Menu

Ve stopách Amundsena

12. 07. 2016

Norsko je zdravá země
Loni jsme Norsko „ochutnali“ díky týlovému zabezpečení Novasolu a pelhřimovského pivovaru Poutník v horském městečku Tyinkrysset (viz www.e-Vsudybyl.cz, články „Norsko 1“, „Norsko 2“ a „Norsko 3“). Letos díky Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a programu Erasmus+ mám možnost studovat jeden semestr v norském Kristiansandu obor Friluftsliv – norské pojetí výchovy, vzdělávání a pobytu v přírodě. V Norsku jsem čtvrtým měsícem a stýská se mi čím dál tím méně. Norsko je zdravá země. Zdravá je i krásná příroda, školství, zdravotnictví, politika, lidé a společnost. Koncem dubna tátovi přestalo stačit sledování obrázků norské přírody, které jsem mu do Česka posílal, a přijel si ji vychutnat osobně. Samozřejmě nezapomněl přivézt některé z českých pokladů, které tu postrádám – pivo, chleba Šumavu, Kofolu a některé masné produkty.

Odder?ya
Pondělí 25. 4. 2016 Jedna z věcí, která mi tu učarovala, je skalní lezení. Bylo by tudíž hříchem nevzít tátu na jednu ze skal.
12:12 Slunečné počasí. Sedíme pod stěnou na ostrově Odder?ya (bývalá morová karanténa posetá vojenskými bunkry) a jíme kuskus. Máme za sebou lezení obtížnosti 4. Táta pořád opakuje, že je „na to starej“. Nicméně nás čeká ještě jedno. Poté, co jsme zvládli i cestu obtížnosti 4+, mě táta upozornil, že mi tu rozhodně nenechá všechno lezecké vybavení. Vypadá to, že zas tak „starej“ není.
18:24 Balíme na zimní přejezd části náhorní plošiny Hardangervidda.

Hardangervidda
Úterý 26. 4. 06:00 Máme v plánu dojít na lyžích k turistické chatě DNT Hellevasbu v jihovýchodním cípu Hardangerviddy, strávit tam dvě noci a pak zpět. Dohromady přes padesát kilometrů. Hardangervidda je největší náhorní plošinou severní Evropy. Průměrná výška se pohybuje okolo 1 200 m n. m. K této oblasti se pojí zajímavé příběhy. Zmíním dva.
Ve svých čtyřiadvaceti letech se Roald Amundsen a jeho bratr Leon rozhodli pro její zimní přejezd. Místní obyvatelé je měli za blázny. Třetí noc byla Roaldovi taková zima, že se i se spacím pytlem zahrabal do sněhu, aby se chránil před větrem. Sníh, který svým tělesným teplem kolem sebe natavil, vytvořil ledový sarkofág a doslova ho uvěznil. Nebýt Leona, pravděpodobně by jižního pólu nikdy nedosáhl. Během dalšího putování se jim výrazně zhoršilo počasí a jen náhodné setkání s místním obyvatelem je zachránilo od umrznutí.
Další událost se váže ke druhé světové válce. Na východním okraji Hardangerviddy v té době stála německá továrna na těžkou vodu – Vemork. Šestičlenná norská odbojová skupina měla za úkol vyhodit ji do povětří. Byla vycvičena v Británii a vysazena pomocí padáků asi padesát kilometrů od továrny. Přístup do ní byl pouze po střeženém provazovém mostě přes hlubokou rokli. Skupině se rokli podařilo přelézt a úspěšně odpálili nálože. Terén jim poskytl úkryt. Avšak jeden z Norů, Klaus Hedberg, byl odhalen. Útěk po válce popsal: „Pronásledovatelé postupně odpadávali. Jen jeden se mě stále držel. Cítil jsem, že mám lepší kondici, a tak jsem neustále jel do kopce, až nebylo kam, a musel jsem klesat. Bohužel, Němci lyže klouzaly líp a večerním šerem mě pomalu dojížděl. Vykřikl: „Hände hoch!“ Vystřelil – a minul. Naštěstí se setmělo úplně a mně se podařilo zmizet.“

Perfektní místo
13:11 Máme za sebou první kilometr a tři sta výškových metrů. Zatímco já kopec musel traverzovat, táta se svou desetiletími osvědčenou „mázou“ – zelený vosk / červený vosk – jde direttissimou. Máme před sebou (podle táty velmi zvlněné) pláně Hardangerviddy. Naše lyže směřují přes zamrzlé jezero Store Venaretj?nn.
16:57 Po pěti hodinách stojíme uprostřed jezera Simletindvatnet, svačíme tyčinky Margot a těšíme se do spacáků.
20:48 Stan stavíme v mělkém záhrabu, ohraničeném malými útesy ze tří stran, perfektní místo. Východní strana je otevřená. Krásný výhled přes údolí. Benzínovým vařičem tavíme sníh. Vaříme hovězí vývar a bramborovou kaši s cibulí a špekem.

K ránu –24 °C
Úterý 27. 4. 12:01 Norsko je zemí, kde můžete nechat stát stan týden i déle a nikdo vám nic nevezme. Udělali jsme si okružní výlet. Ticho. Slunce pálí. Kolkolem nesmírná Hardangervidda. Za celý den jsme potkali jen dva lyžaře.
15:23 Jsme zpět ve stanu.
19:42 Vaření je v plném proudu. Opět bujón a jako hlavní chod šunkofleky. Po večeři jdeme spát. Zítra nás čeká 25 kilometrů na lyžích a 300 kilometrů autem do Kristiansandu.
Středa 28. 4. 06:49 Dojídáme porridge. Balíme a vyrážíme zpět se zastávkou u Hellevasbu.
08:38 Paní provádějící údržbu chaty se nás ptá, jakou jsme měli ve stanu noc, že k ránu prý bylo –24 °C. Už chápu, proč byl vařič tak neochotný ohřát vodu. Co mě zaujalo, byla starostlivost lidí, které jsme tu potkali. Nejen tato paní, ale prakticky každý, na koho jsme cestou narazili, nejenže mile pozdravil, ale pokaždé se i zeptal, jestli je vše pořádku. Zjevně tu lidem na ostatních stále záleží.
12:45 Máme za sebou poslední velké stoupání a půlku malé šišky salámu Křemešník. I přes veškerou přírodní krásu se těšíme zpět k autu. Počasí se od rána, kdy bylo krásně, zhoršilo a nyní je velmi špatná viditelnost.
14:47 Jsme v Haukeliseter fjellstue. Poslední dva kopce bílou tmou po ledové krustě scházíme bez lyží. Tomuto rozhodnutí předcházelo několik pádů a zprohýbání lyžařských holí.
Martin Kainc


Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2019
02/2019 číst aktuální číslo
Restaurace Novoměstský pivovar
travelcon
Czech specials new