Menu

Ve znamení Kozoroha 1

31. 10. 2004

Mapa z dob prezidenta Tita
Začátkem července jsem se ocitl nejen bez dětí, ježto odjely na tábor, ale i bez pasu. Zjištění, že z Rumunska nic nebude, přišlo nečekaně. Začal jsem se prohrabávat v mapách a uvažovat, do kterých velehor na občanku. Objevil jsem jugoslávskou mapu Julských Alp z roku 1984 a rozhodl se pro čundr do Itálie.

Nejtěžší úsek za sebou
Pondělí 5.7. Poté, co jsem usedl v kupé Eurocity 71/105 Antonín Dvořák, jsem prohlásil: „Tak a nejtěžší úsek cesty mám za sebou.“ Přestup ve Vídni proběhl bez problémů.
Úterý 6.7. V 04.44 mne včetně kosmického báglu vyskladňují v Tarvisio Boscoverde. Odcházím do lesa, protože pokladna, kde si chci koupit zpáteční lůžko, má otevřeno až od 9 hodin. Definitivně se probouzím až v 9 hodin. Snídám půl kila slovenského ovčího pareného sýra, perník a vodu a domlouvám se s mapou z dob prezidenta Tita. Jdu někam.

Ještěže v Ústí nad Labem
Je poledne a já stále zmaten. Mezi tím, kde jsem, a nádražím, kam jsem přijel, by měla být podle Titovy mapy řeka. Není. Poledne mne zastihlo v jedné z vesnic u pramene se stolem a lavicemi. Při krájení loveckého salámu jsem se firemním nožem Delta Energy Systém, darem od Jirky Koutenského (prý abych furt nevychvaloval kvalitu ostří firemních nožů Shell), lehce dotkl bříška levého palce, v němž jsem salám držel. Krve jak z vola. Ještěže v Ústí nad Labem umí vyrábět tak báječnou leukoplast…

Pokud jsem tam, kde se domnívám
Kráčím kamsi lesem proti potoku směrem k modravým, ukrutně rozeklaným a špičatým štítům. Zatábořil jsem po 17. hodině. Stále nechápu, kde jsem. A pokud jsem tam, kde se domnívám, pak jak to, že jsem nepřekročil řeku Slizzu? Stan jsem postavil přímo na cestě. Sice mne lákalo postavit jej v téměř suchém korytě horské bystřiny, ale kdyby přišla průtrž mračen? Vařím fazole. Je to tady paráda. Stan je plný mého nového drahého báglu. Vmáčknul jsem se k němu. Večer klesla oblaka a vyplnila skalní amfiteátr, v němž tábořím.

Na italsko-slovinskou hranici
Středa 7.7. Definitivně jsem se rozhodl probudit, ačkoliv je venku ještě tma. Nebyla. Jen mlha, že by se dala krájet a na hodinkách 9.30. Uvařil jsem svůj první italský poridge a marně po celém stanu hledal lžíci. Ležela u praménku, u něhož jsem včera myl nádobé od blevajzů (proto na konci to „bé“). V 10 hodin jsem po snídani. Mraky zvolna stoupají. Kolem 11.30 se začíná jasnit. Otřel jsem stan ručníkem a začal balit. Pokračoval jsem do kopce po červené značce 511. Zprvu lesem, pak suťoviskem a pak zase lesem až téměř na italsko-slovinskou hranici. V nejhořejší partii jsem nabral vodu do všech tří flašek a ztěžkl 4,5 kg. Ale ta nádherná panoramata! Na dělicím hřebeni mezi údolím, kterým jsem stoupal a údolím, kterým (jak jsem později zjistil) protékala Slizza, stavím stan. Suším věci, vařím večeři a kochám se. Je čím. Stan jsem ukotvil i za střešní provázky. Občas to fouklo, jako kdyby mělo přijít čóro móro. Ležím ve stanu a čekám na západ slunce.







www.italiantourism.com

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2019
03/2019 číst aktuální číslo
Restaurace Novoměstský pivovar
Czech specials new