Lázeňský areál Sanatorií Klimkovice se nachází v krásné přírodní scenérii v lesnaté krajině na úpatí Nízkého Jeseníku s výhledem na panorama Beskyd. Je vyhledáván především pro léčebné koupele v jodobromové vodě, tzv. „solance“, která má na lidský organismus unikátní širokospektrálně pozitivní účinky. Napomáhá při léčbě pohybového ústrojí, nemocí neurologických i gynekologických a příznivě působí na cévní systém. V Sanatoriích Klimkovice léčí pohybové ústrojí, neurologická, gynekologická a cévní onemocnění. Dosahují zde vynikajících výsledků při rehabilitační léčbě po totálních endoprotézách. Sanatoria Klimkovice poskytují i škálu pobytů, které pomáhají ulevit při fyzických a psychických potížích a načerpat životní energii. Nabízejí nejen komplexní léčbu, plně hrazenou zdravotní pojišťovnou, a léčbu příspěvkovou, kde pojišťovna hradí klientům léčení, ale také pobyty, které si pacienti hradí sami. Hosté si mohou vybrat z několika víkendových a týdenních programů. Pokud mají zájem o intenzivní léčbu, mohou využít samoplátecké léčebné pobyty, při kterých jim lékař „ušije“ procedury přímo na tělo. Načerpat síly lze také ve Vital centru. Zaměstnanci firem a manažeři tu mohou vyzkoušet některý z firemních programů.

Vychýlit patologickou rovnováhu a nastavit autoregulační mechanismy

Rozhovor s generálním ředitelem Sanatorií Klimkovice MUDr. Zdeňkem Machálkem jsem zahájil připomenutím, že Sanatoria Klimkovice vznikla relativně nedávno, když se hledal obdobný přírodní léčebný zdroj – jodobromová solanka, jenž by nahradil důlní činností ohrožený přírodní léčebný zdroj v Karviné–Darkově.
Celé Ostravsko je na třetihorním moři. Projektový záměr se dělal ještě za předchozího režimu a těsně po roce 1989 padlo rozhodnutí, že tyto léčebné lázně postaví Česká pojišťovna, v jejímž majetku jsou a která je dodnes provozuje. Naše indikace jsou zaměřeny na choroby nervové a pohybové. Díky vlastnostem jodobromové vody zde léčíme i onemocnění gynekologická. Lázně mají kapacitu kolem pěti set lůžek. Tvoří je bezbariérový komplex objektů a venkovních ploch. Dospělí i dětští pacienti, které k nám nezřídka přivezou sanitou, mají k dispozici vše pod jednou střechou. Léčení, stravování, ubytování, kulturu, poštu, služby, drobné obchůdky atd. Pracuje zde vysoce erudovaný kolektiv lidí. A protože musíme usilovat o využití veškeré volné kapacity, nabízíme i dílčí procedury příchozím. Abychom však z léčebných lázní nedělali wellness hotel, poskytujeme tyto služby ryze ambulantně nebo o víkendech.

Pane doktore, zmínil jste wellness. Wellness a léčebné lázeňství jsou ve značné inkluzi. Spousta procedur léčebného lázeňství se totiž uplatňuje ve wellness.
Pokud hovoříme o jednotlivých procedurách či podnětech na organizmus, tak tam velké odlišnosti být nemusí. Wellness je víceméně životní styl, kdy klient přijede na jeden, dva, tři dny na léčebné a rehabilitační procedury. Léčebné lázeňství je z hlediska časových nároků o něčem diametrálně jiném. Je o medicíně. O změně autoregulačních mechanismů v lidském organismu. Té lze dosíci řadou podnětů. Aplikací přírodního léčivého zdroje. Cvičením. Režimem života. Psychoterapií atd. Vždy to ale vyžaduje hodně času, aby tyto podněty dokázaly odstranit příčiny nemoci. Tj. eliminovat patogenní reflexy, které si organismus v průběhu nemoci vypěstoval.Vychýlit jeho patologickou rovnováhu a nastavit autoregulační mechanismy, jimiž disponoval předtím, než onemocněl. To je podstatou léčebného lázeňství.

Ve světě se čím dál více začínají projevovat tendence budovat léčebné lázeňství českého, resp. středoevropského typu. Pane doktore, došlo i u nás k nějakému posunu v přístupu k léčebnému lázeňství?
Řada zemí sice zve české odborníky a snaží se svých přírodních léčivých zdrojů využívat ke klasické lázeňské léčbě (už proto, že ve střední Evropě je Česko jednou z posledních zemí, v níž funguje klasické léčebné lázeňství), jenže, jak se říká, doma není nikdo prorokem, a tak mohu konstatovat, že u nás k žádnému posunu nedošlo. Ovšem nevíme, co udělají připravované zákony současné vlády. Náměstkovi ministra zdravotnictví pro zdravotní pojištění MUDr. Pavlu Hroboňovi jsme za Svaz léčebných lázní České republiky a za Společnost rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS JEP, kam balneologie patří, předložili dokumenty jak sjednotit celou následnou zdravotní péči. V českém zdravotnictví je totiž přes sto tisíc lůžek, z toho víc než polovina v následné péči. Z nich šestadvacet tisíc v odborných léčebných ústavech a sedmadvacet tisíc v léčebných lázních. Péče v odborných léčebných ústavech slouží téměř stoprocentně české klientele. V léčebných lázních čeští nemocní tvoří zhruba polovinu a z nich cca 10 až 15 % si léčebnou péči hradí sami. Zbývající polovinu uživatelů léčebních lázní tvoří zahraniční hosté. Hovořím tedy o dvanácti, třinácti tisících lůžek, které slouží k léčbě českých pacientů prostřednictvím zdravotních pojišťoven hrazených z veřejných zdrojů.

O tom, že spojování léčebného lázeňství a cestovního ruchu nahrává zastáncům jeho vytlačování ze systému zdravotní péče hrazené z veřejných zdrojů, není pochyb. Už proto, že v povědomí řady obyvatel Česka přetrvává vnímání odvětví cestovního ruchu ne jako zdroje jejich možného blahobytu – vysoce rentabilní oblasti domácího a zahraničního obchodu, ale jako sféry plýtvání jejich penězi a obtěžujících turistů, díky čemuž náš stát rok co rok přichází o 40 až 50 mld. euro inkasa, jež je toto odvětví v současné době schopno generovat navíc. A co se týče českého zdravotnictví, jehož součástí je léčebné lázeňství? Určitě to nejsou léčebné lázně, v nichž turisté bezplatně na úkor domácích plátců zdravotního pojištění čerpají léčebné výkony hrazené z veřejných zdrojů. Zdá se ale, že pokud to nejsou lázně, že nikomu nevadí, že tu ve zdravotnických zařízeních po některých z nich rok co rok zůstávají velké (prý nevymahatelné) pohledávky.
České léčebné lázeňství bylo začátkem devadesátých let privatizováno a tvrdě vrženo do situace, ve které se musí ekonomicky postarat samo o sebe. Od té doby ale, bohužel, čelíme velkému tlaku ze strany některých kolegů lékařů a jejich tvrzením, že se v léčebných lázních nedělá medicína. To ale není pravda! Děláme medicínu, a špičkovou. A nejen kvůli tomu, abychom si udrželi samopláteckou klientelu. Pouze u nás nevládne „socialismus“, díky kterému nejen vámi zmiňovaní zahraniční nepojištění pacienti, ale i další subjekty směle parazitují na českém zdravotním systému. Zhruba polovina z českých léčebných lázní svou péči poskytuje často částečně nebo úplně invalidním či chronicky nemocným pacientům, kteří nemají na to, aby si léčebné úkony hradili ze svého. A to je i případ Sanatorií Klimkovice, které mají přes devadesát procent pacientů přes zdravotní pojišťovny. Totéž Darkova, Bělohradu, Kudratic, Libverdy, Bohdanče, Slatinic, Ostrožské Nové Vsi aj. To všechno jsou léčebné ústavy, které jsou stejně jako většina zbývajících zdravotnických zařízení závislé na zdravotních pojišťovnách. Vysoká úroveň medicíny v léčebných lázních a jejich hospodárnost je daná nezbytím. V léčebných lázních platí věcná pravidla, avšak nikoliv pro personální obsazení. To je diktováno požadavky zajištění provozu. Zato odborné léčebné ústavy, ty jsou vázány legislativou jakoby vycházející z principů dosažení plné zaměstnanosti předchozího režimu. Pokud to hodně zlehčím, dle zásady: „K práci se stav tak, aby se tam vešli i další.“ Nejen jejich personální kritéria jsou nadsazená, ale i prostorová a přístrojová. Využití těchto kapacit proto bývá neekonomické, což si zdravotnická zařízení, která si na svůj provoz musí vydělat, nemohou dovolit.

Pane doktore, jak to, že čím dál víc dochází k propadům obsazenosti lůžkové kapacity léčebných lázní? Stáváme se zdravějším národem?
Bohužel ne. Je to dáno dobou. Lidé si nedovolí být delší dobu práce neschopní, aby nepřišli o zaměstnání nebo aby jim v podnikání „neujel vlak“. Proto svůj zdravotní stav buď neřeší, a nebo pouze jeho průvodní projevy. U léčby dětí s tím částečně „zamíchaly“ regulační poplatky. Sanatoria Klimkovice mají neurologickou klientelu, jejíž součástí bývají hodně postižené děti. Zpravidla z neúplných rodin, kdy matka zůstala na všechno sama, je sociálně slabá a poplatek dvakrát šedesát korun denně, které za pobyt v léčebných lázních za sebe a dítě zaplatí (byť je to zhruba tolik, kolik projí doma), ji odrazuje. Takže i to sehrálo svoji roli. A než se to usadí, bude to trvat možná i rok.

Pokud lékaři pacienty vysílají na následnou péči, panují ve vysílání nestejné podmínky. U vyslání do léčebných lázní musí lékař za 10 Kč koupit „Návrh“, pracně jej vyplnit, poslat reviznímu lékaři, který jej schválí, nebo taky ne, a pak teprve se jeho pacient může jet léčit. Kdežto u odborného léčebného ústavu nedisponujícího přírodním léčivým zdrojem? Tam lékař pacienta může vyslat ihned. Bez jakýchkoliv regulací a indikací. Stačí mu zvednout telefon a napsat výměnný list K6.
Toto je systém léčebnému lázeňství opravdu nepřátelský. Svaz léčebných lázní České republiky se Společností rehabilitační a fyzikální medicíny ČLS JEP chce proto tyto podmínky sjednotit. Připravili jsme návrhy norem. Osobně jsem je předal panu náměstku Hroboňovi, avšak už přes půl roku na Ministerstvu zdravotnictví ČR panuje jakési informační embargo, takže se nedovídáme vůbec nic. Pouze to, že se něco připravuje a že to někdo připravuje. Když se ptáme, kdo to připravuje, jací experti, tak odborníci, jejichž jména ministerští úředníci vyslovují, o ničem nevědí. Takže kdo to připravuje? Z toho, co z ministerstva prosakuje ohledně připravovaného zákona o zdravotnických službách, jež má být nosný, máme smíšené pocity. Jenže poukazovat není na co. Jakousi z verzí věcného návrhu tohoto zákona jsme naposledy viděli před tři čtvrtě rokem, ale pak se po návrhu slehla zem. Takže nevíme (údajně) nikdo nic. A když si uvědomíte, že je to rozhodování o čtvrtině lůžkové kapacity následné léčebné péče v České republice, lze se jen podivovat.

• www.sanatoria-klimkovice.cz