Regiony se mohou rozvíjet i spoluprací se sousedy

Politika soudržnosti Evropské unie umožňuje českým a moravským regionům zvyšování jejich konkurenceschop­nosti více způsoby. Vedle národních regionálních operačních programů mohou čerpat evropské peníze také z programů Evropské územní spolupráce. Zde mohou volit mezi dvoustrannými programy se sousedními zeměmi, nebo vytvářet multilaterální přeshraniční regiony za podpory programu Střední Evropa. Poslední zmiňovanou cestou se vydal také středoevropský region CENTROPE.

Šestnáct měst a spolusousedících regionů
z Česka, Rakouska, Slovenska a Maďarska tvoří CENTROPE. Českými členy jsou Jihomoravský kraj a Statutární město Brno. Přeshraniční regiony jsou modelem spolupráce, který není v Evropě nijak neobvyklý – především v původních členských zemích má velkou tradici. Jmenujme například Euregio Maas-Rhine (Aachen-Li?ge-Maastricht) nebo RegioTriRhena (Basel-Freiburg-Strasbourg-Karlsruhe) nebo ELAT (Eindhoven-Leuven-Aachen). Ačkoliv každý stát má svou národní strategii rozvoje, Evropská unie je založena na postupném snižování významu hranic a bariér mezi jednotlivými zeměmi. Příhraniční regiony a hlavně jejich obyvatelé jsou s důsledky tohoto střetu denně konfrontováni. Cílem vytváření nadnárodních regionů je pomoci obyvatelům příhraničních oblastí překonat problémy, které plynou z tohoto procesu, a především zajistit, aby regiony využily společných příležitostí a aby se staly konkurenceschopným prostředím příjemným pro život.

Také v CENTROPE se šesti miliony obyvatel
mají partnerská města a regiony samozřejmě své priority, z nichž si některé v mezinárodním srovnání navzájem konkurují, ale existuje řada oblastí, ve kterých je výhodné spojit síly i zkušenosti, a tím přispět ke zvýšení konkurenceschop­nosti celého území. Spolupráce v CENTROPE se datuje od roku 2003, kdy mezi jednotlivými zeměmi nebyly shodné podmínky jak z hlediska financování, tak z hlediska volného pohybu. Situace se začala narovnávat rozšířením schengenského prostoru a poslední překážka padla uvolněním trhu pracovních sil v květnu loňského roku. Pro podporu této spolupráce byl v roce 2010 spuštěn projekt CENTROPE CAPACITY spolufinancovaný z Evropského fondu regionálního rozvoje. Společnými tématy podporovanými tímto projektem jsou čtyři rozvojové oblasti: Znalostní region, Lidský kapitál, Územní integrace a Kultura a turismus. V této oblasti se například rozvíjí spolupráce brněnských a vídeňských vysokých škol a vědeckých pracovišť. Důležitá je i podpora spolupráce univerzit a firem. Se školami a vědeckými pracovišti úzce souvisí i investice do infrastruktury. Můžeme mít kvalitní výzkumná zařízení, vynikající univerzitní vzdělání, kulturní a turistické zajímavosti, ale pokud nebudeme mít kvalitní infrastrukturu, která umožní veškerý tento potenciál využívat, tak o tyto výhody přijdeme. Potřebujeme infrastrukturu pro pohyb zboží i osob – ať už se na ně díváme jako na turisty, nebo jako na mobilní pracovní sílu. Musí být nejen vybudovány silnice, ale i zajištěna veřejná doprava. Lidé by měli mít možnost jednoduše cestovat v rámci celého přeshraničního regionu. Cílem je tedy například zlepšení podmínek pro krátkodobé cestování v regionu a vyšší informovanost o možnostech kulturního a turistického vyžití.

Jednou z hlavních priorit Jihomoravského kraje
je dokončení dálničního spojení mezi Brnem a Vídní. O trasách tohoto významu se rozhoduje centrálně, ale CENTROPE je výbornou platformou, jak upozornit na důležitost této spojnice. Má-li se jakýkoli region úspěšně rozvíjet a zvyšovat svou konkurenceschop­nost, jak je ostatně v zájmu Evropské unie, pak je ideální, pokud se podaří zkombinovat veškeré podpůrné nástroje, které má díky kohezní politice Evropské unie k dispozici. Přeshraniční spolupráce je jedním z nich, ale jistě ne tím nejdůležitějším. O prostředky z operačního programu Evropská územní spolupráce se musí tvrdě soutěžit a jen ty nejlepší projekty v celém středoevropském prostoru na dotaci dosáhnou. Dalším – a pro rozvoj regionů patrně nejdůležitějším nástrojem – jsou regionální operační programy (ROP). Na základě přehledů čerpání lze tvrdit, že v právě probíhajícím programovém období patří současné Regionální operační programy mezi nejúspěšnější. Alespoň na jižní Moravě, která spolu s Vysočinou tvoří NUTS 2 Jihovýchod, mají s čerpáním velmi dobré zkušenosti. Bohužel jsou v ČR i jiné regiony, kde došlo ke zneužití systému. Na druhou stranu, tato pochybení byla odhalena již v průběhu programového období, což je důkazem, že systém je nastaven správně a že tam, kde selžou lidé, zafungují kontrolní mechanismy. Proto můžeme očekávat diskusi, zda by plánovaná přeměna Regionálních operačních programů na Společný regionální operační program byla krok správným směrem.
 
Největší výzvou, které v Evropě společně čelíme
v současné době, je výrazné posílení mezinárodní konkurenceschop­nosti, zaměstnanosti a ekonomické výkonnosti regionů. Prostředky, které k nám v příštím programovém období budou prostřednictvím operačních programů plynout, nám mohou v reakci na výše uvedenou výzvu výrazně pomoci. Rozdílná úroveň a charakter jednotlivých regionů ovšem vyžaduje detailní znalost jak jejich potenciálu, tak i specifických problémů, které je trápí, včetně nejefektivnějších způsobů jejich řešení. K této detailní znalosti se lze dopracovat pouze na lokální a regionální úrovni, nikoliv na centrální. V případě regionu soudržnosti Jihovýchod lze bez rozpaků říci, že Regionální rada regionu soudržnosti jako řídící orgán představuje jednoduchý, efektivní a funkční model pro administraci podpory ze strukturálních fondů, který je pro příjemce čitelný, přičemž respektuje požadovaný princip místního přístupu.
 
Současná zkušenost z jižní Moravy
vede k doporučení, aby i v programovém období 2014–2020 byly v České republice zachovány pro správu evropských fondů osvědčené a zaběhnuté Regionální operační programy spravované Regionálními radami. V těchto programech by zároveň měla být uplatněna urbánní dimenze zdůrazňující nezastupitelnou roli velkých měst a jejich aglomerací při zvyšování mezinárodní konkurenceschop­nosti regionů. Zároveň je nutné, aby se na řízení programů podílely i obce, např. účastí jejich zástupců ve Výborech Regionálních rad. Ať už dopadne diskuse nad tím, zda mít od roku 2014 regionální programy pro jednotlivé regiony soudržnosti, nebo jeden společný program jakkoli, regiony nesmějí zapomínat na využití programů Evropské územní spolupráce a musí spojit své síly se sousedy na druhé straně státní hranice. Z každé takové spolupráce budou občané vždy profitovat.

• www.centrope.com