Velké naděje a kruté pravdy diktují budoucnost

Společnost Shell je v České republice známá široké veřejnosti především prostřednictvím široké sítě čerpacích stanic, prodeje olejů a plnění letadel leteckým palivem na českých letištích. To je ovšem jen zlomek činnosti, kterou se společnost globálně zabývá. Velmi intenzivně se angažuje do debaty o rostoucí poptávce po energii, o způsobech jejího uspokojení a hrozbě globálního oteplování. Podniká řadu kroků, které mají zabezpečit dostatek energie v souladu s trvale udržitelným rozvojem celé planety. O této a další problematice jsme si popovídali s Pavlem ŠENYCHEM, generálním ředitelem Shell Czech Republic a.s..

Pane generální řediteli, jak hodnotíte současné postavení společnosti Shell na českém trhu?
Podívám-li se na uplynulý kalendářní rok, pak mi nezbývá nic jiného než vystavit velmi pěkné vysvědčení. Všechny oblasti našeho podnikání zaznamenaly pozitivní výsledky.

Stojí za úspěchem zejména čerpací stanice?
Nejenom. Vedle 177 čerpacích stanic, které provozujeme po celé České republice, je to také prodej a distribuce automobilových a průmyslových olejů, bitumenů, leteckého paliva, zpracování ropy, velkoobchodní činnost a provoz systému palivových karet euroShell.

Shell je především globálním hráčem světového petrolejářského průmyslu. Jak se to projevuje v České republice?
Je to především možnost využívat zkušeností z technologického vývoje, obchodu a marketingu, které se promítají do našeho podnikání. Například využívat technologie odzkoušené ve světě Formule 1 nám dává nezanedbatelnou tržní výhodu ve velice konkurenčním prostředí. Český trh rozhodně nepatří k těm, na kterých by bylo snadné se prosadit. O to víc si vážím současných výsledků společnosti.

Shell se snaží promlouvat do současné i budoucí energetické potřeby světa a svými projekty pro ni hledat řešení. Co v tomto smyslu děláte v České republice?
Hledáme platformy a možnosti, jak se zapojit do veřejné diskuse na toto téma. Otázky současné i budoucí energetické politiky považujeme za klíčové pro celou společnost, a budeme proto vyhledávat možnosti, jak do místní debaty vnést pohledy a zkušenosti velké nadnárodní společnosti.

Jak se tedy Shell dívá na budoucnost využívání energie?
Pokud jde o budoucnost energie, jsme přesvědčeni, že musíme být především realisté.
Navzdory obecným představám není obnovitelná energie spásou, která brzy vyřeší všechny naše problémy. V následujících desetiletích se stane něco úplně jiného. Celosvětový přístup k energiím ovlivní tři základní skutečnosti.

Jaké skutečnosti máte na mysli?
Všichni víme, že celosvětová poptávka po energii roste, ale ještě nám není zřejmé, jak rychle. První krutou pravdou je, že poptávka akceleruje. Spotřeba energie v roce 2050 může být proti dnešku dvojnásobná, nebo dokonce ještě vyšší. Hlavními příčinami jsou nárůst populace – ze šesti na více než devět miliard lidí – a vyšší úroveň prosperity. Čína a Indie vstupují do nové, z hlediska čerpání energie mnohem intenzivnější fáze svého vývoje. Lidé si kupují první televizi či automobil nebo poprvé nastupují do letadla, a začínají tak spotřebovávat mnohem více elektřiny a pohonných hmot. A navíc většina lidí v Číně a Indii ještě nikdy nenastoupila do letadla! Tempo změny je překvapivé. Minulý rok Čína zvětšila svou kapacitu elektřiny zhruba o ekvivalent celkového výkonu elektráren Velké Británie.
Druhá krutá pravda je, že rostoucí míra dodávek snadno těžitelné ropy a zemního plynu bude nadále držet krok s narůstající poptávkou. A zrovna když poptávka po energii narůstá, mnoho tradičních ropných oblastí upadá. Problémem ovšem nejsou zdroje jako takové. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) obecně předpokládá, že k dispozici by mohlo být zhruba 20 bilionů BOE (barelů ekvivalentu ropy) zemního plynu a ropy. To zahrnuje jak konvenční, tak nekonvenční zdroje, jako třeba ropnou břidlici a písky. Teoreticky je to objem energie, který při současné míře spotřeby vystačí asi na 400 let. Prakticky ovšem může být současnou technologií získána méně než polovina. Svět nyní produkuje denně 135 milionů BOE ropy a zemního plynu. Toto číslo můžeme stále zvyšovat novými technologiemi, ale pouze pozvolna a jistě ne natrvalo.
No a třetí krutou pravdou je, že budeme-li spalovat více uhlí, zvýšíme emise CO2 – možná až na úroveň, kterou považujeme za nepřijatelnou. IEA soudí, že spalování uhlí by mohlo v příštích 20 letech vzrůst až o 60 %. Hlavní důvod, proč se státy obracejí k uhlí, je energetická bezpečnost. Čína a Indie budou pokračovat v těžbě svých domácích uhelných zásob, aby byly méně závislé na importu ropy a plynu. Stejně budou postupovat Spojené státy, které již nyní vytvářejí více než polovinu své elektřiny z uhlí. Avšak spalováním uhlí v elektrárnách vytvoříme dvakrát více CO2 než při využití zemního plynu. Zplynování uhlí namísto jeho spálení redukuje emise, ale stále to nestačí k vyřešení tohoto problému.

Jakou roli tedy hrají obnovitelné zdroje jako například větrná a solární energie?
Předpokládáme, že do poloviny století by podíl obnovitelných zdrojů na globální energii mohl narůst ze svého současného velmi nízkého základu okolo 1 % asi na 30 %. Například počet větrných turbín může stoupnout z dnešních asi 30 000 na jeden milion a jejich výkonnost bude ve srovnání s těmi současnými výrazně vyšší. Musíme ovšem předpokládat, že hon za převratnými technologickými objevy, které zlevní obnovitelné zdroje, bude úspěšný.

Znamená to podle Vás, že fosilní energie bude nadále převládat?
Shell vychází z faktu, že fosilní energie bude nadále tvořit přibližně 70 %. Takové zjištění se přitom neshoduje s tím, čemu podle průzkumů veřejného mínění věří většina Evropanů i Američanů. Totiž že obnovitelná energie nahradí většinu té fosilní do roku 2050. Realita zní jasně: prostě se to nestane.

S pokračováním využívání fosilních paliv úzce souvisí velmi diskutované globální oteplování…
Jednoznačně. V této souvislosti budou snahy bojovat s globálním oteplováním zcela marné, pokud se nesoustředíme na energetickou účinnost. Musíme si uvědomit, že více než polovina energie, kterou denně vytvoříme, je vyplýtvána. V průměrném automobilu využijeme asi 20 % benzínu na pohon auta vpřed, zbytek se ztratí ve formě tepla. Letadlo během vzletu využije pouhých 8 % energie paliva. Pouze 35 % uhlí spáleného v elektrárně se přemění v elektřinu a zbytek se opět vytratí jako přebytečné teplo. Jaký má smysl vyrábět stále více energie, pokud pokračujeme v jejím masovém plýtvání? Namísto toho se musíme snažit dosáhnout do poloviny století dvakrát větší účinnosti využívání energie. Je to reálné, pokud nebude chybět vůle.

Jakým způsobem bychom měli bojovat se snižováním emisí oxidu uhličitého?
V našem boji proti skleníkovým emisím je odstranění CO2 z fosilních paliv, obzvláště uhlí, rozhodující. Je to ohromná výzva: Aby byly skleníkové plyny udrženy v atmosféře na úrovni zaručeně nižší než 550 prachových částic na metr krychlový (což je nejvyšší mez, na níž bychom kdy podle vědců měli být), pracuje Shell s modely, které předpokládají, že zachycování a ukládání uhlíku bude do roku 2050 instalováno v 90 % všech uhelných a plynových elektráren ve vyspělých zemích a v 50 % elektráren nečlenských zemí OECD. Času je ovšem málo: Bude trvat desetiletí, než otestujeme technologii ve zkušebních projektech a posuneme se k projektům ve větším měřítku.

Jakou roli má v těchto snahách hrát stát?
K efektivnímu řešení problémů spojených s emisemi oxidu uhličitého jsou zapotřebí systematické změny. Společnost potřebuje stále více energie, ale stejně tak potřebuje nalézt nové, lepší cesty ke snižování dopadů její výroby a spotřeby na životní prostředí. Mají-li spotřebitelé a podniky skutečně přijmout nová řešení, musí v tomto procesu hrát důležitou roli vlády.
Mají-li tržní principy skutečně fungovat, je zapotřebí (paradoxně) více regulace. Vlády musí rychle definovat pravidla, která by podporovala snižování emisí oxidu uhličitého. Tato regulační opatření musí podněcovat jak investice do nových technologií, tak snižování energetické spotřeby. Stanovíme-li nyní standardy, které mají vstoupit v platnost, řekněme, za deset let, skutečně to může v některých případech urychlit vývoj nových technologií.
Nově navrhovaná energetická politika Evropské unie předkládá řadu vítaných myšlenek a definuje ambiciózní cíle pro snížení emisí v relativně krátkém časovém období. Z dosavadní zkušenosti ale víme, že agresivní plány nemají moc smysl, pokud vlády členských států EU nevytvoří pobídky a pravidla pro jejich naplnění. Regulace musí podporovat snahu společnosti najít řešení otázky CO2 a ekologičtější fosilní paliva.

Pomůže intenzivnější využívání biopaliv významně v boji s emisemi?
Biopaliva vyráběná z rostlin a organického odpadu také vykazují potenciál pro snižování zplodin z dopravy. V současnosti se však většinou vyrábějí z potravinářských rostlin, jako kukuřice nebo cukrová třtina, k jejichž pěstování je zapotřebí hodně energie. Tato biopaliva sice mohou emise snížit, ale biopaliva druhé generace, vyráběná z nepotravinových rostlin, by mohla poskytnout ještě lepší výsledky. Shell zkoumá biopaliva druhé, a dokonce i třetí generace, u kterých je možné dostat více litrů paliva z daleko méně rostlinného materiálu. Jsme přesvědčeni, že zákony na podporu biopaliv by měly oceňovat ty technologie, které nabízejí největší snížení emisí CO2 a zároveň snižují náklady.

Je zřejmé, že společnosti jako Shell musí hrát v celkovém boji s emisemi CO2 významnou roli…
Společnosti jako Shell musí zcela jistě hrát v procesu snižování emisí CO2 důležitou roli. Opatření, která jsme my sami přijali ke zvýšení energetické efektivity, nám již umožnila dosáhnout snížení misí CO2 až o 1 milion tun ročně. Již dnes jsme jedním z největších distributorů biopaliv na světě. Od roku 2000 jsme investovali přes miliardu dolarů do alternativních zdrojů energie včetně větrných, solárních a vodních zařízení. Naším cílem je postupně jednu z těchto technologií intenzivně komerčně využívat.
Globální klimatické změny ovšem může stěží ovlivnit jedna společnost nebo jedno průmyslové odvětví. Vlády musí poskytnout solidní regulační rámec, který firmám umožní lépe „bojovat s CO2“. Pokud vlády nebudou schopny plnit svou roli v řešení této otázky, nemohou zákonodárci a celá společnost čekat, že problémy za ně vyřeší firmy samy.

Stojí před námi tedy výzva zachování čisté energie pro budoucí generace?
Světový energetický systém vstupuje do bouřlivé fáze a jediná otázka zní: jak bouřlivé? Spolupracující svět bude reagovat mnohem efektivněji než svět rozdělený. Za předpokladu, že vlády budou vytvářet správné zákony a podněty, nikoliv bariéry, dokáže globální trh usměrňovat peníze a vědeckotechnickou inteligenci k nejlepším řešením. Alternativou je selhání globálního trhu, a na to by doplatily budoucí generace.

S Ing. Pavlem Šenychem hovořil Ing. Petr Šindler.

• www.shell.cz