Menu

Stát chrání lidi tak, až z nich dělá nezaměstnané

23. 02. 2006

V souvislosti s hlavním tématem tohoto vydání Všudybylu – lidskými zdroji – jsem oslovil ředitelku českého a slovenského zastoupení největší personální agentury planety společnosti Adecco Ludmilu Schaferovou. Paní ředitelko, od našeho prvního interview v únoru 2002 došlo v Adeccu k řadě změn.
Bezesporu. K té nejpodstatnější ve vrcholovém vedení. Jeden z dominantních vlastníků Adecca, pan Klaus Jacobs, koupil majoritní podíl, osobně se ujal řízení celosvětové skupiny Adecco a inicioval významné změny. Je nesmírně schopný a zkušený manažer. Řídil již mnohé společnosti. Firmou Jacobs počínaje (než jej prodal Philip Morris) přes další, jejichž výčet lze najít na internetu. Změna vedení pochopitelně dopadá i směrem k nám do Česka a na Slovensko. Chystáme se tak na bohatší, zajímavější a specializovanější produktové portfolio.

Svým osobním příkladem pan Klaus Jacobs ilustruje, že lidské zdroje jsou rentabilní komoditou. Tím nejcennějším, čím společnost, od dílčích skupin lidí až po státy a jejich uskupení, může disponovat.
Jsem přesvědčena, že ano. Domnívám se ale, že v řadě zemí se to pouze deklaruje a fakticky tam lidské zdroje nedoceňují. I u nás se pořád víc staráme o produkty, a o lidi pramálo. Obávám se, že je to odraz dlouhodobé socialistické zkušenosti. Přece jenom to ještě chvíli potrvá, než se z ní vymaníme. Věřím však, že se to i u nás pohne kupředu, už díky institucím, které pro to něco dělají. Navíc nedostatek opravdu dobrých lidí, kteří jsou připraveni pracovat a pro svého zaměstnavatele „nést svoji kůži na trh“, nás k tomu bude nutit.

Snad každá epocha přeje průměrným. I u nás bývá skládán hold průměrnosti, avšak to, co je opravdovým bohatstvím státu, je jeho lidský potenciál umocňovaný pozitivními vzory lidí – velmi často osamocenými génii, kteří cosi dokázali a přispěli k pokroku všech. Bohužel, lidé podávající nadprůměrné výkony většině ostatních vadí…
S tím se nelze než vyrovnat a vzít, že to tak je. A věřit, že ti nadprůměrní budou táhnout věci dopředu, i když se za to nedočkají vždy pozitivního ohlasu. Nadprůměrných se většina populace bojí. Jsem však přesvědčena, že je potřebuje, a to ve všech oblastech. Za svého života – nebo i působení ve firmě – se však budou těžko dočkávat popularity a slávy.

Jak jsme na tom, co se týče úrovně lidského potenciálu v Česku?
Jsem přesvědčena, že jsme dobří. Jsme zemí úspěšných lidí, zručných řemeslníků, geniálních vynálezců, objevitelů, umělců, sportovců, pedagogů atd. atd. Vždycky mám radost, když se s někým takovým potkám. Obrovsky mne to motivuje. Nabývám pak většího optimismu. Avšak ani na průměru, pokud tento pojem zbavíme pejorativnosti, není nic špatného. Průměr má škálu od spodních pater do těch nejvyšších. Takže když se podíváme po amplitudách, bude tam záporná a bude tam určitě i výrazně kladná, a ta je v pracovním procesu úžasná, protože dokáže na každodenní úrovni odvádět velmi dobrý výkon.

Vždy mi činí radost, když mohu psát o úspěšných Češích, jako např. o siru Frankovi – českém inženýru panu Františku Lamplovi z Mikulova – top manageru společnosti Bovis Lend Lease, nebo o skupině vedené Ing. Janem Šedivým, zabývající se vývojem softwaru na rozpoznávání lidského hlasu a následných aplikací, jejíchž výsledků IBM používá na celém světě včetně vesmírných programů, nebo o českém houslovém virtuosu a dirigentovi Oldřichu Vlčkovi. Ti a jim podobní šíří v zahraničí dobré jméno Česka, avšak doma v Česku se o nich moc neví. Nicméně vraťme se k lidským zdrojům obecně.
Adecco je čtvrtým největším zaměstnavatelem na světě. Říká se, že číslo jedna drží Sinopec, číslo dvě a tři Americké pošty a Walmark. Čtvrté je Adecco. Díky tomu, že pro své zákazníky zaměstnáváme lidi a půjčujeme jim je pro flexibilní potřeby, dokážeme mít denně v pracovním poměru sedm set padesát až osm set tisíc lidí na celém světě. Kromě toho zprostředkováváme pracovníky i pro trvalá pracovní místa. Vyhledáváme správné lidi pro firmy nebo správným lidem firmy. A tady se asi dostáváme k těm, které jste nazval génii. Já bych byla skromnější a označila je špičkovými odborníky. Za těch šest let, které uplynuly mezi touto a první prezentací Adecca ve Všudybylu, jsme v České republice skutečně popošli hodně dopředu. Jsme zde přítomni v každém z krajů. Snažíme se být nápomocni ve všech oblastech, takže to, co jsem řekla o světovém servisu skupiny Adecco, o vyhledávání pro flexibilní pracovní potřeby nebo pro trvalá pracovní místa, výběrová řízení či různé ohodnocování, tak to všechno dneska v Česku dokážeme nabídnout a jsme na to hrdí.

Podnikání je o risku. Není možné „nalajnovat“, že se bude vyvíjet tak a tak, protože do něj vstupuje množství vlivů. Bohužel tak, jak je komplikované založit v Česku firmu a začít podnikat, je naopak snadné dostat se do problémů. Firma vašeho kalibru jistě umí elegantně způsobit i to, že když v nějaké firmě dochází k redukci pracovních míst, tzv. nadbyteční lidé neodcházejí do existenční nejistoty, ale díky vám začnou novou perspektivní etapu života.
To Adecco skutečně umí. A dost dlouho. Tomuto produktu se říká „outplacement“. Výraz nemá český ekvivalent (překlad by zněl „vymístění“, což zní strašně) a mít nebude. Víte, proč jsem si tím jista? Protože ani Francouzi jej nemají a rovněž používají slovo „outplacement“. Outplacement se datuje od skončení druhé světové války. Americká armáda tehdy vracela důstojníky do civilu a tajně najala konzultanty, aby jí s tím pomohli. Pro demobilizované důstojníky to sice na jedné straně byla pomoc, na druhé straně trauma a stigma. A stigmatem to ještě nějaký čas zůstalo, protože být v programu outplacementu znamenalo, že s daným člověkem je něco v nepořádku. Ale to se hodně změnilo v době, kdy začaly změny ve světě podnikání. Kdy se začaly měnit výrobní programy firem s tím, že nastupovaly nové progresivnější technologie. Dalším obrovským hybatelem začaly být fúze. Globalizace jako taková. Dnes bychom všechno, co generuje příležitosti pro outplacement – propouštění lidí – asi shrnuli jedním slovem: „změna“. Změna se totiž stává přirozenou součástí života a už není stigmatem. Měli bychom ji dokázat přijmout jako něco, co je přirozeným jevem, co nás může pohnout jiným směrem. A když ji správně uchopíme, pak kupředu. Někdy je změna nezbytným „nakopnutím“, které potřebujeme jako prvotní impulz, abychom se sebou začali něco dělat. Adecco skutečně umí pomáhat společnostem, které potřebují pomoci se svými zaměstnanci. Velmi často vidíme to, že se propouštěným firmy upřímně snaží pomáhat samy. Často je pak udivuje, že odcházející zaměstnanci jejich pomoc nechtějí přijmout. Z lidského hlediska je to logické. Ten, kdo mi včera ublížil, mi dnes nabízí pomocnou ruku. Přijmete ji? Těžko… Vždycky se pomocná ruka přijímá snáz od někoho, kdo je nezávislý, a v tomto momentě do toho dokážeme vstoupit my. Umíme pomoci zavřít i celou firmu tak, aby její bývalí zaměstnanci měli před sebou perspektivu dalšího profesního života a nenastávaly negativní průvodní excesy. Počínaje vymlácením hospody přes pokusy se samopoškodit a další destruktivní činy. Propouštěné dokážeme uplatnit na trhu práce a velmi rychle je na něm zorientovat. Máme-li na to alespoň tři měsíce, umíme pomoci sedmdesáti procentům odcházejících lidí. Adecco v tom má výjimečně dobré výsledky, protože používáme vlastní specifické know-how. Pokud bych to řekla velmi zjednodušeně, máme jeden manuál pro uchazeče outplacementu a k němu patří pět manuálů pro člověka, který s tímto jedním manuálem pracuje. Oněch pět manuálů musí obsáhnout a zvládnout, aby byl schopen dobře a efektivně pomáhat lidem, kteří z firem odcházejí. A pak to má ještě jeden aspekt. Zmínila jsem, že pomáháme firmám, které zavírají i celou fabriku, ale to zdaleka není nejčastější případ. Častější případy jsou, že firmy, které mění produkty, výrobní technologii apod., potřebují profesně změnit profil svých zaměstnanců. Potřebují si uchovat perfektní pověst, protože jinak nenajdou zaměstnance nové. Ty bývají našimi tradičními odběrateli pro outplacement. V těchto firmách pomáháme nejenom lidem, kteří odešli, ale i těm, kteří zůstali. Takováhle změna každou firmou, a motivací lidí v ní, otřese. Dosud byla tendence na lidi, kteří zůstali, zapomínat: „Oni jsou přece v pořádku. Oni o nic nepřišli. Pracují dál…“ Málokdo si uvědomoval, že dotyčný zaměstnanec ztratil kolegu, vedle kterého třeba deset let pracoval a mělo to pro něj veliký význam. Když vidí, že se k někdejšímu kolegovi firma nezachovala dobře, má strach, co bude s ním. A i když se k němu zachovala dobře, má také strach, protože jaká změna přijde příště? Co se stane? Takže těmhle lidem je Adecco schopno profesionálně pomáhat významným způsobem. Pro firmu to znamená udržení motivace, efektivnosti a vysoké úrovně produkce. To není zanedbatelný přínos.

Co Adecco a jeho dobročinné aktivity, podpora sportu, obzvláště pak tenisu…
I v oblastech charity a sponzoringu se zaměřujeme na to, co má spojení s lidmi. Vždy jdeme směrem, který udává naše celosvětová struktura. Nikdy to nebývá tak, že by v jednotlivé zemi Adecco rozhodlo: „Tak, budeme dělat tohle.“ Obvykle je to směr, který je stanoven naším ředitelstvím ve Švýcarsku. Zmínil jste tenis. Ano, Davis Cup je něco, co sponzorujeme a sponzorovat budeme…

„No, snad Davis Cup ještě nějaký ten rok přežije…“
Já bych si jenom přála, aby vstali noví bojovníci v českém tenisu. Aby to, že Adecco celosvětově sponzoruje Davis Cup, těšilo nejenom bratry na Slovensku, za které, co se Adecca týče, zodpovídám také. Takže z jejich loňského úspěšného tažení Davis Cupem, kdy se probojovali až do finále, mám velikou radost. Kéž bychom takovéto radosti měli i v Česku. Sport je jednou z oblastí, na které se soustřeďujeme. Pak se zaměřujeme na pracovní příležitosti pro lidi, kteří by je jinak získávali těžko. Tzn. skupiny minoritní, handicapované apod. Pokud bych to zkonkrétnila na příkladu České republiky, už tradičně spolupracujeme s centrem Paraple. Každý rok chodíme běhat pro Paraple. Když přijdete do Prahy na vršovický stadion, obvykle se to tam velmi červená, protože je to samé tričko Adecco. Přece jenom je nás sto třicet, a když sto třicet lidí přijede v červeném triku a s červeným deštníkem, jsou docela vidět. Z toho mám vždycky velikou radost. Nejenom z toho, že jsme vidět jako firma, ale zejména z kolektivu, který dokáže zabrat, když vidí, jak obrovský význam naše pomoc má. Vždy vyzýváme i své zákazníky, aby šli běhat proti nám, aby si šli s námi zasoutěžit. Samozřejmě dalším cílem je přivést paní doktorce Kábrtové a panu Svěrákovi další firmy, které pomohou. Corporate Social Responsibility je program, ve kterém je Adecco plně aktivní. Zúčastňujeme se i dalších věcí, ať už jsou to drobnosti, jako nákup vánočních dárků a vánočních přání od „Modrého klíče“ a další.

A co oprava nejstaršího kamenného mostu ve střední Evropě?
To byla jednorázová akce v momentu vrcholné potřeby. Povodně, pevně doufám, časté nejsou a nebudou. V roce povodní (2002) bylo Adeccu Česká republika deset let. Celosvětovému Adeccu, kterému patří i Alfred Marx z roku 1919, pochopitelně víc. Na zářijový termín roku 2002 jsme měli pozvané klienty na velkou oslavu a čtrnáct dní před tím přišly povodně. Stáli jsme před rozhodnutím, zda oslavu zrušit, nebo i díky ní vykonat něco dobrého. Rozhodli jsme se, že lidé potřebují povzbudit, že bude dobré je stmelit a vnést do situace trošku optimismu. A že to uděláme tak, abychom jednak oslavili desáté výročí firmy a abychom udělali i cosi pro nápravu popovodňového stavu. Hledali jsme, kde bychom pomohli, a most v Písku nás zaujal, měl symboliku. Sami se snažíme budovat mosty mezi lidmi a firmami – proč tedy nepomoci mostu kamennému? Spojili jsme se s píseckým starostou panem Průšou. Jednalo se nám s ním velmi dobře, takže rozhodnutí Adecca bylo velmi rychlé. Byli jsme přesvědčeni, že zde budeme investovat správným způsobem. Těm, kteří přišli na oslavu, jsme jednak nabídli nákup pohlednic za jakoukoliv částku, od symbolické padesátikoruny výše, a Adecco k tomu připojilo podstatnou částku ze svého profitu. Částka, věnovaná na opravu středověkého píseckého mostu, převýšila jeden milion korun. A aby symbolizovala desáté výročí Adecca v České republice, střídala se v ní jednička a nula: „1010100“.

Odvětví, v němž Adecco podniká, u nás spadá do kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Jakmile jste jméno této instituce vyslovil, napadl mne Zákoník práce. Byli bychom hrozně rádi, kdyby si státní instituce uvědomily pozitivní přínos firem jako jsme my na trhu práce. Víme, že tam, kde má agenturní zaměstnávání zelenou, dokáže snížit nezaměstnanost o jedno procento. Legislativa v České republice zatím není příliš příznivá, byť alespoň dobrým krokem je, že pro flexibilní pracovní sílu konečně existuje. Projde-li Zákoník práce v té podobě, v jaké je navrhován, situace se znovu zhorší. Stát chrání lidi tak, až z nich dělá nezaměstnané. To je obrovská chyba. Jsem přesvědčena o tom, že kdyby personální agentury dostaly větší prostor a kdyby se eliminoval šedý trh práce dobrou legislativou, bylo by to všem k obrovskému prospěchu. Jsem optimista, a tak věřím, že se k dobrým číslům dostaneme také. Disponujeme statistikami nezávislé společnosti McKenzie, které se touto problematikou zabývají a říkají: "Pokud je příznivá legislativa, od dvou do šesti procent aktivní populace přes agentury dokáže najít práci v oblasti temporary help. Když si to propočítáme: Aktivní populaci v Česku tvoří šest milionů lidí. Dvě procenta jsou sto dvacet tisíc. Nejmírnější odhad beru z prostého důvodu. Temporary help u nás zatím nemá tradici. Proti Anglii, kde funguje od roku 1919, je Česko s existencí od roku 1992 na začátku vývoje. Proto se držím pouze dvou procent. Dokážete si představit, kdybychom sto dvacet tisíc lidí dokázali vyjmout ze systému podpory v nezaměstnanosti? To by bylo docela dost peněz pro státní rozpočet. Přesto mám pocit, že to ještě hodně lidí v této zemi nezajímá…

www.adecco.cz

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new