Pozoruji také a slyším je k sobě rozličnými jazyky mluviti, takže na větším díle nic sobě nerozuměli, ani neodpovídali, aneb o jiném, než řeč byla, odpovídali, každý jinak. Někudy jich celá hromada stála, všickni třebas mluvili, každý své, a žádný žádného neposlouchal, ačkoli i trhali jedni druhými, vyslechnutí chtíce; však ho nebylo, spíše rvanice a pranice. I řekl sem: „Ale pro Bůh, což pak toto v Babyloně jsme? Tutoť každý svou píseň hude; můžliž větší směsice býti?“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, l. P. 1623

Pozoruji také a slyším je k sobě rozličnými jazyky mluviti

Jsme na počátku hlavní turistické sezony. Nicméně mnohé z regionů Moravy, Slezska a Čech, města, obce a turistické cíle usilují o to, aby je domácí a zahraniční turisté, ale i místní obyvatelé navštěvovali po celý rok. Vytvářejí podmínky k tomu, aby na nás, na obyvatele Česka (na platy politiků, státních zaměstnanců, sociální výdaje, zdravotnictví, dopravní infrastrukturu a obslužnost, vzdělávání, obranu a bezpečnost státu atd.), naše země mohla vydělávat tím, že je. Cestovní ruch (z pohledu domácího a zahraničního inkasa) hýbe českou ekonomikou. Už i několika českým politikům dochází, že zahraničním odběratelům lze prodávat nejen u nás těžené suroviny, výsledky vědeckého výzkumu, výrobky, ale i služby a zážitky. Jenže dávno před nimi to věděli cizí investoři. A nejen ti, kteří investují do služeb a infrastruktury cestovního ruchu, aby jako majitelé směnáren, hotelů, incomingových agentur, restaurantů, kasin atd. kasírovali turisty v první linii. Také řada dalších, kteří těží z cestovního ruchu sekundárně a terciárně. Peníze, jež jsou díky dispozicím naší vlasti na českém území inkasovány od turistů a ostatních příchozích spotřebitelů, tak o další miliardy korun posilují stamiliardy korun dividend a plateb, které rok co rok mizí z Česka do zahraničí. Mimoto České republice pouští žilou obrovské množství subjektů šedé ekonomiky, cizích průvodců „deštníkářů“ a jiných prapodivných existencí parazitujících na investicích státu, samospráv i soukromých subjektů do památek, infrastruktury, bezpečnosti země apod., a díky tomu, že nejsme s to se domluvit na pravidlech, kontrole a sankcích, bezostyšně tyjí z atraktivnosti jedné z nejpodivuhod­nějších a nejbezpečnějších zemí světa – České republiky.
Jaromír Kainc