O Dominikánské republice i o té naší
06. 03. 2010
Vydáte-li se (např. přímým letem společnosti Travel Service
Praha – Punta Cuna) po stopách Kryštofa Kolumba a budete-li pátrat, proč
zůstal na Hispaňole, je možné, že aniž byste si to, stejně jako on,
připouštěli, objevíte Ameriku. Svojí misí sice neodstartujete novověk,
jako v roce 1492 slavný Ital, avšak umožní vám to poznat nejen až
pohádkově luxusní rezorty (jedli, pili, hodovali a dobře se tam měli) na
východním pobřeží Karibského moře, ale i vnitrozemí Dominikánské
republiky s nejvyšší horou Antil Pico Duarte 3087 m n.m. A budete-li mít
tak skvělé průvodce, jako my na fam tripu ESO travel ve dnech 27. ledna až
6. února 2010 z dominikánské touroperátorské firmy Caribissimo Tours
& Travel, kterou vlastní Češka Patricie Řeháčková, zavedou vás
podívat se, jak se žije i mimo turistická centra. Jak Dominikánci na
rodinných farmách pěstují tropické ovoce a kakaovníky. Jak chutná
cukrová třtina, či jak se připravuje dominikánská káva či stoprocentní
čokoláda. Budete-li v Dominikáně mezi lednem a březnem, určitě se jeďte
podívat na velryby. A navštívíte-li Manati park, koupání a focení se
s delfíny patří rovněž k velkým zážitkům. Nezapomeňte si boty na
tancování. Dominikánci a Dominikánky jsou muzikální, a co se tance týče,
úžasně temperamentní.
Rozhovor s Patricií Řeháčkovou už ale děláme 8. února
2010 v České republice, která stejně jako Dominikánská kdovíproč
ostentativně avizuje, že je republikou (snad aby nás někdo nepodezíral, že
jimi nejsme). Česko ale má s Dominikánou víc společných rysů. Včetně
toho, jak malé procento našeho území a prvořadých atraktivit je turisty
hojně navštěvováno. Je možné, že cizinci o nás jen málo vědí a naši
republiku podceňují. Ale asi i mají obavy z neznámého, obdobně jako
většina Čechů z převážné většiny území Dominikánské
republiky.
Dominikánská republika je opravdu známa hlavně díky all inclusive
rezortům, což je rozhodně škoda. Tedy škoda, že turisty nepoznána
zůstává drtivá většina této nádherné země velké zhruba jako Česká
republika. Rozkládá se totiž na podstatné části největšího a
nejrozmanitějšího karibského ostrova se sedmi klimatickými pásmy. Na
západě, u hyperslaného jezera Lago Enriquillo, které je rozlohou 200 km2
největší v Karibiku a jehož hladina leží 40 m pod úrovní hladiny
moře, najdeme step s pouštní vegetací, obřími leguány a jednu
z posledních lokalit přirozeného výskytu krokodýla amerického. Ve
vnitrozemí převažuje savana. Krajinu protínají tři horské hřbety,
z nichž Cordillera Central je nejvyšším pohořím nejen Dominikánské
republiky, ale celého Karibiku. Přes tři tisíce metrů vysoká Pico Duarte
má celoročně sněhovou pokrývku. Hory pokrývá vegetace podobná alpské.
Severní část Dominikány, kterou omývá Atlantický oceán, má tropické
klima. Na Samaně najdeme deštné pralesy s nesčetnými orchidejemi a
dalšími epitify. Dominikána má mnoho fascinujících vodopádů a členité
pobřeží s rozsáhlými jeskynními systémy korálového a vápencového
původu. Velká část břehů je chráněna neprostupnou vegetací. Pro
Středoevropany je bezesporu atraktivní plout hodiny po řekách a lagunách
obrostlých mangrovníky se spoustou ptactva. Území Dominikánské republiky
nikdy nebylo součástí pevniny. Nad hladinu oceánu bylo vyzdviženo
tektonickým pohybem zemských desek. Proto se tu vyskytuje řada endemických
rostlin a zvířat.(Z 5600 druhů rostlin je 36 % endemitů!)
Díky geografické rozmanitosti má každá oblast i údolí trochu jiné
klima. Někde proto pěstují banány, jinde kávu. Někde jsou rýžová pole,
někde palmové háje, jinde kakaovníky, grapefruitové, pomerančové
plantáže či cukrová třtina. Skoro v každé pak tabák. Ne náhodou je
Dominikána i díky oblasti Cibao producentem nejlepších doutníků
na světě.
Jednou z hlavních atrakcí je návštěva Santo
Dominga.
Už proto, že se zde nacházejí nejstarší historické památky v Novém
světě, koncentrované v Zoně Colonial. Nejstarší ulice Ameriky Calle de
las Damas. Kolumbův dům. Národní Panteon. První katedrála Ameriky a mnoho
dalších zajímavostí včetně muzea jantaru.
Další z prvořadých dominikánských atrakcí je pozorování velryb
v Samanském zálivu. Je jiné, než pokud na ně jedete do Norska, kde vám
dávají 30 %, že někde v dálce uvidíte mrsknout se ploutev. V tomto
zálivu bývá kolem tří tisíc velryb a často jsou hodně blízko vaší
lodi. Připlouvají ale pouze po dva měsíce v roce, od poloviny ledna do
poloviny března, kdy se páří a vyvádějí mladé.
To, že je Dominikánská republika Amerikou ilustruje nejen
zdejší obliba baseballu, ale i množství kvalitních golfových
hřišť.
Zejména v oblastech Casa de Campo a Punta Cana, kde jich je dvanáct, z toho
šest špičkových. Ostatně hřiště Punta Espalda, kde se hraje světový
šampionát, skutečným golfistům představovat netřeba.
Jak jsem se již zmínil, aby obě republiky – Česká
i Dominikánská – mohly víc těžit z cestovního ruchu, musí daleko
intenzivněji pracovat na své image a na vytěsňování obav turistů než
zavedené destinace. Ostatně nelze mi nepřipomenout ilustrující pasáž
z interview s Václavem Klausem, když jsem v reakci na kampaň
očerňující Českou republiku před ním podotkl, že v Itálii jsou
kapsáři běžný folklor. „To je známá věc,“ reagoval tehdy pan
profesor, „kdysi, když jsem tam studoval, mi policejní úředník na
magistrátu, kde jsem si byl pro nějaké razítko, šetrně sdělil: „Mějte
pořád zapnutou kapsu, protože vám jinak všechno okamžitě ukradnou.“
Nemyslím si, že máme nějakou bezprostřední metodu, jak tomu zcela
zabránit.“ (Viz www.e-vsudybyl.cz,
článek „Stát to za hoteliéry nevymyslí“.)
Nebezpečí, že by vás v Dominikánské republice někdo přepadl není
velké, ale i zde je třeba ostražitosti, protože všechno, co míváme
u sebe, fotoaparáty, hodinky, šperky, mobily atd., jsou pro některé (a
tací se vyskytují v jakékoliv zemi) velkým lákadlem. Pokud turista
nehovoří španělsky a nezná místní způsoby, měl by být víc
ostražitý. Jestliže se ale v místě pohybujete delší dobu, brzy se
zvládnete domluvit o všem, co potřebujete.
Dominikánci jsou pro nás v mnohém těžko pochopitelní, protože je mezi
námi velký kulturní rozdíl. Mají jiný životní styl, ale rozhodně je
spousta věcí, které by bylo radno od nich převzít. V řadě jiných ale
s námi nemohou soupeřit. Jejich obrovským kladem je velká solidárnost.
Jsou velice skromní a přívětiví, galantní, sportovně a muzikálně
nadaní. Ačkoliv nezřídka žijí v pro nás materiálně nepředstavitelně
nuzných podmínkách, nesou svůj úděl bez jakékoliv závisti vůči
bohatším lidem a užívají si život, přestože z našeho hlediska (kromě
vzájemných pohodových vztahů) nemají vůbec nic. Ale nejsou v takovém
stresu jako my. Dovedou se radovat z každého dne.
