Menu

O svém prvním setkání s Kafkou můj táta napsal povídku

23. 02. 2013

V minulém vydání Všudybylu jsem dělal interview s ředitelkou Odboru řízení operačních programů Ministerstva pro místní rozvoj České republiky Ing. Lumírou Kafkovou, v němž se také zmiňuje o síťovém projektu Revitalizace židovských památek (Viz www-e-vsudybyl.cz, článek: „IOP – Integrovaný operační program“.) Tajemníka Federace židovských obcí v České republice JUDr. Tomáše Krause jsem se zeptal:
Pane doktore, jak velká je to pro Federaci židovských obcí priorita?
My těch priorit máme hned několik najednou. A tohle je skutečně jedna z nich. Projekt se jmenuje Deset hvězd a do roku 2013 probíhá jeho revitalizační fáze, tedy rekonstrukce budov a instalace expozic. Od roku 2014 pak poběží provoz, který je zatím naplánován na prvních pět let. Smyslem je vytvořit na území České republiky síťový projekt tak, aby turisty, kteří přijdou do některého z těchto míst, téma židovských památek inspirovalo k návštěvě dalších. Zároveň by měl projekt podpořit místní infrastrukturu a rozvoj. Oněch deset lokalit je vybráno tak, aby mohly fungovat jako regionální centra, ale zároveň společně tvořily celek. Projekt zachraňuje památky, které jsou významné nejen pro židovskou komunitu, ale vůbec pro uchování kulturního dědictví naší země. Často to jsou synagogy různých architektonických slohů, od té stojící uprostřed unikátního zachovalého ghetta v Březnici, až po dominantní stavbu v Nové Cerekvi. Expozice jsou strukturované tak, aby měly vedle regionálního obsahu, který je věnován židovskému osídlení té které oblasti, i tematické zaměření, ať už na tvorbu architektů, literátů, průmyslníků, ale také na židovské školství nebo osobnosti a historii. Podrobnější informace o tomto projektu jsou na www.10hvezd.cz.

Proč v „Deseti hvězdách“ nejsou Radnice, kde je sice jen malá, ale díky zakladateli amerického reformního judaismu rabínu Isaacovi Mayeru Wisovi, který tu působil, než vycestoval do USA, kde založil Unii amerických hebrejských kongregací, hebrejskou Union College a Ústřední konferenci amerických rabínů, velice významná synagoga.
Z toho důvodu, že tamní synagoga je již opravena. Tím ale není řečeno, že návštěvník, který se např. vydá do Plzně, jež je jedním z deseti míst projektu, se tam nedozví o radnické synagoze a o rabínu Wisovi – nebo také Weissovi, jak se dříve psal – už proto, že město Radnice je v Plzeňském kraji.

Letos si připomínáme stotřicáté výročí narození Franze Kafky. To, proč byla jeho tvorba potírána totalitními režimy, rozebíráme v minulém vydání s ředitelkou Centra Franze Kafky Markétou Mališovou (viz www.e-vsudybyl.cz, článek „130. výročí Franze Kafky“). Franz Kafka je dnes velkým turistickým magnetem, který každoročně do českého ekonomického prostoru přivádí statisíce utrácivých spotřebitelů odjinud – zahraničních turistů.
Cestovní ruch má v Praze magnety dva: Franze Kafku a Golema. Pojem „golem“ ovšem není v židovském pojetí vůbec nic pozitivního. Je to i nadávka: hlupák, stvoření, které není nadáno rozumem, inteligencí, prostě oživlá hlína. V češtině bychom řekli oživlé dřevo, ale tím by se ztratila pointa. A že se takováhle figura stala jakýmsi českým národním hrdinou, tak to je naprosto kafkovský paradox.

Zkrátka „kafkárna“. Do minulého vydání mi spolumajitel cestovní kanceláře Davantage Michal Žabokrtský přispěl článkem, kde uvádí: „Není snad Francouze, v jehož slovníku by nezakořenil výraz „kafka?en“, užívaný v podobném smyslu jako naše kafkárna.“ (Viz www.e-vsudybyl, článek: „Franz Kafka ve Francii“.)
Ten výraz používají všude ve světě. V anglofonních zemích taky. Když je něco „kafkaesque“, tak je to naprosto absurdní, nepochopitelné. Jeden z mých kamarádů v Americe, když se dostává do nějaké takové situace, s oblibou říkává: „Kdyby Kafka žil, tak si bude jenom dělat poznámky.“ Je to zvláštní, protože kdybychom se měli bavit o Kafkově díle, je do něho vetknuta nejen ona příslovečná absurdita, deprese, hledání identity atd., ale také humor. Traduje se, že když předčítal svá díla v kavárnách, kde se scházeli lidé z tzv. „Pražského okruhu“, tak se u toho často smál, spolu se svými posluchači. Absurdita je totiž v jeho dílech někdy vyšroubována až do komické, groteskní polohy. A ještě lépe to vyznívá v jeho nádherné němčině.

Proč je Franz Kafka pro židovskou komunitu v Čechách tak důležitá osobnost? Pro minulou i tu současnou?
Američan, Francouz nebo Číňan, Japonec, ti se sice dokážou vžít do abnormality situace, avšak ne do českého a zejména pražského prostředí. Kafkovo dílo nemohlo vzniknout jinde. Pouze v Praze. My, kteří se pohybujeme ve stejném prostředí, k němu máme určitě dost blízko. Samozřejmě, nejsme v situaci, jaká byla mezi světovými válkami. Tehdejší krize identity byla způsobena i potýkáním se českého a německého živlu, a Kafka vlastně neví, kam patří, a příliš ho neoslovuje ani jeho náboženská tradice. Není sám. Krize identity je u pražských židovských intelektuálů poměrně častá. Pohybují se v převážně česky mluvícím prostředí, mají německé školy, avšak žádnou z komunit, českou ani německou, nejsou jako Židé úplně přijati. Tento postřeh zmiňuje i Gustav Mahler či Sigmund Freud a ti – přesto, že se narodili na Moravě – zase byli spjati s prostředím Vídně. Nebavíme se tedy jenom o Praze nebo o českých zemích.

Jaká je vaše nejoblíbenější Kafkova povídka?
„Die Synagoge vom Thammühl“. Dotýká se místa, kam rád jezdím – Máchova jezera, Starých Splavů. Před válkou se tohle městečko jmenovalo Thammühl, ale přesto, že tam jezdilo mnoho židovských rodin, nikdy tu žádná synagoga nestála, alespoň o tom nikdo neví. Kafka si ji zřejmě vymyslel. Léčil se v jednom z nedalekých sanatorií v Deštné a nejspíš špacíroval po okolí. U jezera – tehdy se ještě nejmenovalo Máchovo – jistě byl a pak napsal povídku, která začíná: „Ve starosplavské synagoze žije jakési zvíře o velikosti a vzhledu kuny. Jeho barva je zelenomodrá a jeho kožichu se nikdy nikdo nedotkl…“ A pokračuje v absurditách a kafkovských slovních ekvilibristikách. Nádherné čtení!

Pane Krausi, váš otec, novinář a spisovatel František R. Kraus, znal Franze Kafku osobně.
Ano. Můj táta se narodil v roce 1903. Do okruhu lidí kolem Franze Kafky jej, coby novináře, uvedl jeho přítel, „zuřivý reportér“ Egon Ervin Kisch. O svém ale úplně prvním setkání s Kafkou napsal povídku. Potom, když byl starší, tak to Kafkovi připomněl. To bylo již v době, kdy nastoupil do Prager Tagblattu, který byl považován za nejvlivnější liberálně demokratické německy psané noviny v Čechách. V té době začínal jako „lokálkář“, psal sloupky a soudničky a spřátelil se také s Františkem Langerem, Františkem Gelem a Karlem Poláčkem. Povídku napsal až dlouho po válce, kterou přežil po různých koncentrácích. V českém prostředí mu ji ale nikdo nechtěl publikovat. A protože psal jak česky, tak německy, poskytl ji také nějaké novinářce ze Švýcarska, která ji otiskla. Povídka „Ein Krüger Pilsner“ tam měla obrovský úspěch. U nás se o Kafkovi začalo mluvit až v šedesátých letech, což vyvrcholilo kafkovskou konferencí, kterou v Liblicích uspořádal profesor Eduard Goldstücker, jako předseda Svazu spisovatelů, v roce 1963.


Archiv vydání

2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

Česká chuťovka
ahr - volba