Žádná z okolních zemí nemá tak veliký nečerpaný rozvojový potenciál

Rozhovor s poslancem Adamem Kalousem jsme začali potřebností a nepotřebností zákona o cestovním ruchu.
Potřebujeme ho, pane poslanče, nebo nepotřebujeme?
Potřebujeme. Současný systém řízení cestovního ruchu je polovičatým řešením a zákon nenahradí. Takže zrovna tak, jako ho mají Rakousko, Slovensko, ho potřebuje i Česko.

Co by měl vymezovat?
Zejména to, aby peníze vybrané od hostů a turistů na konkrétním území formou místních daní (mám na mysli rekreační a lázeňské poplatky) byly v tom samém místě reinvestovány do veřejné infrastruktury a zvyšování výkonnosti cestovního ruchu. Zákon o cestovním ruchu by taky měl cestovní ruch závazně definovat jako nedílnou součást hospodářské sféry. Definice cestovního ruchu Světové organizace cestovního ruchu UNWTO – „Cestovní ruch je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší, než je stanovena (mezinárodní cestovní ruch 1 rok, domácí cestovní ruch 6 měsíců), přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě…“ – je totiž národohospodářsky impotentní. Navíc ignoruje tak lukrativní oblasti cestovního ruchu, jako jsou business travel nebo MICE (meetings, incentives, congresses & exhibitions industry). Řada lidí z laické i odborné veřejnosti tak sice má plná ústa cestovního ruchu, ale nezřídka tím každý myslí něco jiného. Odvětví cestovního ruchu, v řadě zemí označované jako skrytý export, sehrává roli jednoho z pilířů jejich ekonomik. Zejména v zemích, kde disponují tak velkým turistickým potenciálem, jaký mají regiony České republiky. I u nás by proto cestovní ruch byl bez zadlužování státu schopen zásadně řešit nastolení západoevropské platové a životní úrovně. Jenomže podpora tohoto skrytého exportu, natož domácího cestovního ruchu, je oproti nezřídka dotovanému exportu, oproštěnému od DPH a spotřební daně, mizivá. Nicméně výkonnost incomingu a domácího cestovního ruchu v Česku roste. Obrovskou zásluhu na tom mají lidé v regionech – pracovníci sa­mospráv, místních akčních skupin, společností destinačního managementu, turistických informačních center, restauratéři, ubytovatelé, správci nebo majitelé a personál nepřeberného spektra turistických cílů.

Zmínil jste, že export, na rozdíl od tzv. skrytého exportu, není zatížen některými daněmi. Co vratky DPH, které mohou neunijní turisté uplatňovat?
Uplatnit tzv. vratku daně z přidané hodnoty zaplacené v ceně zboží v České republice (VAT refund, program TAX Free) může fyzická osoba ze země mimo Evropskou unii při prokazatelném vývozu tohoto zboží do třetí země, pokud ji zaplatila u jednoho prodejce v jednom kalendářním dni, až když cena tohoto nákupu přesáhne dva tisíce korun. Teď jsme s kolegou Jakubem Jandou, předsedou Podvýboru pro cestovní ruch Parlamentu České republiky, podali návrh novely zákona o DPH na snížení této hranice na 1 000 Kč. Nicméně Německo, aby ještě víc podpořilo výkonnost svého cestovního ruchu, tuto hranici zrušilo úplně. Navrhovanou změnou reagujeme na výzvu odborné veřejnosti a podnikatelů, kteří upozorňují na to, že Česká republika má již patnáct let stále stejný limit tzv. vratky DPH, který ji znevýhodňuje při rozhodování se turistů, ve které z evropských zemí nakupovat. Česko je tak ve výrazně slabším postavení v konkurenci okolních států, především Německa, které, jak jsem uvedl, má limit nulový. Ztrácí i v širším mezinárodním kontextu, protože limit snižují i další země. Naposledy v roce 2018 Španělsko, které jej rovněž úplně zrušilo.
Navrhovaný limit tisíc korun je kompromisní variantou, která bere v potaz potřeby obchodníků, výrobců a konkurenci v zahraničí i argumenty Ministerstva financí ČR a Celní správy ČR. Regiony Čech, Moravy a Slezska sice navštěvuje čím dál víc turistů ze zemí mimo Evropskou unii, avšak jejich útraty se snižují. Hlavní nákup totiž zpravidla dělají jen v jedné z navštívených zemí. Česko tak přichází o významnou kupní sílu, která je s to držet a rozhýbávat mikroekonomiku navštěvovaných míst. Ostatně dálněvýchodní a další mimoevropští turisté, pokud Česko volí jako hlavní destinaci svého pobytu, se v hojné míře účastní zájezdů do Mnichova či Drážďan, které jim slouží i jako stěžejní nákupní destinace. Snížení limitu tzv. vratky DPH by tedy mohlo podpořit i české místní výrobce a další obchodníky, kteří vyrábějí a prodávají zboží, jehož hodnota i v součtu více kusů často nepřesáhne částku dvou tisíc korun. Jedná se především o bižuterii, hračky, přírodní kosmetiku nebo sklo. Kromě přínosu pro domácí výrobce a obchodníky by změna limitu mohla přispět k ještě vyšší motivaci k evidenci tržeb a eliminování šedé ekonomiky.

Poptávka a kupní síla, kterou do navštěvovaných míst cestovní ruch přivádí, je v řadě regionů zásadním faktorem jdoucím proti jejich vylidňování.
Ano, rozvoj služeb, výrobních a obchodních aktivit, které do navštěvovaných míst vnáší domácí cestovní ruch a incoming, v nich bývá významnou hnací silou místního rozvoje. Zejména v restrukturalizací postižených regionech je cestovní ruch často jedinou možností, jak je ekonomicky stabilizovat, aby tam lidé mohli podnikat, mít zaměstnání a vůbec žít. Co se týče kupní síly zahraničních turistů, je třeba se zaměřit na klíčové zdrojové trhy incomingu. U nás doma pak je určitě třeba se zaměřit na zkvalitňování veřejné infrastruktury cestovního ruchu a na vytvoření a uplatnění pružnějšího systému podpory destinačního managementu a zejména organizací, které tuto činnost provádějí. Zkrátka nenechávat hospodářský potenciál naší vlasti ležet ladem. Dovolím si tvrdit, že žádná z okolních zemí nemá tak veliký nečerpaný potenciál cestovního ruchu jako Česká republika.
-jk-

• www.psp.cz