Menu

Naposledy tedy vedli mne do jednoho ještě širokého auditorium, v němž sem víc než kde znamenitých lidí uhlédal. Ti vůkol po stěnách malované měli zdi, sruby, ploty, parkany1, šraňky, příhrady a přívory; a zase skrze ně ty i jiné mezery a díry, dvéře i vrata, závory a zámky, a rozličné k nim klíče, klíčky a háky. Na to vše oni ukazujíc sobě, kde se a jak přejíti můž neb nemůž, rozměřovali. I ptám se: „Co pak ti lidé dělají?“ Odpovědíno mi, že vyhlédají, jak by jedenkaždý v světě při svém ostáti2, aneb také z jiného na sebe něco pokojně převésti mohl, pro zachování řádu a svornosti.

Z jiného na sebe něco pokojně převésti

20. 05. 2007


Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623

1 hradební ploty 2 zachovat si svůj majetek

Místy konání konferencí a kongresů v České republice bývají zejména univerzitní města. Leč v Táboře letoškem každoroční univerzitní konference o cestovním ruchu možná skončily. Nějaký vysoce postavený činitel rozhodl univerzitní objekt odprodat, že prý Jihočeská univerzita do mého rodného města nepatří. No ale při troše snahy by i Tábor na sebe něco pokojně převésti mohl a na místo Jihočeské by na táborskou ostrožinu mohla nastoupit nějaká jiná univerzita. Mé rodné město je totiž centrem rozlehlé spádové oblasti. Nad forbínou jeviště táborského Divadla Oskara Nedbala mne odmalička fascinoval štukem vyvedený nápis: „Tábor sobě“.
 

Jaromír Kainc,
nakladatel Všudybylu

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2019
03/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new
Restaurace Novoměstský pivovar