Shromáždění manažerů, podnikatelů a zaměstnavatelů

Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR sdružuje osm dominantních zaměstnavatelských svazů z oblasti stavebnictví, textilního průmyslu, malého a středního podnikání, družstevnictví, zemědělství, důlního a naftového průmyslu, dřevozpracujícího průmyslu, školství, zdravotnictví, kultury a sociálních služeb. Zastupuje na dvaadvacet tisíc členských subjektů s více než milionem tři sta tisíci zaměstnanci. Je jedním z partnerů zastupujících zaměstnavatele ve společném orgánu představitelů vlády, podnikatelů a odborů, v tripartitě – Radě hospodářské a sociální dohody. S jejím prezidentem Janem Wiesnerem se 22. listopadu setkáváme v TOP hotelu Praha na Shromáždění manažerů, podnikatelů a zaměstnavatelů sdružených v Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Za jednotlivé resorty se ho zúčastnili předseda vlády České republiky Andrej Babiš, ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová, náměstek ministra zemědělství pro řízení sekce zemědělských komodit a ekologického zemědělství Petr Jílek, vrchní ministerský rada sekce průmyslu, podnikání a stavebnictví Jiří Koliba a ředitel odboru Strategie daňové politiky, spolupráce a správy Ministerstva financí ČR Zdeněk Hrdlička.
Pane předsedo, co bylo cílem shromáždění?
Využít konstelace stého výročí naší republiky a 27. výročí založení Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a krom dialogu zaměstnavatelů se členy české vlády a představiteli státních institucí ocenit úspěšné podniky a manažery nominované členskými svazy.

Řada obchodních společností, které tu byly oceněny, prosperuje i díky odbytištím, která jim vytváří tržní platforma cestovního ruchu – navzdory tomu, že turisté a hosté nejsou jejich přímými zákazníky. Ostatně, zahraniční turista je něco jako tuzemský spotřebitel, jen s tím rozdílem, že za obyčejné věci a služby utrácí zpravidla neobyčejně velké peníze a vylepšuje platební bilanci státu.
Proto Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů rozvoj cestovního ruchu podporuje. Spolupracujeme s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a jím zřizovanou agenturou CzechTourism. Pro řadu podniků, ať se zabývají zemědělstvím, stavebnictvím, chemickou výrobou, strojírenstvím, potravinářstvím atd., nebo službovými obory, sice turisté nemusejí být přímými odběrateli jejich produkce, zato však jsou spotřebiteli, kteří je od jejich obchodních partnerů nakupují. Česko má nějakých zhruba deset milionů obyvatel, jejichž poptávku a kupní sílu tržní platforma cestovního ruchu rok co rok navyšuje o miliardy eur zahraničního inkasa. Proto je potřeba, aby se návštěvnost Česka (zejména méně exponovaných regionů) zvyšovala. Spolu s ministerstvem pro místní rozvoj a agenturou CzechTourism se proto Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů podílí na společných projektech, aby do takových regionů bylo možné napřít pozornost malých a středně velkých podniků. Zkrátka zajistit jim v nich prostřednictvím příchozích spotřebitelů poptávku po službách a výrobcích, aby v nich mohly podnikat a zaměstnávat lidi.

Pozvání na shromáždění spolu s předsedou české vlády přijaly i dvě ministryně a náměstci ministrů.
Ano, pozvali jsme je, aby s nimi zaměstnavatelé mohli probrat problémy, které je trápí. Co se týká kompetencí ministerstva pro místní rozvoj, tak tam je jedním z největších rekodifikace stavebního práva, na níž závisí budoucnost infrastruktury. Bez radikální změny stavebního zákona se nic neudělá. Bez zprůchodnění těžkopádného územního řízení a zjednodušení cesty k získání stavebního povolení vedené (sportovní terminologií řečeno) řadou překážek a šikan. A to i u prioritních liniových staveb, plus Pražského okruhu a splavnění Labe. V současné době jsou na tyto stavby peníze včetně evropských, a přitom se stále nemůžeme hnout z místa. V gesci ministerstva pro místní rozvoj jsou evropské dotace a je potřeba, aby byly čerpány na věci, které do budoucna něco přinesou v oblasti inovací strojního parku, automatizace, digitalizace atd. Evropských peněz totiž bude pro příští období méně. Už kvůli brexitu a tomu, že se Česko vyhouplo mezi hospodářsky úspěšné země, takže spoluúčast příjemců dotací bude vyšší.
S ministryní práce a sociálních věcí jsme mimo jiné hovořili o zákoníku práce. Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů je toho názoru, že jeho stávající znění je jakž takž vyhovující a že určitě není potřeba, aby stát podniky dál sešněrovával. Domluvili jsme se, že se do února sejdou pracovní skupiny zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů a dohodnou se na tom, co by se v zákoníku práce mělo upravit. A že co se nedohodne, to se nebude prosazovat.

S náměstkem ministra zemědělství jste probírali bezpečnost České republiky z hlediska potravinové soběstačnosti.
V posledním čtvrtstoletí se to u nás zvrhlo natolik, že dovážíme potravinářské komodity, v nichž byla naše země vždycky soběstačná a byla jejich vývozcem. Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů apelovala na vytváření podmínek pro to, aby produkce zemědělských plodin a živočišné výroby byla vyvážená. Aby to, co si v republice můžeme vyprodukovat sami, jsme tu vyprodukovali.

V diskusi o přibližování českých platů německým ministryně Maláčová prosazení skokového zvýšení minimální mzdy opakovaně zdůvodňovala tím, že je sociální demokratkou. Do „dialogu“ se zapojil i váš místopředseda Rostislav Dvořák, který poukázal na to, že osmdesát procent malých a středních firem dělá v Česku práci ve mzdě nebo komponenty často za ceny, které tak tak umožňují prostou reprodukci.
Ano, vládu a jednotlivá ministerstva dlouhodobě upozorňujeme na úskalí hospodářského rozvoje v České republice. Na potřebu diverzifikovat rizika, jako je tomu ve zmiňovaném Německu, k jehož platům ministryně Maláčová vzhlíží. Kde malé a střední firmy vytvářejí zhruba pětasedmdesát procent zdrojů pro státní rozpočet a jen pětadvacet procent velké společnosti. V Česku je tomu naopak. Je potřeba přetočit výrobu ze státem protežovaných montoven zahraničních investorů, ze subdodávek nadnárodním společnostem, které mají své matky mimo území České republiky, a prací ve mzdě na produkci finálních výrobků. U finální výroby totiž lze v daleko větší míře ovlivňovat cenu výrobku tak, aby umožňovala rozšířenou reprodukci, tedy rozvoj firem. Je potřeba, aby konkurenceschopnost podniků v Česku byla daleko víc podporována vědou a aplikovaným výzkumem a od nich se odvíjejícími inovacemi. To, že se navyšují mzdy a rostou ceny vstupů včetně energií, potřebují výrobci promítnout do cen. Jejich zahraniční partneři ale na navyšování plateb za subdodávky přistupují jen těžko. Sledujeme podniky po jednotlivých kvartálech. Některé, které dřív byly ziskové a mohly investovat do svého rozvoje, už jdou do ztráty. To je špatný signál a je třeba s tím urychleně něco dělat. A chceme od státních institucí, aby v tom byly aktivní, je to jejich povinnost.

Hovořilo se i o dominovém efektu způsobeném skokovým zvýšením minimální mzdy.
Prudké navyšování mezd bez toho, aby mělo vazbu na ekonomiku, je podřezáváním větve, na které sedíme. Dokud Česko zůstane v pozici hospodářsky závislé kolonie, z níž každoročně odtékají mnohasetmiliardové zisky do zemí, k jejichž ekonomické rentabilitě vzhlížíme, není možné takto iracionálně navyšovat mzdy. Bohužel, platy ve státním sektoru to nerespektují. Nekorelují s hospodářskou rentabilitou naší země. Platový průměr ve veřejném sektoru je vyšší než ve výrobě, což neodpovídá ničemu. Státní správa je přebujelá a administrativní náročnost místo toho, aby klesala, dál roste.
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů po Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR chce, aby zároveň se stanovením minimální mzdy a zrušením karenční doby byla zajištěna e-neschopenka. Aby zaměstnavatel okamžitě věděl, že jeho zaměstnanec nepřijde do práce, a mohl činit opatření. Dodavatelsko-odběratelské vztahy, zejména u zakázek just in time, jsou nesmírně tvrdé. Neplnění závazků může mít pro zaměstnavatele likvidační dopad. Bohužel, zavedení e-neschopenky se zaměstnavatelé stále nemohou dočkat. Termín, od 1. ledna 2019, opět neplatí. Po mnoha jednáních teď ministryně práce a sociálních věcí slíbila, že bude platit od 1. července 2019. Zatímní návrh je ale paskvil, protože stanovuje, že o tom, že je zaměstnanec na nemocenské, se jeho zaměstnavatel dozví až po pěti šesti dnech.
Vzhledem k nedostatku pracovních sil bylo dalším tématem, které jsme s ministryní práce a sociálních věcí probírali, zaměstnávání cizinců. Konstatovali jsme, že je třeba, aby úřady práce fungovaly. Aby spolupracovaly se zaměstnavateli a znaly aktuální situaci v podnicích. Aby dopředu věděly, v jakých kategoriích je potřeba shánět pracovní síly, když se například otevírá nový hotel, nová provozovna nebo rozšiřuje výroba. Aby úřady práce vytvářely podmínky pro rekvalifikaci těch, kteří jsou z onoho zhruba čtvrtmilionu nezaměstnatelných spoluobčanů na podpoře rekvalifikovatelní. A dalším aspektem je, a to si musejí uvědomit i odboráři, že jsou určité druhy prací (tak jako je tomu ve vyspělých zemích na Západě), které už Češi dělat nebudou. A na ně je třeba najímat pracovní síly ze zahraničí.

• www.kzps.cz