Menu

Počátky naší státnosti 22 - Hrad Plzeň s kostelem sv. Vavřince

01. 12. 2011

Za vlády knížete Boleslava I.
se utužuje moc knížecího rodu, na jehož počátku stál Přemysl, v bájích jmenovaný Oráč. Doména tzv. Přemyslovců zpočátku zaujímala okolí Prahy. S rostoucím vlivem si však podmaňovali další území a během 10. století ovládli rozlehlý prostor mezi říší Otonů na západě a Kyjevskou Rusí na východě. Krátce po zániku Velké Moravy krále Svatopluka hegemonii nad západními Slovany převzal rodící se stát českých Boleslavovců.

Morava první poloviny 10. století
byla vystavena tlaku staromaďarských kmenů. Těžiště moci se posunulo na západ, blíž politickým centrům Bavorska, Frank a Saska krále Oty I., zakladatele Svaté říše římské. Praha tehdy nabyla významu sídelního hradu se stolcem vládnoucích knížat, v podhradí při vltavském brodu rostlo významné centrum dálkového obchodu. Církevně však Bohemie podléhala bavorskému biskupství v Řezně. Boleslav I. sice dokázal vojensky ovládnout Polabí, větší část Moravy, Slezsko i Malopolsko, nicméně se mu nedostávalo politické moci pro své knížectví obnovit samostatnou církevní správu, udržet moravské arcibiskupství. Poddáním se východofranskému králi Arnulfovi v roce 895 (Spytihněv) se Bohemie odevzdala do rukou bavorskému episkopátu, který zásadně brojil proti církevní samostatnosti Svatoplukovy říše i zde zaváděné staroslověnské liturgii. Od konce 9. stol. v Praze působil archipresbyter, kněz dosazovaný řezenským biskupem, mezi oběma centry se rozvíjel diplomatický a obchodní ruch. Význam spojnice z horního Podunají přes Prahu dál do východní Evropy ještě posílil po maďarském záboru Panonie.

Do období vlády Boleslava I.
(935–972) se datuje budování kastelánských hradů určených ke správě a ochraně země. K nejdůležitějším náležel hrad Plzeň, mocenský opěrný bod na západě Čech situovaný na stezce do biskupského Řezna. První zmínka o Plzni pochází z kroniky Dětmara z Merseburku a vztahuje se k r. 976. Tehdy zdejší posádka zaskočila a v blízkosti hradu (iuxta Pilisini urbe castra) pobila oddíl Bavorů, táhnoucí ku Praze proti knížeti Boleslavovi II. Hrad však bezpochyby vznikl dříve, podnět k jeho založení mohl přijít již v letech 895–915 za vlády knížete Spytihněva. Byl to právě on, který v závěru 9. stol. podvakráte cestoval do Řezna, aby stvrdil věrnost králi Arnulfovi a žádal pomoc proti Moravanům.

Jen nejvýše postavení
tehdy vlastnili koně. Ostatní museli pěšky nebo pomalými těžkými povozy. Stezky byly nekvalitní a putování po nich namáhavé. Vydat se z Prahy do Řezna, znamenalo na cestě strávit několik dnů. Podél Mže (dnes Berounka) existovaly nebo po určitých úsecích vznikaly hradiště či menší dřevěné dvorce. K prvním patřil Tetín. Neprostupný křivoklátský hvozd ovládal dvorec na Zbečně. Následoval Týřov, kterému nejspíš předcházelo hrazené sídlo v dnešní vsi Hradiště. Údolí Mže s mnoha meandry, hluboké lesy a nepřehledný terén však nebyly perspektivní pro rozvoj staré zemské stezky, jejíž význam v 10. století nebývale vzrostl. Místo k založení hradu Plzeň jeho stavitelé vybírali patrně již v době, kdy se cesta od Tetína zkrátila podél Litavky k budoucímu Královu dvoru, Žebráku a Mýtu, aby se u Rokycan stočila k brodu přes řeku Úslavu. Nově vytyčená trasa prostoupila údolím mezi Brdy a Křivoklátskými vrchy a dodnes je hlavní dopravní tepnou k našim západním hranicím. Pro otevření kratší cesty od Tetína k Plzni muselo být s tehdejším vybavením vynaloženo mimořádné úsilí. Dostatek kvalitního dřeva při kácení lesů však představoval vhodný materiál k výstavbě hrazených dvorců a sídel. Nejinak tomu bylo i v případě hradu Plzeň.

V současné Plzni
bychom však raně středověký hrad stěží hledali. Stával na protáhlé ostrožně vrchu zv. Hůrka ve Starém Plzenci, 6 km jihovýchodně od Nové Plzně. Ta byla založena o více než tři sta let později. Z někdejší přemyslovské pevnosti se do dnešních dob dochovalo rozlehlé hradiště s jedinou původní stavbou, rotundou sv. Petra a Pavla. Lokalita ostrožny nad brodem přes řeku Úslavu byla osídlena již v dobách dřívějších, nicméně v 9. stol. existence hradu doložena není. Strategicky zvolené místo i jeho okolí bylo zarostlé staletými stromy. Ty bylo nutné vykácet a řezivo použít jako stavební materiál. Činnost, která předznamenala vznik zemské stezky i hradu Plzeň bylo žďáření a mýcení lesů, především pak řezání a tesařské úpravy dřeva. Základním výrobním prostředkem tehdejších stavitelů byly sekery a pily, od slovního základu pílit pochází slovo piliny, patrně ale také píle a pilný. Jak se těmto „pilným“ lidem říkalo, nevíme, možná se ale jejich práce či pojmenování staly základem názvu hradu, který měli za úkol stavět.

„Pilisin“ z nejstaršího zápisu
může zachycovat právě slovo pílit či pila – pilis. Koncovka -in je obdobou názvů Tet-in či Rokytz-an, které spojují místo s lidem (m-an, obecně muž). Pilisin pak představuje výraz pro stavbu dřevěného hradu, stavitele vykonávající práci s pilou. Pozdější odvozeniny od původního Pilisin z r. 976; Plizen (1048, 1146, 1220), Pilzen (1131), Pelzen (1160) směřovaly k dnešnímu českému názvu Plzeň, poprvé použitého v listině z 12. století (1165) při zmínce o plzeňském kastelánu Držislavovi „Drisizlau de Plzen“. Německé Pilsen pouze zaznamenává starší tvar jména, jak je uvedl již Dětmar z Merseburku. Název je ojedinělý a jeho původ nebyl zatím spolehlivě vysvětlen. Nejčastěji se uvažuje souvislost s německým výrazem Pilz – houba či třídou bezobratlých zv. plži. Avšak oba výklady unikají racionálnímu důvodu, proč by jméno přemyslovského hradu Plzeň mělo mít „houbařský“ původ u našich sousedů nebo jakkoliv souviset s živočichem, který si na houbách s oblibou pochutnává. Nicméně slovo „plž“ bude nejspíše odvozeno od starého tvaru plížit se (pohybovat se lež-mo), tedy po-lož-it a mohlo by odrážet výraz související s položením osady či vojenského tábora.

Právě strategická poloha
na dálkové cestě z Prahy do Bavorska řadila hrad Plzeň mezi nejvýznamnější v přemyslovské hradské soustavě a měla nemalý vojenský význam. V r. 955, tedy ještě před písemně doloženou existencí hradu, došlo k události s přemyslovskou Plzní zřejmě související. Toho roku kníže Boleslav I. po dohodě s císařem Otou I. vypravil do Bavorska jízdní oddíl o síle tisíce mužů. U města Augsburku se schylovalo k rozhodující bitvě s Maďary. Na poli zvaném Lešské se soustředila vojska Franků, Sasů, Bavorů i Čechů, aby zničující silou těžkooděnců udeřila na obávané nomády, po dlouhá léta pustošící kraje střední, jižní i západní Evropy (poč. naší státnosti č.20). Pro nás je důležité, že k boji došlo ve svátek sv. Vavřince dne 10. srpna. Otova hotovost za cenu velkých ztrát Maďary porazila, z rytířů Bohemie se domů mnozí již nevrátili. Přeživší křesťané vzdali dík svatému Vavřinci, byl jim ochráncem i pomocníkem v památném vítězství nad divokými bezvěrci. Český oddíl patrně vedl Boleslavův stejnojmenný syn, neboť po hrdinném veliteli obrany Augsburku – biskupu Udalrichovi – poté neváhal pojmenovat jednoho ze svých potomků, kněžice Oldřicha. Při zpáteční cestě z jižního Bavorska muži překročili zemskou hranici. V úvahu připadá Brůdek u Domažlic, a nejspíš neminuli polohu Plzně. Boleslavovo knížectví se stávalo pevnou součástí křesťanského universa a žádný z významných hradů nemohl postrádat kostel, zvláště byl-li budován při cestě k biskupskému Řeznu. Pokud se oddíl v hradbách Plzně utábořil, přišel zřejmě i návrh zasvětit nový kostel patronu vítězného tažení sv. Vavřinci. Na západě Čech má svatovavřinecká tradice silné kořeny, dodnes se slaví srpnová pouť v Domažlicích. Příznačný patronát knížecího kostela na hradě Plzni napovídá cosi o existenci přemyslovského hradu již k památnému datu bitvy na Lechu v srpnu 955.

V době rozkvětu
stálo v hradské aglomeraci 8 kostelů, k roku 1131 je zde uváděno sídlo zástupce pražského biskupa (archipresbyter Pilzenensis). Výjimečnost hradu v raně středověkém knížectví dokladují i nálezy denárů s textem PILZEN CIVITAS ražených kolem roku 1010 v období vlády knížete Jaromíra, snad ve zdejší mincovně. Pod hradem vyrostlo městečko s tržištěm a kostelem sv. Jana Křtitele, v podhradí leží Malá Strana, jíž dominuje kostel Narození Panny Marie. Dnes již neexistující východní předhradí zaujímala osada s purkrabským dvorcem a kostelem Svatého Kříže. Patrně není náhoda, že Staroplzenecké hradiště připomíná jiný přemyslovský hrad – Prahu. Podle dnešního stavu bychom tak odvážnou myšlenku stěží vyslovili, pokud se však vrátíme o tisíc let zpátky, do přelomu 10. a 11. stol., Stará Plzeň i knížecí centrum v Praze vykazují řadu pozoruhodných paralel. Možná již hledáním vhodného místa k založení mocenského střediska na západě Čech tehdejší lokátoři rozpoznali v táhlé ostrožně nad řekou Úslavou podobnost s polohou, na které vznikal Pražský hrad. Na jihu se hradiště prudce svažuje k řece, v Praze k Vltavě, tady k Úslavě. Ze severu je chrání údolí potoka, v Praze Brusnice, tady říčky Bradavy. Pod hradem vzniká osada nazvaná Malá Strana, za řekou trhová osada, město Starý Plzenec. Pokud se pod hradem Plzeň prokáže existence dřevěného přemostění zátopové nivy s řečištěm, máme analogii s nejstarším pražským mostem, který předcházel kamennému zv. Juditin. Tvar zdejšího hradiště je prakticky totožný s původní terénní morfologií přemyslovského hradu v Praze, pouze je zrcadlově otočen; v Praze nejníže položená opyš ukazuje k východu, ve Staré Plzni k západu. Ani urbanistická struktura hradu a předhradí nevykazuje velké odchylky. Nejstarší podoba Pražského hradu ještě s minimální zástavbou má zužující se ostrožnu přepaženou dvěma příčnými příkopy a valy, přičemž hlavní hradba vzniká až před západním předhradím (v případě Plzně východním). Vstup do hradu byl původně na místě jižního úbočí tzv. Bílou věží, shodně s raně středověkou Plzní, na opyši ústí průběžná komunikace celým hradem druhou bránou v tzv. Černé věži. Pozoruhodnou paralelu vykazují i sakrální stavby. V bývalém předhradí Pražského hradu stával kostelík Panny Marie v téže poloze, jako ve Staré Plzni kostel sv. Kříže. Pražský kostel Všech svatých (je součástí pozdějšího královského paláce) stojí v poloze staroplzenecké rotundy sv. Petra a Pavla. Nejvýznamnější církevní stánek hradu Plzeň, sv. Vavřinec s knížecím dvorcem, zaujímá ústřední místo na akropoli totožné s polohou hlavní pražské baziliky sv. Víta. Nejstarší dvorec knížecího hradu v Praze znám není, je však nasnadě, kde jej hledat. Řada podobností skutečně vytváří domněnku, že stavitelé hradu Plzeň se nechali inspirovat pražskou sídelní aglomerací a počáteční vývoj obou hradů byl takřka shodný. Vyvstává otázka, proč „stará“ královská Plzeň přestala ve 13. století vyhovovat potřebám vrcholného středověku a naopak Praha zaznamenala v téže době nebývalý rozvoj, hodný evropského a světového velkoměsta.

Rozdíl je v symbolice
obou knížecích hradů. Terénní konfigurace pražského hradiště vykazovala obdobné strategické nevýhody jako hradiště v Plzni. Praha však měla tradici nastolovacího místa panovníka a byla mauzoleem vládnoucího rodu. Sv. Václav se stal národním světcem a kostel sv. Víta biskupskou bazilikou. Plzeňský hrad takovými státními atributy nedisponoval. O jeho budoucnosti rozhodovala jen a pouze strategická poloha, ve vrcholném středověku již ne zcela vyhovující. Přestavba „dřevné“ pevnosti v původních hradbách a přeměna celé sídelní aglomerace na kamenné město gotických forem vyžadovala vysoké náklady, přesto se zdá, že tímto „lokačním“ pokusem Stará Plzeň v polovině 13. století prošla. Dobový urbanistický trend pravoúhlé výměry ulic a rozměrného čtvercového náměstí však mohlo splnit pouze založení města „na zelené louce“, v Čechách posledních Přemyslovců poměrně běžná praxe. K nové fundaci jistě přispěla i změna těžiště z Řezna k císařskému Norimberku, která odklonila průběh zemské stezky severněji na spojnici Rokycany – Stříbro. Když se v Nové Plzni začínaly stavět nákladné gotické domy prvních měšťanů a byly vyměřeny základy chrámu sv. Bartoloměje, Stará Plzeň si nadále zachovala provinční měřítko raně středověké osady. Veškeré významnější investice se ve 14. stol. odehrály v jiné Plzni, založení královské pevnosti Karlskrone – Radyně odsoudilo čtyřsetleté osídlení staré hradské aglomerace ke stagnaci a pozvolnému zániku. Město Starý Plzenec s hradištěm zaniklého přemyslovského hradu nám tak může nabídnout cenný pohled do minulosti, ukázku raně středověké aglomerace před nástupem gotického urbanismu. To může být v mnoha ohledech poučné i pro pochopení historického a stavebního vývoje přemyslovské Prahy v době před mohutnou budovatelskou expanzí císaře Karla IV.
Radek Míka


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 02/2020
02/2020 číst aktuální číslo
Czt