Norsko 2
29. 11. 2015
Chata Bassebu
Sobota 4. 7. 18:35 Grilujeme. Přes velké úsilí piva neubývá. Sedíme na
zahradě nového domova, jímž je chata Bassebu v příjemném horském
městečku Tyinkrysset. Dům, který jsme si pronajali prostřednictvím
Novasolu, má dvě koupelny, dvě společenské místnosti a osm ložnic.
Možná proto byla majitelka domu překvapená, že jsme pouze tři.
Suletinden
Neděle 5. 7. 14:14 „Když jdu po ní v létě, samoten na světě, sotva
pletu nohama…“ Ztraceni v norských horách, vzpomínám na českou
trampskou písničku, která výstižně popisuje nastalou situaci. Nacházíme
se asi 15 km jižně od naší chaty. Nikde nikdo. Nádherná příroda.
Jezera, hory, horské bystřiny. Někde v okolí se před námi již delší
dobu s úspěchem schovává červená turistická značka. Je jasné, že
„na támhleten kopec kousek před námi“, jak táta trefně popsal
nejvyšší horu oblasti Suletinden, nevylezeme.
16:35 Palouk u odtoku z nám neznámé horské bystřiny a neznámého
norského jezírka. Sušíme nohy. Plán „vzdušnou čarou to bude
nejlepší“ ztroskotal. Přibližně před hodinou nám totiž cestu
přehradil větší potok. Z místa, kde jsem se snažil potok překonat, jsem
byl vykázán nejstarším členem expedice. Prý pro přílišnou prudkost
proudu. Došli jsme tedy k místu, kde vytékal z jezera. Proud byl
mírnější, zato dno bylo o poznání dál od hladiny. Nicméně se všem
členům podařilo vodní překážku zdolat a mokré trenýrky byly jen
malou obětí.
Severské večery
21:54 Matouš, můj bratr a nejmladší člen naší expedice, se stal
hazardním hráčem. Dochází mi to poté, co již nejméně po stopadesáté
slyším větu: „Zahrajem si žolíky.“ Ještě, že je kolínské tiskárny
OTK Group vytiskly. Severské večery jsou dlouhé a rozptýlení málo.
Začínám chápat nadprodukci severské literatury.
Martin Kainc
