Svatební veletrh v Obecním domě s Blankou Matragi
26. 02. 2012
Blanka
Matragi
Oděvní výtvarnice Blanka Matragi se narodila ve Světlé nad Sázavou a vyučila se brusičkou skla. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou, pak Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor oděvní výtvarnictví. Získala titul akademická malířka. Během studia se seznámila s pozdějším manželem Dr. Ing. Makramem Matragi. Po svatbě odjela do Libanonu. Tam ušila svatební šaty, které se ostatním tak líbily, že je začala tvořit pro významné rodiny a arabské princezny. Šije pro ženy, ale vytvořila i uniformy pro příslušníky policie Spojených arabských emirátů. V roce 1982 v Bejrútu otevřela salon „Blanka Haute Couture“. V roce 2002 obdržela v Praze Cenu Salvátora Dalího a v roce 2003 titul „Významná česká žena ve světě“. Vloni představila svou první kolekci Ready-to-Wear pro Jaro/Léto 2012.
Zahájení 1. mezinárodního svatebního veletrhu, který se
uskutečnil pod záštitou primátora hlavního města Prahy Dr. Bohuslava
Svobody a paní Blanky Matragi, a oslav stého výročí Obecního domu jsem
se 3. února 2012 zúčastnil mj. díky laskavosti dvou lidí. Doc. Jiřího
Ciencialy, se kterým jsem ten den kolem poledne dělal v Třineckých
železárnách rozhovor a díky jehož pohotovosti stihl zpáteční vlak
do Prahy, a pozvání Ing. Jana Štěpánka, provozovatele Francouzské
restaurace Art Nouveau v Obecním domě. Mezinárodní svatební veletrh byl
unikátní v mnoha ohledech. Jeho součástí bylo i vyvrcholení soutěže
pořádané Obecním domem a Francouzskou restaurací Art Nouveau „Svatba
století za 1 milion korun“. Rozhovor s paní Blankou Matragi v jejím
studiu v pražském Obecním domě jsem 8. února 2011 ale začal
konstatováním, že jsem se k šití dostal v době, kdy se
v Československu nedalo koupit pořádné outdoorové vybavení. Bavilo mne
to, a tak jsem gatě, anoraky, horolezecké sedáky, bágly, spacáky apod.
šil i pro své kamarádky a kamarády.
Jak tomu bylo u vás, Blanko?
I já jsem odchovaná dobou, kdy nic nebylo a šilo se ze šusťákovin. Ale
nešila jsem větrovky. Já z nich uměla např. designovou bundu. Párala jsem
staré svetry a z nápletů tvořila úžasné patenty, osadila je
extravagantními zipy, leteckými nášivkami a dalšími aplikacemi.
Přestože to byla doba, kdy nebylo přáno a mnozí si na ni stěžují,
naučila nás improvizovat. Udělat z velmi mála hodně. Posunout to k tomu,
co lidé chtěli a kupovali. A to platí dodnes. Udělat něco neobvyklého,
nekonvenčního téměř z čehokoliv. Tuto školu bych doporučila všem
mladým lidem. Dnes to mají o poznání lehčí, protože je všeho všude
nadbytek. A tak jsou pohodlní přijít s něčím vlastním, co by mohlo
fungovat.
Těšilo mě vytvářet střihy, konstrukce báglů, jejich
nosných systémů atd. Vymýšlel jsem různé vychytávky a postupy, aby
oblečení a vybavení bylo co nejúčelnější a trochu i recesistické
a v případě horolezeckého maximálně spolehlivé, proto jsem je nechával
testovat na průmyslových trhačkách.
Já jsem od narození profík. To je takový dar, kdy ze mě šíleli
profesoři na UMPRUM, protože jsem nechodila na hodiny střihu. Vždycky jsem
měla zájmy všude jinde. Chtěla jsem být herečkou, stepařkou… Vším
možným, jenom ne se učit střihy. Střihy přednášel pan Obecký, mistr
odchovaný prvorepublikovou školou u Rosenbauma. On to věděl a říkal:
„Blanko, já vás tady nepřikovám, protože vy se na to sice jen díváte,
ale už tvoříte hrady a zámky.“ Já ale uměla vnímat i to, co se dělo
všude kolem. Pan Obecký nám rýsoval střihy na tabuli, ale já jsem
sledovala, co paní profesorka Bauerová zkouší vedle v dílně, což mě
zajímalo víc. Mě baví bezprostřednost, kontakt s lidmi, to, co mne může
inspirovat. Dát na okamžik, který ve mně vzbudí motivaci. Pan Obecký byl
úžasný machr, ale nevzbuzoval ji. Ta jeho pravítka a centimetry a jak
z objemu krku vypočítat průramek, to neumím doteďka. Byla jsem takový
Tomík Jeřábek – onen excelentní varhaník, který tu v pátek 3. února
ve Smetanově síni zahajoval Svatební veletrh impozantním koncertem –
který neumí noty a na varhany zahraje úplně všechno. Já také nastřihnu
a ušiji všechno. Zkrátka bylo mi shůry dáno. Smysl pro proporčnost
a umění zorientovat se i v neřešitelných situacích. A to nejenom
v oděvnictví.
Zmínila jste Tomíka Jeřábka, který byl u toho, když jsme si
na Svatebním veletrhu dojednávali dnešní setkání. Součástí veletrhu
byla přehlídka vašich modelů. Poté jste nás, některé vyvolené, osobně
provedla svojí výstavou „BLANKA MATRAGI – TIMELESS“ umístěnou
v prostorách Obecního domu.
Obecní dům je úžasné místo, které dokonale plní funkci, k níž byl
postaven – k setkávání, poznávání se, oslavám a úžasným
společenským akcím. Mnozí lidé si to neuvědomují. Byla jsem ale
překvapena, kolik do našeho butiku vedle Prašné brány zabrousí lidí
a ptá se na vchod do Obecního domu. Svatební veletrh (já bych ho nazvala
spíš festivalem) byl koncipován k představení možností Obecního domu
pro konání svateb. Nějakou zajímavou akci tu však lze navštívit vždycky.
Potkat zajímavé lidi. Proto tu je i má expozice. Vedení Obecního domu mne
oslovilo, protože jsem tu před pěti lety měla výstavu, která se setkala
s obrovskou odezvou. Za tři týdny ji tenkrát zhlédlo dvaaosmdesát tisíc
platících návštěvníků. A když jsme jednali, že bych ji udělala opět,
generální ředitel Obecního domu Mgr. Tomáš Vacek mi řekl: „Já bych
vám nabídl ještě něco zajímavějšího. Co takhle spojit oslavu třiceti
let vaší autorské tvorby s oslavou stého výročí Obecního domu?“ Pak
mě provedl sály kulečníkových a karetních heren a já jeho nabídku
s nadšením přijala. V nich je tak teď výstava mých modelů nejen
ke stému výročí Obecního domu, ale také mapující třicet let mé
tvorby. Dnes už tu navíc nemám „jen“ tuto expozici, ale i půlpatro nad
ní, kde mám studio. Ráda bych v něm dala možnost mladým lidem, jako je
můj asistent Filda. Nejen v oboru oděvního výtvarnictví, ale i mediální
komunikace, průmyslového designu aj.
Mladí lidé v Česku potřebují kladné vzory. Vy jste jedním
z nich. Vaše úspěchy a mezinárodní proslulost totiž tak trochu dělá
slavné i nás samotné.
Děkuji. Ne vždy se ale jeví, že je to vítáno. Dokládají to zkratkovité
neodborné reakce některých médií po mých akcích, do kterých vkládám
spoustu invence a peněz, na nichž prezentuji modely, které uspěly
ve světě. Zpravidla jsou zapůjčeny od královských a dalších
významných rodin, pro které jsem je tvořila. Skoro to vypadá, že úspěch
se tu neodpouští.
