Někudy jich celá hromada stála, všickni třebas mluvili, každý
své, a žádný žádného neposlouchal, ačkoli i trhali jedni druhými,
vyslechnutí chtíce, však ho nebylo, spíše rvanice a pranice. I řekl sem:
„Ale pro Bůh, což pak toto v Babyloně jsme? tutoť každý svou píseň
hude: můž-liž větší směsice býti?“
Jan Amos Komenský Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623
Všickni třebas mluvili, každý své, a žádný žádného neposlouchal
31. 01. 2012
Třebas
všichni mluvili, že peníze dělají peníze (a o ty jde v tržním
hospodářství až na prvním místě), nikdo nikoho neposlouchal. Mocipáni
méně civilizovaných zemí peníze vybrané na daních, popř.
z privatizací, dotace nebo humanitární pomoc bez skrupulí rozkrádají.
Vlády civilizovanějších zemí preferují zadlužování státu, přičemž
ručiteli za půjčky na chod státu a dluhovou službu nabírané kvůli jejich
manažerské neschopnosti a chamtivosti jsou obyvatelé jimi řízené země.
A pak státy, kde velké objemy peněz vybraných formou daní získávají
díky obrovským objemům tržeb. Kde nejen po krizi dělají vše pro to, aby
disponovaly co největší kupní silou. Ale nakolik je nasloucháno těm, kdo
vidí jednu z cest z hospodářské recese v udržení kupní síly
v Česku? Komu prospívá, že byrokratické překážky jak z dob železné
opony vytváří podmínky pro kupčení s pořadníky na víza a stát rok co
rok přichází o miliardy dolarů, protože turisté z Číny, Indie,
Společenství nezávislých států, Vietnamu atd. je raději jezdí utrácet
do vstřícnějších zemí Evropské unie? Komu pak další snižování kupní
síly spjaté se zvyšováním daní, dopadající hlavně na ty, kteří
nemají sídla nebo mateřské firmy mimo Česko či privilegia daňových
prázdnin?
Jaromír Kainc
nakladatel