Menu

Počátky naší státnosti 40

31. 12. 2015

Jméno Spytihněv
nesli dva z českých vládců raného středověku. Pod tímto názvem známe i moravskou obec. Sám výklad jména je neobvyklý, málokdo by pojmenovával syna Spytihněvem. To zní více jako varovná přezdívka, jméno dodatečné, které člověk získá až v průběhu života jako odraz osobních vlastností nebo činů. Zpytuj hněv, kaj se za prchlivost; jako by jmenovaný byl pohnán k nápravě a pod novým jménem vstoupil i do historie.

Hrad Spytihněv
v meandru řeky Moravy založil asi kníže Břetislav po roce 1030 a dnes již zaniklá pevnost nesla jméno po jeho nejstarším synovi. Spytihněv II. vládl přemyslovskému knížectví v letech 1055–1061. Avšak kníže Břetislav svého syna pojmenoval podle dřívějšího panovníka toho jména, který žil na přelomu 9. a 10. století a do dějin se zapsal vlastně jen tím, že roku 895 opustil moravskou stranu a přeběhl do tábora „Němců“. To byl patrně i důvod, proč Břetislav, maje za ženu Juditu ze Schweinfurtu, syna pojmenoval Zpitigneo, jak znělo jméno německy. Spytihněv druhý i první totiž měli splnit tentýž úkol: držet vládu v nejužším spojenectví s Bavory. Vraťme se proto do závěru 9. stol. Po smrti knížete Svatopluka dne 9. března 894 se nástupnická krize Velké Moravy rozšířila také do Bohemie, tehdy pod svrchovanou vládou Moravanů. Krajům Svatoplukovi poplatným nic nebránilo odpadnout, pokud by mocenské vakuum záhy nevyplnil dostatečně silný pokračovatel panovnické moci. Závazky tamních knížat se vztahovaly pouze na osobu vládnoucího Svatopluka, nikoliv na jeho nástupce. Země vzdálené moravským centrům, jako byly Dervanovo Srbsko na středním Labi nebo doména krakovského knížete v Polsku, se patrně oddělily mezi prvními. S nestabilitou vlády na Moravě se aktivizovaly síly Svatoplukových odpůrců jak v samotných zemích Slovanů, tak nejvíce v Bavorsku, které bylo součástí Východofranské říše krále Arnulfa. Bohemie s nově budovaným centrem Prahou se nacházela mezi knížecí Moravou a bavorským Řeznem. Skonem mocného knížete Svatopluka naše země opět vešla do letitého sporu o svrchovanost.

Jako nástupce
prvního pokřtěného knížete Bořivoje znají české dějiny Spytihněva. Svatoplukova přímá vláda v Bohemii se vykládá jako „nutnost“ s vysvětlením, že když v roce 889 Bořivoj zemřel, byl jeho nejstarší syn ještě příliš mladý, než aby mohl po otci usednout na knížecí stolec. V době, kdy moravský Svatopluk umírá, Spytihněv zrovna nabyl plnoletosti a ujal se vlády jako pokračovatel přemyslovské dynastie. Avšak první a prakticky jediná soudobá konkrétní zmínka o muži, jenž byl zapsán ve Fuldských letopisech neobvyklým jménem „Zpitigneo“, existuje pouze v souvislosti s konáním řezenského sněmu v létě r. 895. Franské písemné prameny uvádějí: „Avaři napadli pomezí Bavorů, kteří je však předešli a zničili velkou část jejich vojska. V polovině července se konalo v městě Řezně obecné shromáždění. Tam přišla ke králi Arnulfovi ze Slovanů také všechna knížata Čechů, z nichž předáky byli Zpitigneo a Vitizla. Vévoda Svatopluk je předtím násilím odloučil a vytrhl ze společenství a moci bavorského národa. Byli Arnulfem důstojně přijati a dáním rukou, jak je zvykem, smířeni se podřídili královské moci.“ Událost bývala interpretována v národněobro­zeneckém duchu 19. století jako zběhnutí do německého područí či zrada české samostatnosti. Dnes se mluví o politickém rozhodnutí knížete Spytihněva náležet k západu, římské církevní organizaci a latinské liturgii. Blíže skutečnosti bude, že Bohemie dle dohod s východofranskými panovníky náležela do sféry Svatoplukova vlivu, po jeho smrti ale tato ujednání pozbývala platnosti a král Arnulf využil příležitosti do Čech dosadit svého člověka z řad slovanské elity. Proč by jím však měl být syn Bořivoje, který se stal Svatoplukovým vazalem a přijal křest od moravského biskupa Metoděje? Spytihněv mohl prokázat dostatek servility a franskému králi se zalíbit. Ale to je poněkud mělký motiv, něž aby podal uspokojivou odpověď k volbě Spytihněva na stolec Čechů. Možná cosi napovídá jméno, uvedené vedle Spytihněva na shromáždění v Řezně. Byl zapsán jako „Vitizla“ a není zřejmé, zda se jedná o doprovod jednoho z vojvodů, kterým mohl být jakýsi Vítězslav, či spíše pisatel zmiňuje Vratislava, tehdy ještě v dětském věku, kterému Spytihněv mohl být poručníkem. Pokud sněm zmiňuje spoluvládu s budoucím knížetem Vratislavem, jeho význam musel být zřejmý i z pohledu říšské politiky.

Mojmír II.
se na jaře roku 894 stává pokračovatelem moravské moci. Jménem odkazuje na tradici prvních knížat Moravy a dynastii se dostává přízviska Mojmírovci. Tehdy ještě nikdo netuší, že za necelých patnáct let zmizí moravská větev Mojmírovců, ale předčasnou smrtí krále Ludvíka zvaného Dítě v roce 911 zanikne i významný rod Karla Velikého. Obě dynastie však spojoval článek, pro Mojmíra jistě problematický, kterým byl jeho mladší bratr Svatopluk II. Synové knížete Svatopluka měli každý jinou matku. Matkou nejmladšího byla pravděpodobně sestra krále Arnulfa jménem Gisela; Svatopluk II. byl Arnulfův synovec! Pro franského panovníka mohl být ambiciózní mladík vhodnou osobou, skrze niž měl příležitost vstupovat do svébytnosti Velké Moravy. Současně se však Svatopluk II. stal hrozbou franské prestiže. Za okolností, které se vskutku zanedlouho naplnily, mohl zaujmout i místo dle práva náležící potomkům Karlovců. Z franských pramenů se k roku 894 dozvídáme o uzavření míru mezi Mojmírem II. a králem Arnulfem, snad za Mojmírův slib věrnosti. V pozadí tohoto dění však stála hrozba nájezdů Staromaďarských kmenů, které tehdy patrně setrvávaly ve spojenectví s Moravany. Sněm v Řezně je jmenuje Avary. Diplomatickým jednáním Východofranské říše a Říma byly hordy kočovných bojovníků odkloněny na jih, do bojů Byzance s bulharským chánem Simeonem. Král Arnulf získal čas na přípravu císařské korunovace v únoru 896 v Římě, Mojmír na stabilizaci poměrů ve svém knížectví. Někdy v té době Sasové zaútočili na kmeny Srbů, jimž dřívější spojenci neposkytli žádnou podporu. Nejbližší sousedé byli v české kotlině, bez Svatoplukova velení však slovanská bojová hotovost ztrácela na síle. Možná také proto Mojmír II. vyvíjel tlak na předáky v Bohemii, aby splnili závazky a poskytli svoji brannou moc. Reakcí Čechů byla stížnost na útlak ze strany Moravy přednesená na dalším shromáždění v Řezně roku 897. Posálští Srbové následovali vojvody Bohemie a císaři Arnulfovi se v tom roce poddali také.

Mladý Svatopluk II.
se po smrti svého otce stává zcela nekontrolovatelnou silou. Jistě žádal svůj podíl na moci a domáhal se jí u strýce Arnulfa. V žilách mu po matce kolovala franská krev, jeho přáteli z královského dvora byli nejspíše i horkokrevní synové bavorských hrabat. V živé paměti určitě zůstávalo, jak se jeho otec kníže Svatopluk v l. 883–884 krutě vypořádal se syny Wilhelma a Engilšaka, předáky Bavorů, kteří Svatopluka kdysi podvedli (870) a jeho jménem uzurpovali moc na moravských hradech. Metody raného středověku byly kruté a nezůstávaly jen u uřezání nosu a uší… Na jižním pomezí Moravy začaly rozbroje, které, zdá se, podněcoval i Mojmírův mladší bratr se svou vojenskou družinou, podporován cizími hrabaty. Jakékoliv narušení moci Mojmíra II. dávalo Východofranské říši větší podíl vlivu ve středoevropském slovanském prostoru. Důsledkem bylo již zmíněné odpadnutí posálských Srbů, ale zejména vliv v Bohemii, kterou Arnulf s významnou podporou Bavorů považoval za závislé území. Proto znovu otevřeme otázku, proč by na český stolec usedal syn Bořivoje, když východofranský panovník i jeho věrní měli k dispozici mladého, ale možná zcela nesoudného Svatopluka II. Stačilo jeho ambice omezit, pokud chtěl získat podíl na vládě, mohl mu být ponechán úděl v Moravany dosud ovládaných Čechách. Byl moravského původu a v politické hře Bavorů a Franků nebylo lepšího pretendenta na český stolec než Svatoplukova nejmladšího syna.
Kronikář Kosmas o bezmála dvě století později Spytihněva vyzdvihuje jako prvního z křesťanských knížat a rozmnožitele kostelů, ač mu současná historiografie připisuje jediný kostel na Budči. Původ rotundy zasvěcené konkrétně sv. Petru je však patrně starší a souvisí s moravským vlivem. Když byl Spytihněv roku 895 povolán do Řezna ke králi Arnulfovi, pisatel jej zaznamenal jako zástupce všech knížat Bohemie. Byl nastolen sněmem vojvodů, nebo dosazen? Odkud a jak velkému knížectví vládl? Z pozdějších zdrojů se dozvídáme, že nezanechal potomků a zemřel bez pokračovatele rodu. Po něm nastoupil Vratislav, který již vrchovatě splnil knížecí povinnosti, když měl syny Václava a Boleslava. Kníže Václav se stal prvním světcem Slovanů a patronem české země, Boleslav vybudoval silný přemyslovský stát. Spytihněv jako by byl slepou větví nehodnou pokračování. Panovníkem, jenž musel zpytovat svůj hněv.

Pověst o třech bratrech,
synech Svatopluka, je tisíciletým příkladem nesvornosti. Lámáním rozdělených prutů se rozpadá Velká Morava, symbolizovaná pevným svazkem trojice synů. Každý držel jeden z prutů, vládu v jedné zemi otcovy rozlehlé říše. Tu mohli udržet pouze spojeni v trojjedinosti. Měl-li Svatopluk více synů, nástupců vlády, mohl některý z jeho nejstarších potomků již spravovat úděl se sídlem v Praze. Patrně každý zná jméno Přemysla, respektive Premizla, jak jej v Kronice Čechů zve Kosmas (Primizl v legendě tzv. Kristiána). Věrní čtenáři počátků naší státnosti (č. 6) vědí, že mohlo jít o Svatoplukova prvorozeného syna zapsaného jako Predezlaus, tj. jména „prvoslavený“ (prede/primi = první). Pokud Predeslav či Primislav skonal již před rokem 890 a po sobě zanechal potomka, jeho místo zaujal Mojmír a uvolněný úděl v Bohemii měl připadnout nejmladšímu z bratrů. Potomek Vratislav (vrací [otcovu] slávu) mu byl zanedlouho konkurentem, přesto se Svatopluk II. s přízviskem Spytihněv mohl stát v Bohemii vládcem a Vratislavovým poručníkem. Mladého Svatopluka díky vojenským dobrodružstvím, z nichž jej nejednou zachraňovali lidé císaře Arnulfa, ale také pro spory s bratrem Mojmírem a jeho věrnými možná stihl trest, který mu přiřkl druhé jméno. Spytihněv tak mohl být o sto let dříve předchůdcem nešťastného knížete Jaromíra, kterého dal vykleštit jeho vlastní prchlivý bratr.

Křesťanské legendy
„Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily“ vznikly ve druhé polovině 10. století jako oslava křesťanského života a mučednické smrti prvních českých světců. Podle tohoto pramene byl Spytihněv synem knížete Bořivoje a sv. Ludmily. Ač o jeho vládě nevíme fakticky nic, legendy ani franské kroniky žádné Spytihněvovy skutky nezmiňují, kronikář Kosmas mu o dvě století později připisuje veliké zásluhy na šíření křesťanské víry. V případě panovníka, který uznával latinskou liturgii a do země přizval latinský klér, to má logické vysvětlení. Odklon od moravské Metodějovy církve a vstup Bohemie do působnosti bavorského biskupství v Řezně latinsky vzdělaný kronikář musel chválit, aniž by jakkoli haněl památku knížete podivného jména Spytihněv. Písemné zmínky o Svatoplukovi II. končí v závěru 9. století, stejně jako hodnověrné zprávy o knížeti Spytihněvovi. Oba se vytrácejí z dobových událostí zaznamenaných ve franských listech prakticky současně. Také Arnulf ztrácí moc, roku 898 je mu odebrán i titul císaře a záhy umírá. Spytihněvovi je v legendách vyměřen čas vlády po dvacet let. V roce 915 (?) skonal bez následníka a na uvolněný stolec usedl panovník, který svému rodu opět „vrátil slávu“, kníže Vratislav.
Radek Míka


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt