Menu

O Dominikánské republice i o té naší

06. 03. 2010

Vydáte-li se (např. přímým letem společnosti Travel Service Praha – Punta Cuna) po stopách Kryštofa Kolumba a budete-li pátrat, proč zůstal na Hispaňole, je možné, že aniž byste si to, stejně jako on, připouštěli, objevíte Ameriku. Svojí misí sice neodstartujete novověk, jako v roce 1492 slavný Ital, avšak umožní vám to poznat nejen až pohádkově luxusní rezorty (jedli, pili, hodovali a dobře se tam měli) na východním pobřeží Karibského moře, ale i vnitrozemí Dominikánské republiky s nejvyšší horou Antil Pico Duarte 3087 m n.m. A budete-li mít tak skvělé průvodce, jako my na fam tripu ESO travel ve dnech 27. ledna až 6. února 2010 z dominikánské touroperátorské firmy Caribissimo Tours & Travel, kterou vlastní Češka Patricie Řeháčková, zavedou vás podívat se, jak se žije i mimo turistická centra. Jak Dominikánci na rodinných farmách pěstují tropické ovoce a kakaovníky. Jak chutná cukrová třtina, či jak se připravuje dominikánská káva či stoprocentní čokoláda. Budete-li v Dominikáně mezi lednem a březnem, určitě se jeďte podívat na velryby. A navštívíte-li Manati park, koupání a focení se s delfíny patří rovněž k velkým zážitkům. Nezapomeňte si boty na tancování. Dominikánci a Dominikánky jsou muzikální, a co se tance týče, úžasně temperamentní.
Rozhovor s Patricií Řeháčkovou už ale děláme 8. února 2010 v České republice, která stejně jako Dominikánská kdovíproč ostentativně avizuje, že je republikou (snad aby nás někdo nepodezíral, že jimi nejsme). Česko ale má s Dominikánou víc společných rysů. Včetně toho, jak malé procento našeho území a prvořadých atraktivit je turisty hojně navštěvováno. Je možné, že cizinci o nás jen málo vědí a naši republiku podceňují. Ale asi i mají obavy z neznámého, obdobně jako většina Čechů z převážné většiny území Dominikánské republiky.
Dominikánská republika je opravdu známa hlavně díky all inclusive rezortům, což je rozhodně škoda. Tedy škoda, že turisty nepoznána zůstává drtivá většina této nádherné země velké zhruba jako Česká republika. Rozkládá se totiž na podstatné části největšího a nejrozmanitějšího karibského ostrova se sedmi klimatickými pásmy. Na západě, u hyperslaného jezera Lago Enriquillo, které je rozlohou 200 km2 největší v Karibiku a jehož hladina leží 40 m pod úrovní hladiny moře, najdeme step s pouštní vegetací, obřími leguány a jednu z posledních lokalit přirozeného výskytu krokodýla amerického. Ve vnitrozemí převažuje savana. Krajinu protínají tři horské hřbety, z nichž Cordillera Central je nejvyšším pohořím nejen Dominikánské republiky, ale celého Karibiku. Přes tři tisíce metrů vysoká Pico Duarte má celoročně sněhovou pokrývku. Hory pokrývá vegetace podobná alpské. Severní část Dominikány, kterou omývá Atlantický oceán, má tropické klima. Na Samaně najdeme deštné pralesy s nesčetnými orchidejemi a dalšími epitify. Dominikána má mnoho fascinujících vodopádů a členité pobřeží s rozsáhlými jeskynními systémy korálového a vápencového původu. Velká část břehů je chráněna neprostupnou vegetací. Pro Středoevropany je bezesporu atraktivní plout hodiny po řekách a lagunách obrostlých mangrovníky se spoustou ptactva. Území Dominikánské republiky nikdy nebylo součástí pevniny. Nad hladinu oceánu bylo vyzdviženo tektonickým pohybem zemských desek. Proto se tu vyskytuje řada endemických rostlin a zvířat.(Z 5600 dru­hů rostlin je 36 % endemitů!)
Díky geografické rozmanitosti má každá oblast i údolí trochu jiné klima. Někde proto pěstují banány, jinde kávu. Někde jsou rýžová pole, někde palmové háje, jinde kakaovníky, grapefruitové, pomerančové plantáže či cukrová třtina. Skoro v každé pak tabák. Ne náhodou je Dominikána i díky oblasti Cibao producentem nejlepších doutníků na světě.

Jednou z hlavních atrakcí je návštěva Santo Dominga.
Už proto, že se zde nacházejí nejstarší historické památky v Novém světě, koncentrované v Zoně Colonial. Nejstarší ulice Ameriky Calle de las Damas. Kolumbův dům. Národní Panteon. První katedrála Ameriky a mnoho dalších zajímavostí včetně muzea jantaru.
Další z prvořadých dominikánských atrakcí je pozorování velryb v Samanském zálivu. Je jiné, než pokud na ně jedete do Norska, kde vám dávají 30 %, že někde v dálce uvidíte mrsknout se ploutev. V tomto zálivu bývá kolem tří tisíc velryb a často jsou hodně blízko vaší lodi. Připlouvají ale pouze po dva měsíce v roce, od poloviny ledna do poloviny března, kdy se páří a vyvádějí mladé.

To, že je Dominikánská republika Amerikou ilustruje nejen zdejší obliba baseballu, ale i množství kvalitních golfových hřišť.
Zejména v oblastech Casa de Campo a Punta Cana, kde jich je dvanáct, z toho šest špičkových. Ostatně hřiště Punta Espalda, kde se hraje světový šampionát, skutečným golfistům představovat netřeba.

Jak jsem se již zmínil, aby obě republiky – Česká i Dominikánská – mohly víc těžit z cestovního ruchu, musí daleko intenzivněji pracovat na své image a na vytěsňování obav turistů než zavedené destinace. Ostatně nelze mi nepřipomenout ilustrující pasáž z interview s Václavem Klausem, když jsem v reakci na kampaň očerňující Českou republiku před ním podotkl, že v Itálii jsou kapsáři běžný folklor. „To je známá věc,“ reagoval tehdy pan profesor, „kdysi, když jsem tam studoval, mi policejní úředník na magistrátu, kde jsem si byl pro nějaké razítko, šetrně sdělil: „Mějte pořád zapnutou kapsu, protože vám jinak všechno okamžitě ukradnou.“ Nemyslím si, že máme nějakou bezprostřední metodu, jak tomu zcela zabránit.“ (Viz www.e-vsudybyl.cz, článek „Stát to za hoteliéry nevymyslí“.)
Nebezpečí, že by vás v Dominikánské republice někdo přepadl není velké, ale i zde je třeba ostražitosti, protože všechno, co míváme u sebe, fotoaparáty, hodinky, šperky, mobily atd., jsou pro některé (a tací se vyskytují v jakékoliv zemi) velkým lákadlem. Pokud turista nehovoří španělsky a nezná místní způsoby, měl by být víc ostražitý. Jestliže se ale v místě pohybujete delší dobu, brzy se zvládnete domluvit o všem, co potřebujete.
Dominikánci jsou pro nás v mnohém těžko pochopitelní, protože je mezi námi velký kulturní rozdíl. Mají jiný životní styl, ale rozhodně je spousta věcí, které by bylo radno od nich převzít. V řadě jiných ale s námi nemohou soupeřit. Jejich obrovským kladem je velká solidárnost. Jsou velice skromní a přívětiví, galantní, sportovně a muzikálně nadaní. Ačkoliv nezřídka žijí v pro nás materiálně nepředstavitelně nuzných podmínkách, nesou svůj úděl bez jakékoliv závisti vůči bohatším lidem a užívají si život, přestože z našeho hlediska (kromě vzájemných pohodových vztahů) nemají vůbec nic. Ale nejsou v takovém stresu jako my. Dovedou se radovat z každého dne.


 

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2019
05/2019 číst aktuální číslo
Czech specials new