„Stavba roku Olomouckého kraje“ pro Žulovou
24. 03. 2009
S hejtmanem Olomouckého kraje Ing. Martinem Tesaříkem jsem se poprvé
potkal v souvislosti se zápisem Sloupu Nejsvětější Trojice na Seznam
světového dědictví UNESCO (viz www.e-vsudybyl.cz článek „Olomouc
městem památky UNESCO“). Poté často v Parlamentu. Naposledy jsme se
setkali 12. března 2009 při vyhlašování výsledků soutěže „Stavba
roku 2008 Olomouckého kraje“ na olomouckém výstavišti Flora, kde se svým
náměstkem RNDr. Ivanem Kosatíkem předával ocenění. Olomouc je po Praze
druhou největší památkovou rezervací České republiky. A že nejen ona
v kraji disponuje pečlivě udržovanou unikátní architekturou, dokládá
ocenění „Stavba roku Olomouckého kraje“ za rekonstrukci a dostavbu Vily
STOMIX – někdejší vily Hermanna Frankeho v Žulové – za její
adaptaci na reprezentační školicí a relaxační centrum společnosti
STOMIX s.r.o.
Vila Hermanna Frankeho
Její architekti sice vycházeli z konzervativnějšího směru secesní
architektury, ale zároveň dokázali reagovat na podněty přicházející
z umělecky progresivnějších center. Za základ zvolili typ tehdy módního
tzv. anglického domu. Jeho ústředním prvkem je patrová obytná hala se
schodištěm a s krbem. Do ní ústily všechny ostatní místnosti, tedy jak
prostory společenské v prvním patře, tak privátní pokoje a ložnice
určené pro odpočinek členů rodiny, které se nacházely ve druhém patře.
Obytná funkce nebyla jedinou, kterou mělo rodinné sídlo plnit. Přízemí
vily vyhrazeno pro úřadovny. Poloha vily poblíž právě vybudované vlakové
dráhy, kterou se kamenný materiál z Frankeho lomů vydával do celé Evropy,
napovídá, že majitel potřeboval být nablízku svému podnikání.
Architektura vily, její půdorysné rozvržení a výzdoba v sobě
vyváženě skloubily jak potřebu reprezentace a pohodlného životního stylu,
tak přirozenou střídmost a neokázalost. Ukazuje to sevřená půdorysná
dispozice vily, která umožnila optimalizaci nákladů, aniž by stavba
působila stroze a příliš jednoduše. Asymetrické rozvržení jednotlivých
partií a jejich vynalézavé zakomponování do celku dodává
architektonickému rozvrhu živost a malebnost typickou pro secesní styl. Je to
patrné především na obou hlavních fasádách, severní a východní. Pohled
na severní průčelí s hlavním vchodem do patra se otevíral divákovi
přicházejícímu od Žulové. Jeho hlavním motivem byl arkýř zakončený
barokní stříškou podobnou báni žulovského kostela sv. Josefa.
Ústředním prvkem východního průčelí byl proti tomu půlkruhový rizalit,
který nese v nejhořejším patře balkon. Jak severní, tak východní
průčelí jsou bohatě zdobené reliéfy ze světlého pískovce. Terčovité
medailony střídají rostlinné ornamenty, motivy připomínající
renesančně tvarované erby. Na severní fasádě najdeme i hlavu
andělíčka. Asi nejzajímavější reliéf nacházíme nad hlavním vchodem do
kanceláří firmy v přízemí. Je zde vyobrazeno zátiší s hlavními
motivy a symboly kamenického řemesla: úhelníkem, kružidlem, iónskou
hlavicí s volutami a fragmentem spodní části antického sloupu. Erbovní
štítek v dolní části reliéfu nese v heraldické pozici překřížené
hlavní nástroje kamenického řemesla: dláto a špičák a pemrlici.
Lemováno rostlinnými rozvilinami a listy vavřínu.
K objektu patřila rozsáhlá zahrada, z jejíhož původního vybavení
se dochoval secesní zahradní altán. V roce 1919 v prostoru zadního dvora
Frankeovi vybudovali elektrárnu. Ta měla zásobovat jen firmu, ale za několik
let začalo elektrický proud odebírat celé městečko.
