Souběh funkcí v managementu

Za souběh funkcí je považován výkon funkce člena statutárního orgánu (tj. jednatele nebo člena představenstva) a souběžný pracovní poměr ke společnosti. Souběh funkcí byl definitivně povolen od roku 2014 tzv. rekodifikačními předpisy (nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích), což je dovozováno z ustanovení, které zakládá povinnost poskytnout každé jiné plnění ve prospěch osoby, jež je členem statutárního orgánu obchodní korporace, než na které plyne právo z právního předpisu, smlouvy o výkonu funkce nebo z vnitřního předpisu obchodní korporace. Nutno však podotknout, že se nejedná o povolení souběhu funkcí bezmezné, neboť toto bylo několikrát limitováno závěry judikatury. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR limitovala souběh funkcí tak, že se musí jednat o činnosti, které nemají mezi sebou obsahový průnik, případně je tento průnik minimální, nebo osoba, která je členem statutárního orgánu, je v pracovněprávním vztahu ve vztahu podřízenosti vůči jinému.
Ze shora uvedeného plyne, že nejproblematič­tějším souběhem funkcí je funkce ředitele (generálního ředitele) společnosti, který rovněž zastává funkci jejího statutárního orgánu, neboť obchodní vedení společnosti zahrnuje každodenní rozhodovací a řídicí činnost ve vnitřní sféře společnosti, tedy je na první pohled nepřípustné, aby bylo vykonáváno na základě pracovněprávního poměru, neboť by šlo o výkon identické činnosti. Tomuto závěru odpovídala minulá judikatura obecných soudů, která paralelní pracovní smlouvy prohlašovala v těchto případech za neplatné s odkazem na povahu obchodních korporací. Nejvyšší soud ČR v jednom ze svých rozhodnutí dokonce dovodil, že vznikl-li nejdříve pracovní poměr a následně se zaměstnanec stal členem statutárního orgánu téže společnosti, pak ke dni jmenování do funkce člena statutárního orgánu zaniká pracovní poměr této osoby, a to na základě mlčky uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru. Ze shora uvedeného závěru plyne, že souběh funkce člena statutárního orgánu s pracovněprávním poměrem na pozici ředitele (generálního ředitele) společnosti by byl nemožný.
Významný obrat oproti shora zastávanému názoru Nejvyššího soudu ČR přinesl ve svém nedávném rozhodnutí Ústavní soud ČR, který posuzoval spor mezi bývalým předsedou představenstva akciové společnosti, jenž byl současně jmenován do pozice generálního ředitele, na kterou byla uzavřena manažerská smlouva, a touto společností. Předmětem sporu byl nárok na mzdu, která měla zaměstnanci vzniknout ve výpovědní době poté, co byl odvolán z funkce předsedy představenstva. Ústavní soud ČR argumentoval předně tím, že při posuzování smlouvy je vždy nutné upřednostnit takový výklad, který nezakládá její neplatnost. Zákaz tzv. souběhu funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu zákon nikdy výslovně nestanovil a tento zákaz vytvořily svoji judikaturou až obecné soudy. Ústavní soud ČR uzavřel, že z pracovněprávního pohledu není žádný důvod, proč by člen statutárního orgánu nemohl vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy podřízené zákoníku práce. Týká-li se pak obchodněprávní stránky věci, Ústavní soud ČR zdůraznil, že obecné soudy musejí ve svých rozhodnutích konkrétně formulovat důvody, pro které povaha obchodních korporací souběh funkcí vylučuje. Byť nelze závěry Ústavního soudu ČR vykládat tak, že by souběh funkcí byl v těchto hraničních případech bez dalšího přípustný, lze toto rozhodnutí označit za průlomové v tom smyslu, že obecné soudy budou muset napříště pečlivě zdůvodnit, proč si člen statutárního orgánu a společnost nemohou upravit vzájemná práva a povinnosti na základě smlouvy o výkonu funkce, pro kterou zvolí režim zákoníku práce, když obecný odkaz na povahu obchodních korporací napříště nepostačí.
JUDr. Lucie Kolářová, Advokátní kancelář Vácha & Kolář

• www.vacha-kolar.cz