Menu

Praha v čele světového žebříčku v tvorbě podzemních děl

23. 02. 2006

První otázkou, kterou jsem položil předsedovi představenstva a generálnímu řediteli akciové společnosti Kolektory Praha, a.s. Otakaru Čapkovi, bylo, na jakých principech funguje firma, kterou řídí.
Kolektory Praha, a.s. jsou akciovou společností stoprocentně vlastněnou krajem. V našem případě je tímto krajským samosprávním celkem Hlavní město Praha. Každá akciová společnost stoprocentně vlastněná samosprávní institucí musí plnit dva stěžejní úkoly. Hlavní je dán její zakládací listinou. V konkrétním případě Kolektorů Praha, a.s. je to péče o majetek, který má v nájmu od Hlavního města Prahy, tedy o kolektorové sítě pod Prahou, čítající na devadesát kilometrů tunelů. Tento úkol musí plnit tak, aby z finančních prostředků, které vybírá od správců sítí, zvládla zabezpečit všechno, co zabezpečit má, a odvedla Hlavnímu městu Praze stanovený nájem. Dalším úkolem je vyprodukovat malý, přiměřený zisk a rozdělit jej do rezervního a sociálního fondu. Zisk je striktně kontrolován valnou hromadou. V našem případě Radou Hlavního města Prahy. Nesmí být nepřiměřeně velký ani nepřiměřeně malý. Musí odpovídat tomu, jak má akciová společnost hospodařit, aby správci sítí byli spokojeni s tím, že peníze, které platí akciové společnosti Kolektory Praha, jsou řádně využívány.

Tak, to bylo o tom, jak funguje akciová společnost stoprocentně vlastněná krajem, tedy co je zjevné na povrchu. Jak ale Kolektory Praha, a.s. fungují v pražském podzemí?
V první řadě bych zmínil, že bude v brzké době dokončen kolektor Vodičkova ulice, který definitivně vyřeší zásobování inženýrskými sítěmi obytných a obchodně administrativních budov od Václavského náměstí po celé trase Vodičkovy ulice až po Novoměstskou radnici na Karlově náměstí včetně odbočky do ulice V jámě. To bude velmi důležitá část. Dále bude v letošním roce zahájena výstavba dvou tras kolektorů ve spodní části Václavského náměstí, které by zhruba během dvou, maximálně tří let měly vyřešit veškeré zásobování v této části Prahy. Ve spolupráci s Hlavním městem Prahou připravujeme dva stěžejní projekty na propojení obou břehů Vltavy. Praha je metropolí, která má jednu dominantní část na levém břehu Vltavy a druhou na pravém. Ne vždy se inženýrské sítě přes tuto vodní překážku daří propojovat. Kolektorové spojení se chystá u Hlávkova mostu. V rámci jeho rekonstrukce by měly být sítě převedeny z mostovky do kolektoru vedeném pode dnem Vltavy. Tím se výrazně zvětší i kapacita pro využití inženýrskými sítěmi. Dalším bude kolektor v oblasti Smíchova. Ten by měl oba břehy propojit poblíž Palackého mostu. Jím by mělo být vyřešeno zejména zálohování napájení elektrickou energií pro dynamicky se rozvíjející potenciál smíchovské strany, kde spotřeba, vzhledem k Novému Smíchovu, výrazně narůstá. Proto je potřeba rozvody po obou stranách Vltavy spojit.

Zmínil jste pražskou Vodičkovu ulici. Řada lidí má v paměti neštěstí, k němuž tam došlo díky propadnutí vozovky. Jiná havárie vody pak u náměstí I. P. Pavlova před pár dny ochromila pražskou magistrálu. Řešení kolektorovým systémem takovéto záležitosti téměř vylučuje.
Geologické podloží, na kterém stojí hl.m. Praha, je velmi komplikované. V řadě míst to jsou štěrkopísky a další velmi nestabilní matriály, jež při jakékoliv poruše vodovodního řadu mohou působit vznik kaveren, do kterých se pak mohou propadat chodníky či vozovka. Řada vodovodních systémů v těchto částech Prahy je stará pomalu sto let. Postupně, tak, jak má město prostředky, tyto rozvody nahrazuje kolektory, kterými pak vede veškeré systémy inženýrských sítí. Tam, kde je již kolektor vybudován, jsou opraveny a zasanovány i podzemní části budov související s jeho trasou. Kolektor zde působí i jako stabilizační prvek, zabraňující propadání povrchu. Ještě jednu zajímavost bych zmínil, a to z hlediska zaměření Všudybylu. Praha má velmi krásné podzemí. Disponuje spoustou sklepů a podpovrchových prostor. Jsou to románské sklepy, gotické, barokní atd. V mnohých místech přímo na ně navazuje technické podlaží, které je světově uznáváno jako jedno z nejlépe vybudovaných. V tvorbě těchto podzemních děl se totiž Praha dostala do čela světového žebříčku. Objevily se už i úvahy, že by bylo možné nabídnout určitým skupinám turistů jako součást prohlídky města exkurze do podzemních prostor – historických sklepení, s tím, že by mohli nahlédnout i do technického podzemí, které na tyto objekty navazuje.

Omlouvám se, že trošičku odbočím. Zmínil jste, že v kolektorech je Praha světovou jedničkou. To mi připomnělo interview s Ing. Jiřím Bělohlavem, generálním ředitelem Metrostavu (viz www.e-vsudybyl.cz, heslo pro fulltextový vyhledávač: „železobetonové kolosy“), v němž jsme si povídali i o jejich českém, světově unikátním konceptu řešení konstrukce, stavby, plavení a ukotvení tubusů pražského metra v Holešovicích při překonávání Vltavy v rámci prodlužování trasy „C“. Pane předsedo, zmínil jste nestabilní geologické podmínky pod Prahou. Jak máte zajištěno, že kolektorové tubusy vydrží případné pohyby v jejím podloží?
Uplatňované postupy při výstavbě kolektorové sítě jsou dány důkladnými propočty a jsou umocněny kvalitně odváděným řemeslem, v němž se odráží letité zkušenosti firem, jež stavby provádějí. Při vlastní ražbě, obvykle v hloubkách od deseti do čtyřiceti metrů, okamžitě dochází ke zpevnění stěn štoly. Aplikované armatury a betony jsou natolik pevné a jejich chemické složení tak stabilní, že brání i eventuálním průsakům vody (kolektory jsou totiž mnohdy vedeny pod hladinou spodních vod). Používané betonové směsi dokáží rychle nabýt požadovaných finálních parametrů. Na stavební části kolektorů se podílí řada firem, a to zpravidla ve sdruženích. Např. sdružení Metrostav, a.s. – Subterra, a.s. nebo Subterra, a.s. – Energie, a.s. (a to jsem jmenoval jen ty největší) a jejich spolupracující společnosti, provádějící speciální práce na elektrosystémech, bezpečnostním zajištění atd., odvádějí špičkovou práci světové úrovně, jež pražskému kolektorovému systému předurčuje držet punc světové extraligy.

Čím ještě si Kolektory Praha, a.s. zasluhují nejvyšší uznání u zahraničních kolegů a v podmínkách sjednocené Evropy zřejmě i konkurence?
Praha získala největší renomé v tom, jakým způsobem se před deseti lety Hlavní město Praha rozhodlo kolektory koncipovat a zabezpečit je proti mimořádným událostem, kterými např. může být havárie sítě nebo celé stavby nebo i teroristický atak. Zejména bych dnes zdůraznil proti náhlému vstupu nepovolaných osob a následcích, které by z toho mohly plynout. Hlavní město Praha v tu dobu uvolnilo značné finanční prostředky a celou kolektorovou síť v průběhu následujících osmi let vybavilo sofistikovaným zabezpečovacím systémem a špičkovou (průběžně upgradovanou) řídicí a komunikační technologií. Tak vznikl systém, který co do kvality a bezpečnostních parametrů prakticky nemá na celém světě obdoby. Když se po nešťastném jedenáctém září začala vyhodnocovat bezpečnostní rizika, zjistilo se, že řada metropolí hrubě podcenila zabezpečení svých kolektorových sítí a že Praha je jedinou z nich, která splňuje nejvyšší bezpečnostní kritéria.

Můžete uvést modelový příklad, jak takové zabezpečení funguje?
Jistě. Pokud by nepovolaná osoba pronikla kdekoliv do kolektorů, signalizační a zabezpečovací systém okamžitě vyhodnotí přesné místo, kde je kolektor narušen. Přes řídicí jednotku podá informaci na dispečink, kde se na vizualizačním panelu ukáže místo narušení. Během několika vteřin vyjíždí pohotovostní skupina. Podle místa, kde se tak stalo, je alarmována Policie České republiky, hasiči a záchranná služba. Řešení takovýchto situací je naprosto rutinní záležitostí, protože je průběžně nacvičováno. Takže, když byl jednou jedinkrát za dosavadní historii vyhlášen ostrý poplach, šlo to ráz na ráz. Jak se ukázalo, na vině byl bezdomovec, kterému se nějak podařilo vypáčit poklop, avšak než stačil slézt dolů, byl zadržen ozbrojenou ostrahou v černých kombinézách. Byl z toho celý pryč. Jako by se prý ocitl na jiné planetě nebo jako by vypukla válka.

Použil jste výraz válka. Ve válce nejen mlčí múzy, ale i byznys cestovního ruchu. A rozkopané město svým způsobem simuluje válečný stav. Jak je proti vzniku této situace zabezpečena Pražská památková rezervace, když její zastaralé inženýrské sítě každou chvíli zahrozí havárií? Řada strategických pouček nabádá, že nejlepší obranou je útok. Není nejvyšší čas na této frontě zaútočit?
Určitě je čas zahájit řešení. I proto, že cestovní ruch je jedním z ekonomicky nejúspěšnějších odvětví na území Prahy. V této souvislosti bych podotkl, že Hlavní město Praha vytvořilo skupinu, kterou řídí Útvar rozvoje hl.m. Prahy. A tato skupina, na jejíž činnosti měly Kolekory Praha, a.s. tu čest se podílet, vypracovala pro Hlavní město Prahu doporučující materiál o dalším rozvoji kolektorové sítě na území hl.m. Prahy. V něm vyhodnotila, kde pokračovat s výstavbou kolektorů. Jsem přesvědčen, že rozhodnutí radnice Městské části Praha 1 i Magistrátu hl.m. Prahy – urychleně řešit situaci v Pražské památkové rezervaci – jsou nanejvýš správná. Připravuje se tak výstavba kolektorů v Revoluční ulici. Chystá se spojení mezi Příkopy a nábřežím Ludvíka Svobody i další trasy v sektoru Jungmannovy ulice. V dohledné době, řekněme deseti patnácti let, by tak v rámci Pražské památkové rezervace, v souladu se strategickým územním plánem, měla fungovat kompletní síť kolektorů.

www.kolektory.cz

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new