Šestnáct sezon v Metropolitní opeře

Rozhoduje odvaha být tím, čím jsme, a láska k tomu, co je přirozené a krásné. Čím odpovědněji se postavíme k pravdě, tím hlouběji porozumíme životu a pochopíme, že základem blahobytu člověka je nezávislost a spokojenost. Klíč ke štěstí má ve své vlastní ruce každý. Stačí být nesobeckým a pokusit se udělat jiné lidi šťastnými.

Jarmila Novotná, 1907 – 1994

Lví silou, letem sokolím
Jarmila Novotná se narodila 23. září 1907 v Praze v rodině dámského krejčího. Rodiče ji i sestru Pavlu vedli k lásce k hudbě a divadlu. Rodina Novotných byla aktivní ve Vinohradském Sokole, kde mladá Jarmilka okusila kouzlo divadla. V roce 1922 následovalo Pištěkovo divadlo a divadlo Vinohradské. Ještě v tomtéž roce zkusila menší role v Národním divadle. V létě 1923 pořádala Česká obec sokolská na Vyšehradě „Nastolení Libušino“ s Emou Destinnovou. Jarmilin otec paní Destinnovou požádal, aby si mladou Jarmilku poslechla. Jarmila se tak stala její žačkou. Ta a následně Hilbert Vávra ji na dráhu operní hvězdy připravili natolik dobře, že šéf opery Národního divadla Otakar Ostrčil po upozornění na talentovanou dívku neváhal a ještě před koncem divadelní sezony jí svěřil roli Mařenky v „Prodané nevěstě“. První velké vystoupení v Národním divadle 27. června 1925 skončilo úspěchem. Následovala role Violetty. V červenci Jarmila točila i svůj první film – „Vyznavači slunce“.

Prezident Masaryk
Rok 1926 byl ve znamení řádného členství v opeře Národního divadla. Poznala i svého celoživotního partnera Jiřího Daubka. Po odmítnutí vídeňského angažmá se rozhodla pro studium v Itálii. To zahájila v únoru 1927 v Milánu. Zprávy o talentované a krásné pěvkyni přivedly při jednom z jejích četných návratů do Prahy do Národního divadla i prezidenta Masaryka. Následovalo jeho pozvání do Lán. Od té doby se datuje přátelský vztah nejen k panu prezidentovi, ale i k jeho synovi Janovi. Prezident pomohl zařídit Novotné cestu do Londýna a studium u maestra Piccoliho v Milánu. 2. srpna 1928 pak Novotná debutovala ve veronské Aréně. Její pojetí Gildy bylo dobovým tiskem označeno za triumfální. Z mnoha nabídek na operní angažmá si zvolila Berlín. Tím částečně následovala dráhu Emy Destinnové. Pod vedením Otto Klemperera následovaly další úspěchy. 30. prosince 1929 proběhla premiéra „Prodané nevěsty“ pod taktovkou Alexandra Zemlinského.

S Franzem Lehárem
Počátek třicátých let jakoby předznamenal osudové postavení Jarmily Novotné, věčně prchající před zlem. Začaly první útoky na zpívání v češtině. Na tíživou atmosféru předválečné Evropy jí nedávala zapomenout ani skutečnost, že se ve své vlasti 16. července 1931 provdala za Jiřího Daubka. Novým českým domovem se jí stal zámek v Litni, sídlo šlechtické rodiny Daubků, pyšnící se styky s elitou české kultury. Pokračování berlínského angažmá nemělo dlouhého trvání. Před nastupujícím fašismem poprvé utíká do Vídně, kde spolupracovala s Franzem Lehárem. Dusnou předválečnou atmosféru nemohly rozptýlit ani úspěchy operní divy v Paříži, Salcburku a Praze. Ve Vídni ji zastihl konec Rakouské republiky. 11. března 1938 utíká před rozpínajícím se fašismem podruhé. Ten se nezastavil ani před branami Československa. 3. března 1939 se Novotná rozloučila s pražským publikem a 14. března 1939 dorazila do New Yorku. Následující den ji zastihla zpráva o obsazení Československa.

Do Metropolitní opery
Začátky v Americe nebyly lehké. Rodina o všechno přišla. Americkou premiéru si odbyla 5. ledna 1940 jako Mimi v „Bohémě“ pod taktovkou Papiho v San Franciscu. Do Metropolitní opery Jarmilu Novotnou uvedl Arturo Toscanini. Následovaly další role, další úspěchy po Spojených státech i celé Americe. Zvláště její Violetta byla nepřekonatelná. Zbytek její kariéry byl v Americe provázen spoluprací s Toscaninim, který Jarmilu bezmezně obdivoval. Po ustavení exilové vlády v Londýně se Jarmila Novotná jednoznačně přihlásila k podpoře úsilí o osvobození vlasti. Její „Lidické písně“ se staly nejen posilou lidí doma ve vlasti, ale i nadčasovou legendou.

„Poznamenaní“
Konec světové války však předznamenal ještě větší smutek pro celou rodinu Daubkových. Jejich majetek v Litni byl obsazen Rudou armádou, silně poškozen a znárodněn. V červenci 1945 se Jarmila vrací domů. Její a manželova snaha o navrácení rodinného sídla v Litni narážela na vyhýbavé sliby. Přesto vystoupila v Národním divadle a absolvovala turné po Československu. S publikem se rozloučila 16. září 1945 ve Smetanově síni Obecního domu. Poté odjíždí zpět do Spojených států. Manželovi Jiřímu se nakrátko podařilo získat rodinný majetek v Litni nazpět a v červnu 1947 se Jarmila Novotná ještě jednou do Litně vrátila. 23. června 1947 poprvé po válce slyšeli Pražané její Mařenku v „Prodané nevěstě“ v Národním divadle. 3. července následoval koncert ve Smetanově síni Obecního domu a v srpnu natáčení filmu „The Search“ – „Poznamenaní“. Poutavé drama o ztracených evropských dětech bylo citovou reflexí války.

Opět v New Yorku
Začátek roku 1948 zastihl Jarmilu Novotnou opět v New Yorku. Zde se dověděla o smrti Jana Masaryka. Následovala nová konfiskace majetku v Litni, tentokrát definitivní. Její snaha odvézt alespoň osobní věci a nábytek skončila jen malým úspěchem. 19. června 1948 odjíždí do Paříže a následně do New Yorku za sérií dalších úspěšných amerických sezon. S americkými posluchači se definitivně rozloučila v červenci 1956 při „Figarově svatbě“ v Cincinnati rolí Cherubína. Po skončení operní kariéry se věnovala neméně úspěšně přednáškové činnosti, muzikálu a činohře. V roce 1958 s manželem Jiřím zakoupili dům ve Vídni, kde žili až do Jiřího smrti v roce 1981. Českoslo­venské úřady jí nepovolily účast na pohřbu vlastní matky. Svoji milovanou zemi mohla spatřit po mnoha letech až v roce 1972. Svým dvěma dětem ukázala Prahu v roce 1976. Návrat v roce 1983 byl ve znamení ovací, které jí připravili návštěvníci Divadla hudby poté, co zarecitovala závěrečné verše Seifertovy Hory Říp. Po smrti manžela Jiřího se vrátila zpět do New Yorku. Dostalo se jí nejvyšších poct a poslední roky strávila obklopena řadou přátel. V Praze byla jmenována čestnou občankou a čestnou členkou Státní opery. Zemřela 9. února 1994 v New Yorku.
(z materiálů Obecního domu)