Věřím tomu, s čím mám dobrou zkušenost

Danubian Vintage Vines dováží tradiční delikatesy a víno převážně z Maďarska s důrazem na kvalitu a organickou čistotu. Její ředitel Petr Lapšanský 6. listopadu 2015 hovořil o budoucnosti evropského trhu s potravinami a o tom, jak jeho obchodní politika oslovuje klienty.
Pane Lapšanský, jste euroskeptik a i v osobní spotřebě preferujete lokální komodity a služby.
Dnes už snad ani nejde o skepsi k politice Evropské unie téměř v jakékoli oblasti její činnosti. Jde spíš o zdravý selský rozum, který by měl každého dovést k závěru, že vnitřní i zahraniční unijní politika je v kómatu uměle udržovaném investičními skupinami přes Evropskou centrální banku. Důvody, stejně jako příčiny a důsledky tohoto politováníhodného stavu zde není namístě rozvádět. Jednoduše, věřím tomu, s čím mám dobrou zkušenost, na co sám mohu dosáhnout a příznivě podporovat. Mnohým se může zdát takové stanovisko primitivní, ale jsem přesvědčen, že je v něm velká vnitřní síla a rovnováha.

Jak se váš postoj promítá do podnikání?
Snažím se klientům nabízet z okolních zemí převážně ty komodity, které mají jedinečný charakter, nenapodobitelný v podmínkách českého zemědělství. Namísto marketingového příběhu jim nabídnu, aby mě doprovodili na obchodní cestě, seznámili se s mými dodavateli, produkty jejich práce a prožili si svůj vlastní příběh, který je jedinečný, a tedy opravdový. Nechápu, jak někdo může glosovat o ekologii a udržitelném rozvoji, když prodává nebo pije vodu v plastové lahvi převezenou z jednoho konce kontinentu na druhý.

Jaké jsou reakce na takovou formu obchodní nabídky?
Přirozeně s kvitancí. Jedinou, často dlouhodobou překážkou proveditelnosti takové cesty za vínem a delikatesami je nedostatek času. Ale to je další přidaná hodnota, kterou umím zákazníkovi nabídnout. Musí si udělat čas sám na sebe v rozsahu několika dní a své smysly soustředit na to, co si vkládá do svých útrob. I když si klient z takového obchodu neodnese nic jiného než odpočinek posilněný dobrým jídlem a pitím, považuji takový obchodní případ za úspěšný.

Základní teze o podnikání říká, že jeho účelem je tvorba zisku.
Myslím to naprosto vážně. Jiná teze zase praví, že žádný obchod je také obchod. Kdo si myslí, že je to jen prázdná fráze, neměl by podnikat. Notabene, většina těch, kteří se po společné obchodní cestě za mými dodavateli zhostí úkolu nakoupit pro rodinu dobré jídlo na víkend, mi volá ještě od regálu v supermarketu. Takové jednání se potom replikuje i do jejich firem, restaurací a vinoték.

Domníváte se, že obchodní řetězce kvalitní produkty nenabízejí? Jsou i butiky s pestrou nabídkou dobrot a již několik let farmářské trhy.
Odpovím také otázkami. Kdy jste si naposledy opravdu pochutnal na rajčeti, paprice, vejci nebo kuřeti? A proč se z domácího králíka, holuba nebo kohouta stala rarita? Když ve vinotéce poptáváte opravdu dobré víno jako dárek, kolikrát se vám stane, že vám dají na výběr pouze mezi francouzským a italským, a navíc za nesmyslné peníze? Oproti tomu síť francouzských pekáren zde úspěšně expanduje a prodává pečivo ze zmražených polotovarů s garancí, že potravinářská chemie v nich obsažená je zaručeně francouzská. Farmářské trhy, na něž se v současnosti možná i polovina nabídky také dostane z velkoobchodů, je další smutná kapitola o slibném projektu, který si sami kupující pokazili svým liknavým spotřebitelským chováním.

Jsme to, co jíme a pijeme.
A tak ku prospěchu nejen farmaceutických koncernů zde bude dále narůstat výskyt civilizačních onemocnění způsobených špatnou životosprávou, stresem, nevyváženou výživou potencovanou modifikovanými potravinami. Další generace budou mít těmito trendy pravděpodobně více poškozené zdraví, než provedla chemizace zemědělské výroby ve druhé polovině minulého století. Chápu pozitiva šlechtění rezistentních plodin, na druhou stranu nevidím žádné racionální důvody jejich aplikace v prostředí, které se tak propadne do ještě větší potravinové nesoběstačnosti. V tomto případě pro mě vyšší zisk není smysluplný. Ten jen provází paradoxní jednání zemědělců, kteří jsou zvrácenou dotační politikou motivováni k útlumu své činnosti anebo vylévají mléko do kanalizace před vládními budovami. Pochopitelně mluvím ve zkratkách.

Kapitalizace všech disciplín lidské činnosti, výživu nevyjímaje, se zřejmě nezastaví.
Ještě před osmdesáti lety bylo celkem běžné, že jste znali svého krejčího, ševce i pekaře, který vám bez okolků vydal tucet housek a pecen chleba na sekeru, a to proto, že znal i on vás. Každé z těchto řemesel mělo svůj cech, který možná ručil lépe za kvalitu své výroby a služeb než zákon o ochraně spotřebitele nebo jakákoli norma ISO. Okolo sebe vnímám komunitní pokusy o podobnou diverzifikaci zboží a služeb, která je prozatím rozháraná jak v jeho proklamované kvalitě, tak cenové tvorbě, narážející přitom na legislativní imperativy. Přesto jsem optimista, protože vidím, že už dnes má běžný spotřebitel na výběr mezi dálnicí k úpadku a prozatím nezpevněnou cestou ke skutečně trvale udržitelnému rozvoji hospodářství. Zde je důležité vzdělání majority společnosti, která by měla co nejdříve poznat, že emisní poukázky či aféry nebo u nás až hysterické ponižování kvality polských potravin spíše odvádí pozornost jednotlivce od úsilí pečovat co nejlépe o vlastní kvalitu života.

• www.vinazmadarska.cz