Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s.
v České republice působí dvanáct let. Na scéně exportních i tuzemských obchodních aktivit je všeobecně uznávaným velkým hráčem. Nabízí pojištění komerčních rizik platební nevůle a platební neschopnosti, krátkodobých dodavatelských úvěrů (tzv. pojištění pohledávek), pojištění záruk a ve své dceřiné společnosti Euler Hermes Čescob Service, s.r.o. inkaso pohledávek. Prostřednictvím svého akcionáře Euler Hermes Kreditversicherungs-AG je součástí nadnárodního uskupení – největší pojišťovací skupiny ve své kategorii – Euler Hermes S.A, která pokrývá 35,75 % světového trhu úvěrového pojištění a je členem skupiny Allianz. Její ratingové ohodnocení Standard & Poor’s je AA-.

Tato země potřebuje vzory

Ing. Júlia Kudlu, předsedu představenstva a generálního ředitele Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. jsem coby partnera Exportního klubu Ligy pro cestovní ruch požádal o rozhovor.
Pane předsedo, před tím, než vás Euler Hermes Kreditversicherungs-AG angažoval v České republice, jste působil v různých oblastech. Mj. jste byl jedním z těch, kdo zakládal naše diplomatické vztahy s Jihoafrickou republikou. Jak jsme tam byli začátkem devadesátých let minulého století vnímáni?
Zažil jsem tam ještě apartheid, kdy lidé nemohli nikam cestovat. Kdy každý člověk z Evropy byl pro ně exotický. V té době jsem pochopil, že bez vzájemného navštěvování se a poznávání se nedá v mezinárodním obchodě příliš uspět. Tj. důkladně poznat a pochopit mentalitu zahraničního partnera. Můžete přečíst spoustu bedekrů, podívat se na filmy či obrázky, ale pokud do dané země nezajedete a nevstřebáte místního ducha, jdete do velkého rizika, že se vám váš byznys zhatí.

Zahraniční obchod bývá velice citlivý na pověst země, která chce vyvážet. Je-li nějaká země podceňovaná nebo dokonce záporně vnímaná, zahraniční firmy se k obchodování s ní moc nemají.
Souhlasím. Začátkem 90. let k nám do Prahy přiletěl jeden takový partner. Byl to klasický obchodník. Čekal jsem na něj v hotelu InterContinental Praha. Portýr odnášel jeho kufr a myslel, že mu upadnou ruce. A tak se ho ptám: „Co tam vezete? Nějaké kameny nebo co?“ Zrudnul a říká: „Víte, podle toho, co jsem četl, jsem se bál, že tady nebude co jíst. Tak jsem si přivezl konzervy.“ Za několik dní, na večeři ve Zlaté Praze, mi vykládal, jak se stydí, že nás podceňoval, protože díky návštěvě Československa poznal, že jsme hospodářsky i kulturně rozvinutou zemí. Že i přes jisté chyby máme fantastické lidi a je u nás všeho dostatek.

Kvalitní image země je obrovskou devizou.
Na celosvětových setkáních naší skupiny, kde se potkávám s kolegy generálními řediteli ze zhruba osmdesáti dalších zemí, se každý jeden z nás snažíme co nejlépe prezentovat zemi, kde působíme. A protože lidé rádi slyší o krásné zemi a dobrých lidech, přispívá to k vytváření pozitivní image daných zemí. Různé agentury vydávají ratingy zemí, ale ten nejlepší pro Česko je, když od kolegů, kteří už Česko navštívili, slyším: „Hele zase bychom k vám chtěli brzy zajet.“ Na pozitivním obrazu České republiky se, už jen v zájmu exportujících firem, musí trvale pracovat. Už proto, že cizinci jsou zpravidla toho mínění, že kladně vnímaná a oblíbená země nebude produkovat špatné výrobky a služby. Stále ale málokdo o České republice ví. O světově unikátních vynálezech a atributech, kterými Češi obohatili svět. Že je např. celosvětovou špičkou v nanotechnolo­giích. Že bez českého Jáchymova by zřejmě nejznámějším platidlem dneska nebyl americký dolar. O unikátních památkách, malebných městech, přírodních krásách, gastronomii, špičkovém strojírenství, designérství, zateplovacích technologiích atd. atd. Zdejší lidé umí fantastické věci, které nejsou šablonovité, a pokud se česká improvizace nepřehání, pak i ta přispívá k pozitivnímu vnímání České republiky v zahraničí.

Každý z rezortů ( i mnohý subjekt v jejich rámci) jde, co se propagace Česka týče, svojí cestou. Díky tomu není tento stát z investic do své propagace s to vyzískat tolik, kolik by mohl. Ať co se týče mezinárodní prestiže, tak ruku v ruce s ní zahraničního inkasa.
Nechci vyzdvihovat jiné země, ale mnohé, když se do něčeho napřou, razí ucelený koncept svých prezentací, dělají jednotné masivní reklamní kampaně v celosvětových i lokálních médiích apod. Takové ty naše pokusy, že si každý dělá, co chce, tu se udělá nějaká akce, tam nekoordinovaně další, to obvykle bývá nejenže nehospodárné, ale i neefektivní. Pokud by se tyto kroky zkoordinovaly, určitě by se to pozitivně projevilo v platební bilanci České republiky.

I teď, v době finanční krize?
No samozřejmě! Jenomže ve zdejších končinách je to „ode zdi ke zdi“. Ale ono zpravidla nic není jenom černé nebo jenom bílé. A „ode zdi ke zdi“ je bohužel vidět i na současném pohledu na řešení finanční krize. Ještě před půlrokem skoro každý možnost finanční krize popíral. Teď se naopak kdekdo předhání, kdo by jí koho víc vyděsil. Ekonomická krize je ale záležitost cyklická, která potřebuje nějaké regulátory. Vystrašenost, pasivita a rezignace, a na opačné straně ať čímkoliv odůvodňovaný voluntarismus v nakládání se státními finančními rezervami, ale nejsou těmi správnými postoji. Je třeba zachovat si jistou míru serióznosti a dívat se na krizi jako na věc řešitelnou. A o to víc budovat image úspěšné, tj. oblíbené země, kam je radno cestovat, kde je příjemné pobývat, investovat a s níž je dobré dělat obchody.

Na prvním letošním setkání Exportního klubu Ligy pro cestovní ruch, kterého se Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. jako jeden z pořadatelů zúčastnila, byl za přínos pro zrovnoprávnění cestovního ruchu jako odvětví zahraničního obchodu Osobností roku 2008 vyhlášen pan Viliam Sivek. Slovenský velvyslanec Ing. Peter Brňo mu v interview pro Všudybyl blahopřál a zmínil se, že je Slovák. Vy také…
Je dobře, že se vyhlašují osobnosti. Tato země potřebuje vzory. Máme sice spousty expertů, spousty analytiků, ale opravdových osobností je na můj vkus pomálu. To, že je Viliam Sivek ze Slovenska, je pro mne potěšující. Nikdo by neměl zapomínat na zemi, odkud pochází. Když se mě ptají, kde bych si přál znovu prožít dětství, říkám: „Na rodnej Orave,“ protože tam je nejkrásněji. V Praze jsem od roku 1987. A že spousta Čechů působí na Slovensku? Např. jeden z hodně mála trumpetistů světa, který je schopen špičkově interpretovat Bachovy „Braniborské koncerty“ (se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu je nahrál na CD) Petr Lagarde z Chebu? A že řada neméně úspěšných Slováků působí v Česku? To je dobře. Je to přínosem jak pro zemi, odkud dotyčný člověk pochází, i pro jeho nový domov, protože se tím obohacuje kultura, tříbí názory a má to mnohé další synergie.

• www.eulerhermes.com