Menu

Mosty mezi národy, zeměmi a kulturami Ochrana základních lidských práv a svobod
Občanské sdružení Croix de la Boheme vzniklo na základě poptávky po spravedlnosti, pochopení, porozumění a svobodě. Členská základna je složena z organizací a jednotlivců usilujících o pozitivní změnu. V řadě případů jsou to subjekty poškozené předlistopadovým nebo polistopadovým režimem. Občanské sdružení Croix de la Boheme si je vědomo, že každá země je svobodná natolik, jak dalece jsou svobodní její obyvatelé. Že prosperuje tak, jak lidé, kteří v ní žijí. Že je hrdá, jako jsou oni hrdí. Domníváme se, že je čas položit si otázku, z jakého důvodu rozvoj společnosti v České republice neustále naráží na zásadní problémy, jako jsou nízká efektivita státní správy a justice, korupce a zneužívání moci, odliv mozků a šikovných rukou, nihilismus ve všech oblastech, egoismus a sobectví a duchovní nevědomost. V duchu zásad „spojenými silami“ a „prožité je víc než naučené“ proto stavíme mosty mezi jednotlivci a ostrůvky lidí, neboť každý, kdo přináší poznání, vnáší světlo do života a pomáhá narovnávat informační toky. Dílčí informace jsou jako kapky, které dávají vzniknout pramínkům, z nichž vznikají potůčky, potoky a řeky, jež vytvářejí moře poznání.

Croix de la Boheme, občanské sdružení
Jandova 3/10, 190 00 Praha 9
tel.: 775 927 332, mobil: 608 844 887, fax: 234 639 628
e-mail: cdb@croixdelaboheme.eu
www: croixdelaboheme.eu

Proč rozvoj společnosti v České republice neustále naráží na zásadní problémy?

25. 02. 2011

Jaroslav Bláhovec

Slovo kříž – Croix – v názvu našeho občanského sdružení Croix de la Boheme mj. symbolizuje historickou zkušenost, že i právo může být přibito na kříž. Název jsme ale zvolili z jiného důvodu. Na počest desátého českého krále Jana Lucemburského (1296 – 1346). Cílem našeho sdružení je propojovat lidi dobré vůle nezávisle na politickém, náboženském či filozofickém přesvědčení. Všechna s námi kooperující občanská sdružení vznikla na základě společenské poptávky na přelomu minulého a současného tisíciletí. Zabývají se otázkami lidských práv, svobod a povinností, neboť jsme toho názoru, že práva a povinnosti musí být v rovnováze.

Jiří Plicka

Občanské sdružení Habeas corpus bylo pojmenováno na památku jednoho z vůbec prvních zákonů na ochranu lidských práv, ustanoveného v Anglii z podnětu krále Jana Bezzemka (1166 – 1216). Tento výnos je významným prostředkem k hájení osobní svobody proti svévolné státní moci. Říká, že podezřelý nebo stíhaný je lidskou bytostí, a jako takový má právo na důstojné humánní zacházení. I ten nejmenší človíček na této planetě má svá práva včetně práva na spravedlnost. Bohužel, spravedlnost je nezřídka pošlapávána, a my se v rámci našich možností snažíme jednotlivým subjektům pomoci v poznání jejich práv a povinností, v prosazení jejich oprávněných zájmů a při dovolání se spravedlnosti.

[?]Se členy výkonných výborů občanských sdružení Croix de la Boheme panem Jaroslavem Bláhovcem a Habeas Corpus Ing. Jiřím Plickou se potkávám 1. února 2011.
Pane Plicko, Habeas corpus (latinsky „máš tělo“) je název zákonného ustanovení, které v právních státech člověku zaručuje legitimní zacházení. Proč jste si je zvolili?
Protože po celém světě je hodně nespravedlnosti. Tady v České republice si většina lidí nedovede ani představit, v jak katastrofálních podmínkách trpí lidé např. v Nigérii a dalších zemích. Ostatně, teď je hodně aktuální Egypt, kde je velice napínavá situace. Prostě obrovskému množství lidí je třeba pomoci, a také je přesvědčit, aby se svých práv domáhali nenásilnou formou. Hodně se zabýváme migrační a azylovou politikou. Spolupracujeme s různými orgány včetně úřadů a soudů. Co člověk, to různý osud a mnohdy velmi truchlivý. Je třeba, abychom si tyto věci uvědomili. Že spolu s námi na naší planetě žijí lidé, kteří nemají ani na to, aby měli vodu a co jíst. A o nějakém přístupu k právu, vzdělání, životní úrovni nemluvě.

V „Předscénách z Osvobozeného divadla“ ze hry Voskovce a Wericha „Těžká Barbora“ ve skeči „Příchozí Vejda“ Jan Werich konstatuje: „Dycky každej morální předpoklad musí být futrovanej klackem. Poněvadž jináč by se žádnej morální předpoklad nedal prosadit, protože lidi nemůžou dělat víc, než čeho jsou schopni, protože lidi jsou lidi …“ Jak můžete fungovat, aniž by si z vás „ty lidi“ dělali legraci?
Občas si z nás legraci dělají. To je pravda. Ale také je pravdou, že se nám velmi často daří přesvědčit příslušné orgány, aby v zásadě dělaly to, od čeho jsou placeny. A koneckonců, když se podaří pomoci alespoň několika subjektů či lidem, ti lidé z toho mají radost a my též. Při ochraně lidských práv zatím spolupracujeme v rámci šesti zemí. Kromě Česka je to Slovensko, Maďarsko, Německo, Francie a připravuje se Rumunsko. Příznivce a spolupracovníky ale máme i v řadě dalších, včetně Spojených států amerických. Díky nim je naše činnost financována nejen z vlastních zdrojů. Pomáhají nám orgány a organizace hlavně z USA, Francie, Německa, ale i z tuzemska, které mají zájem, aby fungovala spravedlnost a byla respektována lidská práva. Díky tomu máme zdroje, abychom dokázali zaplatit kvalitní specialisty, právníky atd. a úspěšně narovnávali i velmi komplikované případy.

V jednom ze svých stěžejních prohlášení říkáte: „Domníváme se, že je čas položit si otázku, z jakého důvodu rozvoj společnosti v České republice neustále naráží na zásadní problémy, jako jsou nízká efektivita státní správy a justice, korupce a zneužívání moci, odliv mozků a šikovných rukou, nihilismus ve všech oblastech, egoismus a sobectví a duchovní zabedněnost.“
Tak na to vám, doktore, na oplátku odpovíme citací čerpanou z Všudybylu. V jednom z vašich interview Mons. Dominik Duka OP, současný arcibiskup pražský, metropolita a primas český řekl: „Úcta ke druhému člověku, ke vzdělání a k určité samostatnosti je u nás opravdu velice vytunelovaná předchozími čtyřiceti lety. Od padesátých let docházelo k velkému znevažování lidských schopností, nadání, vzdělání a kulturních předpokladů. To je důvod, proč naše společnost nedokáže tyto hodnoty plně docenit. Víme, že v rámci přelomového období se určitým povoláním dostalo zasloužené preference. Přiznejme si ale také, že celá řada profesí, které ve světě požívají velké vážnosti, se u nás ocitla až u samého dna. Snad je to určitý fenomén doby, kdy si po letech lidé teprve začínají vážit toho, čemu se říká bohatství. Vzpomínám, když jsem patnáct roků pracoval ve Škodovce, že v určitém období mistr nemohl získat dělníka na práci přes čas, protože ten mu říkal: „Já mám peněz dost. Už víc nepotřebuji. Nemohu si koupit to, co bych chtěl a samotné peníze pro mne nemají cenu.“ Myslím, že právě tato doba je poznamenána tím, že jsme se až příliš upnuli na hodnotu peněz. Mnozí se domnívají, že peníze dají člověku všechno. Zřejmě bude trvat určitou chvíli, než nám dojde, že zdraví si nelze úplně koupit a především pak štěstí. Že není možné si koupit to, co dělá člověka člověkem – přátelství a lidský vztah. Když tuto zákonitost pochopíme, začneme si vážit člověka, jeho pracovitosti, úspěchu, ať už ve zdravotnictví, vědě, školství, kumštu či řemesle.“ (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Co dělá člověka člověkem“) 

Náš zřejmě největší žijící bard Jaromír Nohavica v písni, kterou jsem za minulého režimu poslouchával několikrát denně, zpívá: „Kříže se nemění, jen příjmení a jména…“ Jeho slova mi vytanula na mysli, protože zrovna tak jako v době, kdy tento básnický text tvořil, tak i dnes, jsme si všichni rovní a někteří rovnější… Ostatně, nevím kde mají až takový „Kocourkov“ jako v Česku, aby tamní kocourkovští mocipáni ve vlastní zemi decimovali firmy domácím podnikatelům tím, že z jimi odváděných daní na tom samém domácím trhu subvencují daňové prázdniny pouze jejich zahraniční konkurenci.
Vámi zmiňovaná diskriminace domácích podnikatelských subjektů, která se v Česku praktikuje, je jedním z případů porušování spravedlnosti. Je skutečně nespravedlivé, aby české subjekty byly v rámci hospodářské soutěže takto znevýhodňovány vůči nadnárodním subjektům. Zajímavá situace nyní nastává v Maďarsku, kde se premiér Orbán a jeho kabinet snaží podstatnou měrou narovnat podmínky domácím podnikatelským subjektům na stejnou úroveň s mezinárodními. Pochopitelně můžeme na konání pana Orbána najít různé „mouchy“, nicméně jeho vláda, jako první z vlád na světě, si dovolila poukázat na viníky finanční krize a dalších globálních hospodářských problémů. V tomto smyslu by bylo dobré hledat poučení v historii, kdy pokud vládl dobrý panovník, měl zájem na tom, aby jeho zem vzkvétala a fungovala. Pokud špatný, pak tento zájem neměl. Domnívám se, že by bylo dobré se z historie poučit.

V úvodníku tohoto vydání sice nemedituji nad rolí vladaře, ale nad rolí impresária. Mj. říkám, že každá scéna, ať umělecká, politická či obchodní – tedy také cestovní ruch, k tomu, aby její aktéři uspěli, potřebuje impresária. Čím lepšího impresária má, tím lepší vyhlídky má uplatnit vše, čím disponuje. Pokud náš stát nechává ladem to, co nám odkázaly předchozí generace, a my nezhodnocujeme, co umíme a představujeme, nejen jako kdyby to nebylo, zpravidla to odčerpává veřejné finanční zdroje.
Naše vlast má velmi mnoho co nabízet. Rádi poskytneme svoji podporu těm, kteří usilují, aby náš stát diametrálně změnil „pštrosí politiku“ svých polistopadových vlád vůči průmyslu cestovního ruchu. Nevidíme jediný důvod nechtít, nebo dokonce bránit České republice, aby na sebe vydělávala tím, že je. Zahraniční inkaso získávané díky celosvětové obrovské kupní síle návštěvníků je České republice opravdu hodně potřeba. A nejen na důchodovou reformu či zdravotnictví. Proto je tak klíčové budovat a posilovat dobré jméno naší vlasti, protože to je základem pro směřování dalších stovek miliard korun do našeho geografického prostoru, a tedy do české ekonomiky, a ne naopak, jako se tomu v mnoha směrech děje. Jsme s to pomáhat českým subjektům s propagováním atraktivity naší vlasti v zahraničí. V našem programu „Mosty mezi zeměmi a kulturami“ je pro hájení ekonomických zájmů České republiky na poli cestovního ruchu velký prostor. Dispozice pro cestovní ruch, to nejsou jenom velehory a moře. Díky úžasným dispozicím historických území – Slezska, Moravy a Čech – na tom nejsme tak špatně, aby byl důvod si stěžovat. Naopak. Leč nevyužité dispozice jsou pouze potenciálem. Pokud ho nevyužijeme, nikdo to za nás neudělá. Nebo ano, ale obdobně, jako kdyby měl v Česku daňové prázdniny placené z našich daní. Pojďme začít každý u sebe. Pokud se budeme chovat tak, abychom byli v zahraničí jako příslušníci tohoto národa pozitivně vnímáni, přispějeme tím k tomu, aby tak byla vnímána i Česká republika. Bohužel, dělat ostudu je daleko snazší. A pokud už Česko zahraniční (ostatně i domácí) hosté navštíví a my jim vyhovíme v jejich oprávněných požadavcích, budou se rádi vracet a pozitivně referovat o naší krásné zemi a službách, kterých se jim u nás dostalo, úpravnosti, čistotě a báječných zážitcích.



Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo