Menu

Norsko 3

31. 12. 2015

Na hoře Skorsnosi
Úterý 7. 7. 13:45 Zapisujeme se s Matoušem do vrcholového deníku na hoře Skorsnosi. Táta stojí kousek pod námi a něco volá. Nevím přesně co. Jeho slova, stejně jako před pěti minutami moji pláštěnku na batoh, odnesl prudký vítr do údolí. Zřejmě nás nabádá k urychlenému sestupu. I přesto, že prší, tu je pěkný výhled. Přímo pod námi jsou ledové vody jezera Tyin a za ním zasněžení obři Jotunheimu.

Matoušových dvě stě metrů
Středa 8. 7. 15:59 Právě jsem potřetí sjel singltrek, který máme přes údolí naproti Bassebu. Jeho objevení předcházely tyto události: Po silnici jsme se vydali do strmého stoupání k jezeru Tyin. Neuběhly ani dvě hodiny a byli jsme na místě. Jezero nás přivítalo poseté krami. Kolem něj se vinula šotolinová cesta, na níž se stala ona osudová událost, která mě dovedla až na singltrek. Půjčil jsem totiž Matoušovi kolo. Tomu stačilo pouhých dvě stě metrů, aby zničil přehazovačku. Rozezlen jsem se spustil nazpět dolů do našeho domečku. Bylo mi ale líto zůstat uvnitř. Vytáhl jsem náhradní kolo a vydal se opačným směrem. A to bylo dobře. Dlouho mě totiž jízda na kole nebavila tak jako tady.

Matoušovo evangelium (euangelion – řecky dobrá zpráva)
No, to Martina napadlo, že bychom si mohli vyměnit kola, protože to moje má zadní tlumič a to jeho ne. Chtěl jsem se do toho opřít už od začátku a něco ruplo. Řetěz pořád padal. Martin to sváděl na mě, já zas na jeho kolo. Bráchu chytil amok a mrštil kolem do stráně. To byl uklidňující signál, že za to může kolo, jinak by tam hodil mě. Nabízel jsem mu, ať si vezme moje, ale odmítl a odjel. Já s tátou pokračoval nádhernou přírodou. Tu a tam ovečky. Obklopeni horami s vodopády, v dálce zasněžený Jotunheimen. Zanedlouho jsme dojeli do osady. Z té vedly dvě cesty. První k jezeru Big Dien, ale tou se nám nechtělo. Víc nás lákala ta, která se tvářila, že se vine kolem jezera. Návěje sněhu. S obtížemi jimi projíždíme. Dorážíme k rozcestníku. Trasa okolo jezera nikde. Jen zpátky. Nechceme se vracet. Za každou zákrutou překvapení a pak už silnička nadobro mizí pod sněhem. Začíná být pěkná zima, tak jsme to otočili. V chatě už byl brácha, a ani ne naštvaný.

Pod vrcholem Stogonose
21:32 Povečeřeli jsme vynikající, od mé babičky zavařený a mnou ohřátý guláš. Dozvídám se, kam dojeli táta s Matoušem.
Čtvrtek 9. 7. 12:21 „Co budeme dělat? Já bych šel na ryby. Pojďte se radši válet. Takovejch pět šest roků bych se válel…“ Ano, jsme jako tři veteráni. Neválíme se však v lese, ale pod vrcholem hory Stogonose. Je tu krásně. Nefouká. Severské slunce svítí, hřeje rozpálená skála. Obědváme sýr, salám a šumavu. Navíc s námi do nadmořské výšky 1 435 m n. m. vylezl i pelhřimovský Poutník. Po pivě se totiž líp spí.
Martin Kainc a Matouš Kainc


www.novasol.cz

Archiv vydání

2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 03/2019
03/2019 číst aktuální číslo
Restaurace Novoměstský pivovar
Czech specials new