Menu

Tarcu nebo Godeanu? 3

21. 03. 2007


Středa 5. července 00.30 Dva metry ode mne si povídá – hučí a šeptá Lapusnicul Mare. 01.17 nemohu spát, a tak se dezorientuji podle mapy Retezatu a schéma z brožury „Rumunské a bulharské hory“. Podle něj jde hřebenovka obloukem už od Papuši. 05.20 Definitivně vylézám ze stanu. Řeka hučí v klínu rozervaných skal, do nichž se již opírá slunéčko. 07.05 jsem po snídani, mám sbaleno a jdu brodit nazpátek. Rozhodl jsem se pro užší místo proti tábořišti. Dravý proud je podstatně agresivnější. S přibývající hloubkou mám čím dál větší potíže. Mám pocit, že se hůlkami i celou svou osobností marně vzpírám matce přírodě. Strach. Už mám mokro ve slipech. No, zatím vlhnu zvenku. Ještě pár centimetrů, a už bych to neustál. Na druhém břehu veliký vratký balvan. Jsem zpátky v řece a s natlučenou holení. Napodruhé jsem z vody venku. Oblepuji nohy a obouvám se. Modrý terč mne vede údolím, jímž se řítí, často i soutěskami, dravá Lapusnicul Mare. V 09.30 jsem na konci „drum modernizata“. Po červeném kříži jsem prošel kempem Poiana Peleagi. Kousek nad ním v 10.00 svačím perník. Tentokrát jeden. Je to tu samý český turista. Spálená předloktí mažu jelením lojem a dávám přes ně návleky na nohy. V 10.25 pokračuji. Ve 12.00 jsem u lacul Bucura. Fotím, obědvám, odpočívám. Ve 12.38 odcházím. Za hřebenem Bucury a Peleagy je temno a mlha. V 15.10 jsem na vrcholu Peleagy (2509) v oblacích, a tak přicházím o tušené i netušené výhledy. V 15.20 se trochu rozjasnilo. I mně, co se týče dezorientace. Sestoupil jsem cca 300 výškových metrů do sedla mezi Peleagou a Papušou. Kousek pod sedlem vyvěral z podsněhového pole potok. V 16.10 u něj stavím stan. Opravuji kamennou zídku proti větru. Vařím těstoviny a kochám se. V 18.00 iniciativně zalézám do spacáku. Ve 23.43 se dívám na hvězdnou oblohu.


Čtvrtek 6. července Kolem 3. hodiny mi cosi štěká těsně u hlavy (vně stanu), ale na to jsem zvyklý z domova. Vstávám, ač se mi nechce, v 06.48. Slunce se zrovna vyhouplo nad Papušu a začalo zalévat i můj stan. Probudil jsem se do nádherného dne. Snídani vařím ze stanu. Nikam nespěchám. Odcházím v 08.58. V 09­.52 jsem na Papuše (2502). Svačím perník a snažím se vytušit, kudy půjdu příští dny. Zatím je to strmě dolů, strmě nahoru, až na Custuru (2457), kam docházím ve 12.00. Obědvám a trochu hraji na flétnu těm, co zůstali dole. Ve 13.10 odcházím. Bolí mne celý člověk. Ta dnešní převýšení ale dala mému zpohodlnělému tělu záhul! V sedle Plaiul Mic (1879) vítám déšť. Je mi záminkou postavit stan a ve 14.38 zalehnout. Nad Bukurou hřmí. Déšť a únava mne rychle uspaly. Probouzím se v 17.00 a dokonce si pamatuji, co se mi zdálo. Vařím u jezírka z převařené vody bujón, brkaši a 2 litry čaje i na ráno a zítřejší cestu. Ó jak nechtělo se mi! Ale nakonec v 18.05 po večeři jsem šel k rozcestníku. To jsem se vylekal! Bylo tam napsáno: Baile Herculane 40 – 45 ore. A já to musím zvládnout za šest dní. Ne, nemusím. Vlak jede i z Teregovy. Ve 20.30 jsem v plese spáchal hygienu a pak posilněn Mendělejevovou vodkou ve spacáku meditoval nad tím, jak mi Retezat „natrh' triko“. Ledva jsem se sem dobelhal. Je nádherný večer.



www.romaniatourism.cz

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2019
03/2019 číst aktuální číslo
Restaurace Novoměstský pivovar
Czech specials new