Menu

Naši měli hospodu U kapličky

Pivo za korunu šedesát, řízek za všechny prachy

27. 10. 2001

Do učení jsem šel s tím, že už jsem věděl, co to obnáší. Dětství jsem prožil kolem hostů a gastronomie. Naši měli hospodu U kapličky v Praze 7. Nebylo to tedy ještě vlastní hotelnictví – práce, která mne dnes baví ze všeho nejvíce. K němu jsem „přičichl“ až jako učeň v Parkhotelu Praha. V naší hospodě nedaleko pražského Výstaviště se scházeli tehdejší basketbalové, fotbalové a hokejové hvězdy. Štamgasti byli naučení, že tam mají své stoly. Po hokeji nebo basketu jich pak vždy dost skončilo u táty v hospůdce. V té idylické době, kdy pivo stálo korunu šedesát, se to moc nehlídalo. Zkrátka se po zápase stavili na tři pivka. Pokecat s normálními lidmi. Nechat si od chlapů vynadat: „Tys to dneska hrál blbě…“ nebo pochválit: : „Tys to dneska válel…“. Táta toho využíval. Věděl, že mu v tu dobu vždycky přijdu rád pomoci. Takže coby škvrček, který sotva unesl jedno pivo, jsem se motal po place. Věděl jsem, že některému z nich jej donesu. Dělalo mi to moc dobře.

Ohýbač na rohlíky
A co se týče let učednických a různých kanadských žertíků? Ty se mi spíše vyhýbaly. Snad jen jednou. To mne jako bažanta trapně poslali pro ohýbač na rohlíky. Mně to v té galanterii naštěstí došlo. Vrátil jsem se a nechal si podrobně od mistra popsat, co to je ohýbač na rohlíky. S nemenším zaujetím jsem vyslechl přednášku, k čemu a kdy se ohýbač na rohlíky používá, až mu došlo, že se role obrátily. Pravdou je, že jsem to samé použil dál ve starším ročníku. Páni kolegové z obchodů si tehdy chudáka učednického podávali mezi sebou. Vrátil se za tři hodiny. Úplně zničený. A že ohýbač na rohlíky nikde nesehnal. Že zběhal celou Letnou. Že byl až u pana ředitele Prioru (původně Brouk a Babka), který mu tvrdil, že prý žádný ohýbák na rohlíky není.

Udělejte mi pro mě řízek
Pochopitelně jako každý učedník jsem i já měl zkoušky ohněm. Procházeli jsme všemi možnými křty (pomíchaná koření a jiné fóry). Sám jsem jich také spoustu vymyslil. Jeden se mi málem vymstil. Ve třeťáku v Parkhotelu byl nějaký pan Kolář – výborný číšník. Ale skoupý a na nás tvrdý až nepříjemný. Zneužíval svého postavení. Občas si řekl: „Udělejte mi pro mě řízek“ (jako personálku), a pak jej prodal hostovi. To ale bylo normální. V tu chvíli, když si zase řekl: „Udělejte mi pro mě řízek“, nám to ale nedošlo. Urval jsem podrážku, vydrbal ji kartáčem, ořezal špičku, aby to nebylo poznat, obalil a osmažil. Vtom vidím, že to dává na stříbro a nese na plac. Zděšení! Všichni jsme stáli v řadě mezi dveřmi a sledovali, jak bude host reagovat. Byl to „hoch štamgast“. Rychle pochopil, že se něco děje. Mezi dveřmi pět kuchařů a na place pouze tři hosté. Když nemohl „řízek“ ukrojit, zavětřil. Pozval si pana Koláře a pomohl nám si jej vychutnat: „Víte, pane vrchní, toho citronu jste mi přinesl málo, přineste mi ještě jeden…“ a „přineste mi ještě jednu přílohu…“ Když mu pan Kolář vše přinesl, povídá: „Mně samotnému nechutná, přisedněte a dejte si se mnou…“ Nabídl panu Kolářovi půlku řízku a ten řezal a řezal… Jak tam byl chudák bez vlasů (měl takového hodně nakrátko ježoura), zfialověl, zezelenal, zmodral a vystřelil od stolu. Slušně se hostovi omluvil a šel nás honit po kuchyni.


Vyprávěl Láďa Jirsa

Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

for kids