Menu

Tarcu nebo Godeanu? 4

22. 04. 2007

Hlavně nečouhat
Pátek 7. července V 06.57 se probouzím do sluncem hýřícího rána. Stan je mokrý vysokohorskou rosou. Vařím snídani, suším stan a pomalu balím. Na spěchání bude času dost. Vyrážím v 08.06. Jde se mi báječně. Kosodřevinou a pak přes travnaté stráně. V 09.48 mi došla druhá baterie ve foťáku. Měním ji za poslední a svačím. Stále po červeném pruhu a stále paráda. Pod Palatinou (2149) mne nahánějí psi. Starší urputněji, avšak z dosahu hůlek, ale mloaďoch se připletl příliš blízko a dostal přes čumák. Bylo mi ho líto. A la větrný mlýn jsem docouval k bačovi na svah. Podali jsme si ruce. Tímto aktem se pejsci uklidnili. Bača vytáhl starodávné nádherné kapesní hodinky a porovnal si čas. Vnutil jsem mu cigarety, které nechtěl, nafotil ho i oslíky a šel obědvat na Micušu (2083), kam jsem, trochu kufrujíce (díky čemuž jsem našel nádhernou podkovu i s ručně kovanými podkováky, coby svatební dar Leoši Najmanovi), dorazil ve 12.15. 13.04 od­cházím po červeném pruhu. Poté, co jsem nastoupil na náhorní pláň, začaly padat kroupy. Oblékl jsem si goretexy. Krupobití se změnilo v pršení. Nebe zčernalo. Blesky a hromy. Jako v předpeklí. Hlavně nečouhat. Zkrátka držet hubu a krok. V dálce jsem uzřel pleso. Blíž k němu by bylo přes vrcholek Godeanu, ale raději jsem sešel ze značky a vzal to spodem. Hřmí a mlátí mi to kousek nad hlavou. A další prda! Hrom a blesk současně. Co si jen počnu? Stále lije. Udělal jsem odbočku ojuknout kamennou, hlínou temovanou salaš. Byla obsazená. V 16.02 jsem dokráčel k plesu. Snad je to Scarisoara. Lacul Godeanu by totiž podle schéma páně Balatky mělo být na opačné straně hřebene. Rozhodl jsem se zůstat. V 16.40 přestalo pršet – modrá obloha. Postavil jsem stan a vařil večeři. V 18.40 jsem po jídle. Ležíce jdu spát ve 20.47, ale nemohu usnout. Ještě ve 23.48 studuji okraj mapy Retezatu a Balatkovo schéma. Kde jsem? Nevím. Ráno se uvidí.

V háji nad hranicí lesa
Sobota 8. července V noci byly hvězdy. Probouzím se do slunného rána. Potok vytékající z plesa, jeho bublání a povídání je jako léčivá hudba. Vstávám v 05.14. Obvyklý rituál bude trvat dvě hodiny. Dnes ráno jsem za 6,5 dne doprovařil 0,5 litru benzinu a musel ho doplňovat. Přenádhernému dni v přenádherné scenérii jsem zahrál na flétnu. V 07.40 vyrážím. Nahoře nad plesem nacházím značku – červený čtverec. Jdu po něm na široký travnatý hřbet, kterým i v téhle dvoutisícové výšce tekou potoky. Značek moc není, a tak vždy vyjdu na horizont a orientuji se, odkud kam vede údolí a kudy asi hřebenová trasa. Být mlha, tak jsem (ač nad hranicí lesa) v háji. V 10.00 svačím v příkré stráni. Domnívám se, že po levé ruce už mám Olanul a že se dívám na spojovací hřebínek mezi pohořími Godeanu a Tarcu. V 10.20 pokračuji dál. V 11.30 jsem na vrcholku hory, ale je-li to Olanul (1991), nevím. Je tu jen kus klacku přidržovaný kameny. Snažím se dle Balatkova schéma a toho, co vidím nebo spíš nevidím (kvůli mračnům ženoucím se přes hřeben) uhodnout, kam hřebenovka pokračuje. Ve 12.10 odcházím. Jdu úbočím. Procházím stádem ovcí. Bačovi dávám cigára. Fotím psy a ovce. Ve 14.05 docházím do sedla, jehož se dotýká tok bystřiny pramenící zpod Olanulu. Sešel jsem až k ní a spáchal celkovou hygienu. Koupačka byla báječná. Začíná se mračit, temnit a blýskat. Těsně vedle bystřiny stavím stan a zaléhám do něj. 15.00, a bouřka nikde. Je tu parádně. V 17.04 se probouzím. Před bouří nebo po bouři? Tady se mi líbí. Tady zůstanu!

Strkat odpadky do cizího bytu se nemá
V 18.30 jsem po večeři. Chci uklidit obaly od potravin. Vedle kamene jsem uviděl myší díru. Tak jsem jí zacpal. Vrátil jsem se ke stanu, abych se najedl a zjišťuji, že mám na levém ukazováčku cosi červeného. Že by paprika z debrecínského boku, co jsem krájel do těstovin? Nebo že bych se řízl při krájení? Otřel jsem si jej o trávu. Ukazováček je netknutý. Za nějakou chvíli zjišťuji, že mám na prstech levé ruky zaschlou krev. Kde jsem se poranil? Na nic nemohu přijít. Až jsem si všiml, že v bříšku levého palce, kterým jsem do „myší díry“ cpal odpadky, mám dvě dírky cca 4 mm od sebe. Zřejmě tam nebydlela myš, ale zmije. Už vím, že strkat odpadky do cizího bytu se nemá. Je 18.34. Kousnut jsem byl cca v 18.30. Jsem na sebe zvědavý, probudím-li se živý nebo mrtvý. Můj stan si oblíbili pavouci.



www.romaniatourism.cz

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2019
03/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new
Restaurace Novoměstský pivovar