Menu

Počátky naší státnosti 29 – Soudce Krok – počátek časů bájných knížat

14. 06. 2012

Úvod do našich dějin
si zpravidla neumíme představit bez Kosmovy kroniky, latinsky zvané Chronica Boemorum. Vzdělaný a literárně nadaný kanovník Svatovítské kapituly Pražského hradu svým dílem přispěl k uchování cenných údajů z doby panování prvních přemyslovských knížat. Neváhal však nahlédnout hlouběji a svůj výklad začít u bájného Praotce, onoho muže, jehož lid zval „Boemusem“. Kdy vůdce kmene, již podle jména nejspíše keltských Bójů, došel do kraje pod Řípem, kronikář nevěděl. Znal však místo, kde jeho lid založil svá sídla a obdělal úrodná luka mezi Vltavou a Ohří. Právě zde se po staletí tvořilo jádro země nazývané Bohemie, počátky domény prvních v letopisech uváděných vládců na našem území.
O vůdci Slovanů zvaném Sámo
a bitvě u Wogastisburku (632) Kosmas nepíše. Nezmiňuje ani tažení vojsk Karla Velikého završené porážkou jakéhosi knížete Lecha u Canburgu (805–6). Avšak obě události popisované franskými letopisci lze s vysokou pravděpodobností umístit právě do tohoto kraje, do něhož kronikář Kosmas zařadil i bájné vyprávění o Libušině proroctví a stadickém Oráčovi. Věštbou a znamením, tradičními atributy vyšší moci, jež zprostředkoval bílý kůň, byl Přemysl předurčen k vládě nad zemí a jejím lidem. Než se však počala odvíjet historická éra panovníků Přemyslova rodu, předcházela jí doba knížat bájných. Tu Kosmas začíná u tajemné postavy, jíž nazval Krokem: „Mezi nimi [svobodným lidem] povstal jeden muž jménem Krok; podle jeho jména je znám hrad, již stromovým zarostlý, v lese u vsi Zbečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý pozemskými statky a ve svých úsudcích rozvážný a důmyslný. K němu se sbíhali lidé nejen z vlastního jeho rodu, nýbrž i všichni z celé země, aby je rozsuzoval.“
Krok, latinsky psaný Croco,
byl v Kosmově podání otcem tří legendárních dcer: Kazi, Tety a prorocké Libuše. Jak je z textu patrné, kronikář jej neřadil mezi vládce, ale Krokovi určil úlohu soudce. Ten byl podle Kosmase nadán vyšší autoritou. Krokově vůli se podřizovala celá země bez ohledu na rodovou příslušnost. Biblický Starý zákon vládě králů předřazuje věk soudců. Nejspíše proto v církevní nauce vzdělaný Kosmas zvolil tuto úlohu i pro „svého“ bájného Kroka. Kdo však byl Krok, jehož jméno kronikář neváhal spojit s úvodem dějin Čechů?
Kosmas psal svoji kroniku
na počátku 12. století. Období prvních historicky doložených Přemyslovců zná jen mlhavě. Tady vychází zejména z hagiografické tvorby předchozích křesťanských autorů. Avšak úvodní kapitoly z bájeslovné historie prý zapisoval z vyprávění starců. Vnímavý a literárně zdatný kronikář jistě naslouchal tradičním příběhům, předávaným po generace z otce na syna v ústním podání. Přesto své dílo zjevně stavěl na určitých faktech, hledal pro ně oporu v klášterních knihovnách. Obdobně jako příběh legendárního Praotce lze interpretovat v souvislosti se záznamem římského historika Tita Livia o pochodu keltského krále Segovesa (Počátky naší státnosti č. 1), tak i postava bájného soudce nebude pouhou literární fikcí. Krokem začíná Kosmův výčet bájných knížat, od něhož byl poté (!) odvozován dávný původ Přemyslovců. Kosmas poprvé uvádí i jména Krokových dcer, nicméně zdroj, z něhož nejspíše čerpal, měl patrně docela jiný význam (Počátky naší státnosti č. 11). Počáteční slovo hypotetické listiny, jíž Prof. V. Karbusický vyložil jako návrh smíru v bojích s Franky, bylo foneticky blízké jménu, které kronikář zapsal latinsky Croco. Autor měl zjevně povědomost pouze o dávné tradici jakéhosi Kroka, jehož název nesl v Kosmových časech již dávno zaniklý (možná mytický) hrad v lesích u Zbečna nad řekou Mží.
Pojmenování Croco
o bájném Krokovi patrně cosi prozrazuje a může být vodítkem k nečekanému, avšak logickému vysvětlení. V latinském slovníku okamžitě narazíme na výraz crocodilus – nám dobře známého krokodýla. Respekt nahánějící vodní ještěr byl pro naše předky ztělesněným démonem vod. Ve starořeckých bájích figuroval titán zvaný Kraken. Asi stejného Kraka v podobě mytického tvora uctívali Vikingové plavící se po severských mořích a řekách hluboko do evropského vnitrozemí. Dračí symbol zpravidla nechyběl na žádném z jejich plavidel. I v němčině je slovo Krak užito pro živočicha z vodních hlubin, Krake je výraz pro chobotnici. Drak, krokodýl, krakatice – v české kotlině poměrně exotická stvoření. Do Severního moře ústící Labe jistě zažilo i návštěvy Vikingů a tradice Kraka může být spojena s jejich kulturou. Nepomíjejme však význam řek a jezer pro život našich předků, zemědělství bylo na přístupu k vodě a jejím dostatku zcela závislé. Kolonizace se šířila podél řek a osady zemědělců vznikaly při úrodných nivách, kde byl dalším zdrojem obživy rybolov. Stejně jako pro bojovné seveřany, Krok pro tehdejší lid nejspíše představoval ducha a strážce vod a jeho domácím zpodobněním byl tajemný rak, kterého bychom ještě nedávno našli v každém potoce. Starý a moudrý rak podle jedné pověsti hlídá prameny Mže, řeky, na níž Kosmas umístil pradávné Krokovo sídlo. Tři přítoky Mže – Úhlava, Úslava a Radbuza – mohou být tři legendární Krokovy dcery…
Báje mají často racionální základ,
ústním předáváním se tvořily legendy a pohádková vyprávění. Říčky a potoky vyvěrají na povrch ponejvíce v horách, dříve nepřístupných a obávaných, kde počínají nejvydatnější řeky. Tou je u nás Labe nastupující svoji pouť do Severního moře v místech, kde pánem je Krakonoš! Od tohoto jména je odvozen i český název hor. Pohádkovou postavu máme spojenou s vládcem Krkonoš, avšak starší podání jej popisuje jako ducha podzemí, který na povrch vystupuje jen výjimečně, aby svými skutky vyzkoušel obyčejné smrtelníky:

„O pánu Krkonošských hor“
Mezi Čechami a Slezskem rozkládají se Krkonoše, nejvyšší české pohoří. V jeho útrobách sídlí podle pověsti horský duch, který se zve Krakonošem. Mocný kníže duchů má na povrchu země jen nevelikou zahradu, ohrazenou pásmem nepřístupných hor. Vlastní Krakonošovo panství počíná několik sáhů hlouběji pod povrchem a sahá mnoho set kilometrů do středu země. Občas Krakonoše napadne, aby si prohlédl svoji rozsáhlou podzemní říši, hlubiny i zemské propasti, kde jsou nevyčerpatelné zásoby minerálů, vod a drahých kovů. Přitom přehlíží zástup sobě podřízených podzemních duchů a uděluje jim práci, poutá sílu ohnivých proudů pevnou hrází a proměňuje obecné kovy ve zlato. Někdy se vzdá panovnických starostí a vynoří se na zemský povrch. V bujné zpupnosti tropí s lidmi žerty nebo se jim jen posmívá, neboť povaha tohoto knížete duchů vyniká zvláštní vrtkavostí a nestálostí. Hned je veselý až k rozpustilosti, náhlý a prchlivý, ba zlomyslný, hned zase dobromyslný, citlivý a šlechetný; jindy mírný a současně zpupný jako vejce vhozené do vřící vody, ač bylo měkké – ihned ztvrdne. Krakonoš dokáže být upřímným přítelem, zítra chladným cizincem, vrtkavost jeho povahy je nevyzpytatelná; jedná, jak ho právě napadne.
Vlastnosti Krakonošovi přisouzené
jsou nápadně podobné vlastnostem ohnivého a vodního živlu. Podzemní síly, kterým lidé nerozuměli, vtělili do démona hlubin země, kde pramení voda chladná i horká, odkud přichází bohatství ryzích kovů a vzácného kamení. Země v sobě však ukrývá i tajemství života. Dává sílu kořenům, rostlinám a všemu živému, člověka nevyjímaje. Schraňuje vodu a minerály. Rübezahl (v překladu „vládne kořenem“) či Krakonoš, ať jej nazveme německy nebo česky, představuje především ducha podzemních vod. Prameny a lesní studánky lidé odedávna uctívali pro jejich životodárnou moc a kouzelné účinky. Tradice Kroka jako přírodního božstva či démona proto jistě sahá do pradávné minulosti, kdy člověk zcela závislý na vodním zdroji s tajemnými vodními silami prožíval dobré i zlé. Stejně jako se starobylý výraz „va“ vyjadřující vodu objevuje v mnoha světových jazycích (vada, wasr, watr, wadi, aqva…), také jméno bájného Kroka se promítlo do řady slovníků a bylo přisouzeno mytickým tvorům a podivným vodním živočichům.
Také úloha soudce,
o které se v souvislosti s Krokem zmiňuje Kosmas, může mít své racionální vysvětlení. V kronikářově podání se patrně odráží starodávný zvyk zkoušky vodou, kdy obviněný nešťastník byl svázán a vhozen do řeky či jezera. O jeho vině měl rozhodnout duch vody, jednalo se tudíž o „Krokův soud“. V obměněné formě jej užívala i středověká inkvizice. Obdobný motiv nalezneme v pověsti o Horymírovi. Za své skutky byl odsouzen ke svržení z Vyšehradské skály do Vltavy, pád ale přežil a podle tehdejšího práva byl osvobozen. Nikoliv náhodně lidová tradice sídlo bájného Kroka umisťuje na Vyšehrad, ač Kosmas nic podobného ve svém díle neuvádí.
Křesťanský vzdělanec
a literát Kosmas paradoxně přispěl k uchování paměti o starém pohanském kultu, o starodávných tradicích, které se katolická církev snažila vymýtit nebo přetvořit ve svůj obraz. Bájný Krok má kořeny hluboko v dávnověku a zcela jistě nesouvisí pouze s dějinami Čechů. Uctívání Kroka můžeme přisoudit již protoevropskému obyvatelstvu zemědělské kultury, která si s sebou do nových sídel přinášela i původní zvyky a šířila nejen nové technologie, ale také kulturní povědomí, které po tisíciletí spoluutvářelo naši společnou historii.
Radek Míka


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt