Menu

Pardubický kraj zapsal 1 111. památku UNESCO

04. 11. 2019

Rozhovor s prvním náměstkem hejtmana Pardubického kraje Ing. Romanem Línkem jsem začal z hlediska cílů cestovního ruchu letošní největší událostí, a to tím, že Pardubický kraj má od léta na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO druhou památku.
Ano, z hlediska mezinárodní prestiže, která je podmínkou výkonnosti incomingu, opravdu všechno přebíjí událost, která znamenala víc než tři roky práce, a tou je, že kulturní krajina Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní byla jako tisícstojedenáctá památka zapsána na seznam UNESCO. Už v devadesátých letech byl na území dnešního Pardubického kraje na tento seznam zapsán renesanční zámek italských stavitelů a zámecký areál v Litomyšli, který si nechali postavit Pernštejnové. Na podnět starostky obce Kladruby nad Labem a Pardubického kraje se kulturní krajina kolem kladrubského hřebčína dostala v roce 2007 na Indikativní seznam UNESCO. Před třemi lety pak na základě společné dohody tří tehdejších ministrů, ministra kultury Daniela Hermana, ministra zemědělství Mariana Jurečky a ministra životního prostředí Richarda Brabce, bylo podepsáno memorandum, na jehož základě byla zřízena Rada pro přípravu zápisu této krajiny, která je už téměř 500 let formována potřebami chovu koní vhodných do kočárových spřežení, na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Vy jste byl jmenován předsedou této rady.
A působím v této roli doposud. Spolu se mnou v ní je za resort kultury státní tajemník Zdeněk Novák, náměstek ministra kultury pro oblast památkové péče a paměťových institucí Vlastislav Ouroda, generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková, vrchní ředitel ekonomické sekce Ministerstva zemědělství ČR Jiří Havlíček a ministerský rada Jiří Pondělíček, viceprezident, člen exekutivního výboru Českého národního komitétu Mezinárodní rady památek a sídel – ICOMOS (International Council on Monuments and Sites) Tomáš Drdácký, náměstek ministra životního prostředí pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny Vladimír Dolejský a jako tajemník ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem Jiří Machek. O zapsání Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem na seznam UNESCO rozhodl 6. července 2019 výbor pro světové dědictví UNESCO na zasedání v Baku. Zápis se podařil díky konsenzu centrálních orgánů, státní správy, samosprávy Pardubického kraje a místních samospráv z okolí Kladrub. Dokumentace, kterou jsme museli připravit, je vysoká přes metr. Hřebčín ale musí do roku 2020 splnit několik dalších podmínek. Výbor pro světové dědictví UNESCO k tomu přidal i pár doporučení, která rovněž chceme splnit. Například rozšíření ochranného pásma zóny a zapsání kladrubského náhonu jako národní kulturní památku. Myslím, že jsme jediný hřebčín v UNESCO, kde se pět set let potkávají koně, lidé a příroda.

Z hlediska atraktivit cestovního ruchu pracujete i na dalších zajímavých projektech.
Pardubický kraj je vlastníkem Zámku Pardubice, kde sídlí Východočeské muzeum a Východočeská galerie, které zřizujeme. Původní tvrz ze 13. století byla ve 14. století přestavěna na gotický hrad, který Pernštejnové nechali přebudovat na goticko-renesanční zámek. Než odešli do Litomyšle, měli pardubický zámek jako svoje rodové sídlo. V zámku se dochovaly nejstarší renesanční nástěnné malby italských umělců na sever od Alp. V novodobé éře ale zámek neprezentoval Pernštejny, zato dominantně muzejní sbírky od archeologie po současné sklo. To se nyní pomocí evropského projektu změní. Ke koncipování rekonstrukce tohoto skvostu v krajském majetku jsem přizval tři vynikající architekty: profesora Ladislava Lábuse, Josefa Pleskota a Petra Všetečku, který například rekonstruoval Jurkovičovu vilu v Brně nebo Baťův památník, jenž byl nedávno otevřen ve Zlíně. Vytvořili generel, jak tuto památku přivést v maximální míře k životu. A aby zámek zároveň plnil společenskou funkci, zejména prezentoval Pernštejny. Je to projekt za nějakých 120 milionů korun. Završen má být koncem příštího roku. Některé jeho dílčí části se nám zřejmě podaří zpřístupnit už v průběhu roku.
Dalším objektem, který Pardubický kraj po dlouhé diskuzi koupil, jsou Automatické mlýny významného českého architekta Josefa Gočára v Pardubicích. Jsou zapsanou národní kulturní památkou a po jejich rekonstrukci tam z pardubického zámku přemístíme Východočeskou galerii, kterou v těchto nových prostorách chceme veřejnosti otevřít na přelomu let 2022 a 2023. Nejen vystavované obrazy a plastiky, ale i sám objekt Gočárových mlýnů bude atraktivním exponátem. Už nyní vzbuzuje velkou pozornost u nás i v zahraničí. Věřím proto, že do Pardubic se bude jezdit nejen na dostihy, zámek či pro perník, ale i na Gočára. Tyto mlýny z jeho prvního tvůrčího období jsou výjimečným architektonickým objektem, který spolu se Zámkem Pardubice a Pernštýnským náměstím vytvoří v naší krajské metropoli turisticky atraktivní pomyslný „zlatý trojúhelník“.
Co se týče dalších zajímavých projektů na území Pardubického kraje, tak náš kraj se (jako zatím jediný) pustil do transformace všech pobytových ústavů pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Kolega, krajský radní Pavel Šotola, který má sociální problematiku na starosti, jde řadu let směrem, že lůžkovou kapacitu v sociálních ústavech, které Pardubický kraj zřizuje, postupně nahrazuje komunitním bydlením s různou mírou podpory. Klienty ústavů, kteří jsou schopni samostatného života, přestože mají nějaký ten zdravotní hendikep, se snaží integrovat a umožňuje jim žít v běžném prostředí. Ve městech a obcích Pardubického kraje ve spolupráci s tamními radnicemi pro ně v běžné zástavbě pořizujeme byty nebo rodinné domky. Díky tomu se nám snižuje potřeba držet tak velké ubytovací kapacity v ústavech. Jeden z takových ústavů máme na hradě Rychmburk v obci Předhradí u Skutče, jiný na zámku v Bystrém nedaleko Poličky na Svitavsku. Během jednoho až dvou let chceme tyto objekty vrátit k veřejnému užívání v rámci společenských a kulturních aktivit, tedy i jako atraktivní cíle cestovního ruchu. V tomto směru spolupracujeme s fakultou architektury, s profesorem Václavem Girsou a uplatňujeme nápady jeho studentů.

Hlavní téma tohoto vydání Všudybylu je destinační management…
Akcelerovat výkonnost cestovního ruchu v Pardubickém kraji bez podpory incomingového a domácího cestovního ruchu moc nejde. Růst hospodářských přínosů odvětví cestovního ruchu proto v úzké vazbě na krajskou a místní samosprávy podporujeme taky prostřednictvím oblastních organizací cestovního ruchu, kterých máme na území kraje pět. V každé turistické oblasti jednu: Českomoravské pomezí, Orlické hory a Podorlicko, Pardubicko, Chrudimsko-Hlinecko a Králický Sněžník. Krajskou společnost destinačního managementu na území našeho kraje, Destinační společnost Východní Čechy, zakládal spolu s dalšími partnery Pardubický kraj a je stále jejím členem.
Na našem území dnes máme dvě památky UNESCO, a tak se nabízí spolupráce s ostatními s cílem vytvořit pro turisty, kteří jedou vyloženě po památkách, vícedenní produkt zahrnující (krom zřejmě obvyklé Prahy) například Kutnou Horu, Kladruby nad Labem, Litomyšl, Broumov nebo Kuks. Oslovovat je na zdrojových trzích incomingu a motivovat k návštěvám, delším pobytům a větším útratám na území Pardubického kraje. Zásadní pochopitelně je i promyšlená sofistikovaná práce s turisty a návštěvníky, kteří Pardubický kraj navštíví. Stav, kdy přijede autobus, turisté vystoupí, nastoupí a téměř vždycky se vracejí do Prahy do pětihvězdičkového hotelu nebo pokračují jinam, je, věřím, dočasný. Sice má pro Pardubický kraj nějaký ekonomický efekt, ale daleko větší hospodářský přínos by pro náš kraj mělo, kdyby se solventní turisté zdržovali a vydávali své peníze na území Pardubického kraje víc dní. Kdyby nejen navštívili top památku, kvůli které se pro Pardubický kraj rozhodli, ale také se přesvědčili, že je tu hezká příroda, vyšli si na procházku nebo na ryby, zašli do galerií, na koncerty, na sportovní akce, poseděli v barech, vinárnách a restauracích, nocovali ve zdejších hotelech a penzionech, vyrazili po obchodech atd. Zkrátka aby jejich pobyt měl pro náš kraj co největší ekonomický přínos a oni se k nám rádi vraceli.
Navázali jsme poměrně širokou spolupráci s dolním Slezskem. Čeští turisté rádi jezdí do Polska a ti polští k nám. Polští cykloturisté mají rádi naše cyklostezky. Vítají, že tu máme slušnou turistickou infrastrukturu. To je jedna z věcí, která nehovoří tak dominantně o čínském, japonském, americkém turistovi (ve stylu „jestliže je úterý, musíme být v Belgii“), ale o tom, že turista, který žije ve střední Evropě (a je jedno, jestli v Sasku, dolním Slezsku, nebo na jižní Moravě), bývá mile překvapen, jak moc je pobyt v Pardubickém kraji atraktivní. Nedávno místostarosta Českého Krumlova (kde musejí regulovat turistické autobusy) byl už podruhé s rodinou na dovolené v Pardubickém kraji. Základnu měli přímo v Pardubicích. Jezdili tu na kolech po památkách. Tvrdil, že je to u nás úžasné… Samozřejmě, nabídku cestovního ruchu je třeba promyšleně strukturovat a pracovat na ní. Něco může veřejná správa a samosprávy, ale převážná část iniciativ musí vycházet od soukromých subjektů podnikajících v cestovním ruchu. Samosprávy zřejmě nikdy nebudou masivně provozovat ubytovací a další služby určené prioritně turistům, ale mohou být jejich koordinátory, což Pardubický kraj činí i prostřednictvím své Destinační společnosti Východní Čechy.


Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new