna.

Nejen ozdravovna, ale i skvělá reprezentace světově proslulého českého chmelařství.
Obrovskou výhodou Chmelařského muzea je, že jeho zřizovatelem je obchodní společnost CHMELAŘSTVÍ, družstvo Žatec, kterou si založili sami pěstitelé chmele. Tedy že naše pracoviště není odtrženo od reality současného života, protože s pěstiteli chmele trvale spolupracujeme.
Chmelařská historie i současnost jsou velmi zajímavé. V muzeu pracuji od roku 1996. Sbírám příběhy chmelařů a snažím se je publikovat. Čerpám z našeho rozsáhlého archivu a spolupracuji s vydavateli odborných časopisů. Aniž bych se chtěl dotknout lidí, kteří chmelařství na rozdíl ode mne vystudovali, stal se tu ze mne chmelař historik. My i naši předchůdci jsme ve Chmelařském muzeu nashromáždili různé artefakty. Ať už to jsou stroje, nářadí, dokumenty, či fotografie. Muzejní expozice jsme pojali jako cestu historií. Návštěvník jí prochází od středověku do současnosti. Seznamuje se například s tím, jak lidé v 19. století na chmelnicích dřeli a hledali možnosti, jak si práci usnadnit. Tím se tu návštěvník dostává do éry různých zlepšováků a vynálezů a může si uvědomit, co všechno se muselo stát, aby se mohl napít piva.
A hlavně si uvědomit, proč se u nás pěstuje ten nejkvalitnější chmel. Že jsme jedinou zemí na světě, kde se daří Žateckému poloranému červeňáku. Byť se i ve spoustě jiných zemí pokusili tento náš jemný aromatický chmel vypěstovat, nikdy u něho nedosáhli takových vlastností, jakých dosahujeme v Žatecké chmelařské oblasti. Jsem přesvědčen, že je to půdou, klimatem, hladinou spodní vody, převládajícími větry a především nepřenositelným umem našich chmelařů. Někteří chmeloví farmáři pěstují chmel již ve čtvrté generaci na stejném místě. Vedou k tomu svoje děti a vnuky. A když jedeme na některou z chmelařských akcí (protože chmelaři mají velkou tendenci se scházet, zejména na svátek svatého Vavřince 10. srpna), vždy se přesvědčujeme, že jsou ve svých obcích vůdčím motorem. Že jsou u všech zábav, venkovských šibřinek apod.
Chmelařské muzeum je nejen živoucí pamětí chmelařů pečujících o často unikátní sbírkové předměty, ale i zázemím pro jejich reprezentativní akce, kam si zvou své obchodní partnery. Tady je opravdu čím se chlubit.

Máte pravdu. Světovou proslulost českého chmelařství ilustruje i cena Žateckého raného červeňáku na světových trzích. Na výsledky práce českých a moravských chmelařů je hrdá celá naše vlast a pochopitelně i lidé z jejího největšího chmelařského regionu.
Musíme říci, že náš region se nazývá Žatecká chmelařská oblast. Zahrnuje zhruba tři sta obcí a jejich katastrálních území. Zasahuje do poloviny Ústeckého kraje, části Plzeňského a části Středočeského. Jsme, jak konstatuje ústecký hejtman, „rodinným stříbrem“ naší vlasti. To, že před pětadvaceti lety napadlo naše vizionáře, aby v Žatci vzniklo Chmelařské muzeum, byla správná cesta, protože na něj a jeho programovou činnost propagující české chmelařství se začaly nabalovat další a další aktivity. Ty nejen že úspěšně podporují export českého chmele na zahraniční trhy, ale výrazným způsobem motivují spotřebitele-turisty přijíždět do České republiky do Žatce utrácet tu své peníze a ty domácí navštěvovat Ústecký kraj. Naše Chmelařské muzeum tak inspirovalo další žatecké atraktivity. Nejenom vedlejší Chrám chmele piva s Chmelovou věží, ale i renesanční sladovnu či nově Pivovarské muzeum. Návštěvník, který dorazí do Žatce, se tu může dozvědět takřka všechno o chmelu, sladu a o pivu.

K řadě dnes turisty navštěvovaných cílů vedla cesta přes občanské aktivity.
Ano, přes nás, „neposlušné občany“ (o nichž bylo naše první interview z roku 2006 „Žatecký Chrám chmele a piva“), kterým se před dvaceti lety zdálo, že jejich město své tradice příliš nerozvíjí. Odvážnou vykopávkou na centrálním náměstí jsme upozornili na to, jak velké tu jsou chmelařské tradice. Přestože se nám zpočátku hodně lidí smálo a považovalo za „pivní skauty“, se nám město podařilo rozpohybovat.

Chmelařské muzeum je také magické edukativní místo.
Máme tu skřítka jménem Hop, který je jeho dobrým duchem. V popisu práce má (mimo jiné) provázet mladé návštěvníky, pro něž jsme tu spolu s ním vtvořili vědomostní hru, a pomáhat jim plnit úkoly. Když je splní, Hop jim dá odměnu a k ní obdrží certifikát. Nově jsme se s jedním z projektů zaměřili na školní mládež a vytvořili pro ni projektový týden „Žatec, město chmele“. V jeho první části žáky seznamujeme s historií chmelařství, ve druhé se současností. Děti dostanou pracovní sešit a během našeho výkladu a cest po chmelnicích si dělají zápisky a své poznatky ve čtyřčlenných nebo pětičlenných týmech zpracují do projektu. Nedávno jsme jeden takovýto projektový týden završili a děti své poznatky prezentovaly spolužákům a učitelům. Jejich pedagogové to hodnotili tak, že jsme z nich udělali chmelařské experty. Myslím, že právě cesta přes nastupující generace vede k tomu, abychom Žatec udrželi jako město chmele a aby město žilo.

Žatec žije a už přes padesát let udržuje přátelské kontakty s belgickým partnerským městem Poperinge.
Lidé, kteří stáli u zrodu tohoto partnerství, založili zajímavou tradici, kdy jsme si i za předchozího režimu s Belgií navzájem střídali pobyty mladých lidí. Jeden rok do Žatce přijel autobus Belgičanů, kteří u nás čtrnáct dní bydleli, a další rok na čtrnáctidenní pobyt do Poperinge vyrazil autobus Čechoslováků.

Ke světové proslulosti českého chmelařství hodně přispěli moravští a čeští nositelé „Chmelového řádu“.
Bezesporu. „Chmelový řád“ uděluje celosvětová chmelařská organizace IHGC (International Hop Growing Company). Co dva roky na zasedání IHGC může každý účastnický stát někoho nominovat na jeho nositele. Česko má v současnosti třiašedesát žijících nositelů „Chmelového řádu“, které jednou za čas zveme do Chmelařského muzea. Vždycky je také vezmeme do zahrady kapucínského kláštera, kde je kašna chmelových rytířů, které vévodí obrovský meč. Pořizujeme tam společnou fotku, abychom v paměti národa uchovali památku na ty, kdo se významně zapsali do historie světového chmelařství.

Pane Valeši, věnoval jste mi výpravnou publikaci Žatec, jejímž jste spoluautorem.
Tato kniha je součástí vyvrcholení snah města Žatce o zápis na seznam přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Nicméně spolu s fotografem Václavem Machem jsme se pokusili udeřit na strunu hlavně místních obyvatel, aby si uvědomili, kde žijí. V Žatci došlo k výraznému úbytku rodů, které tu po staletí žily a hospodařily. Jsme totiž v Sudetech. Nicméně jsme přesvědčeni, že tato kniha má na to, aby si současní Žatečané uvědomili, jak úžasnou má jejich město tradici a atmosféru. I když jsem se v Žatci nenarodil, mám to město rád a jsem na ně hrdý. Nejvíc si to uvědomuji při sklizni chmele, kdy Žatcem projíždějí traktory s úrodou. To je vám taková vůně! Stojím na chodníku a koukám na ně. Občas nějakému traktoristovi zamávám a zažívám radost, že se přes náš Žatec pořád vozí chmel.

• www.chmelarskemuzeum.cz